Údaje o textu
Titulek: Úvod
Autor: Václav Beneš Třebízský
Zdroj: BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Vácslav. Spisy sebrané: Z různých dob
Online na Internet Archive
Vydáno: In: Z různých dob. Praha, F. Topič 1904.
Licence: PD old 70
page=1
page=1

Asi tři hodiny od Slaného vine se celým západním obzorem obloukovitý pruh černých lesů. K nám do kraje dívají se věčně věkův s hlavami zasmušilými, jako by na ně boží slunce ani nezasvitlo. Když v jaře kolkol všude usměvavá zeleň, jsou čela jejich tmavá jako noc; když v létě kolkol všude samé zlato, jsou vrcholky jejich jako pochmurný mrak, kterýž v sobě nese pohromu; když v jeseni lítá po holých stráních „posvícení“, zamračenců se ani nedotkne; a když v zimě všude všecko bílo a když se ta bělota leskne jako nevěstiny atlasové šaty, hledí na nás lesy ještě zamračeněji, jako by byly plny hněvu a zášti až do kořenův.

A táhnou se daleko; musíš jimi kolik hodin cesty. A mezi těmi lesy dřímají v údolinách tiché dědinky ještě tak na vlas, jako bývaly za dnů, kdy národ náš krok za krokem musil projíti všecky „štace“ cesty křížové, jsou namnoze dřevěné, střechy doškové a na těch doškách zelená se mechu jasnějšího, než na kořenech starých drví v blizounkých lesích.

Těmto vesnicím říkají Podlesí a vesničanům Podlešáci. Tato přezdívka činívá sice zlou krev; ale mně to snad odpustí, protože je při tom pochválím. Jsou dobří, jsou nezkaženi; větry, kteréž k nám přilétají z ciziny, o střechy jejich ani nezavadí. Po dědinách v Podlesí slyší jen hukot vichrův a přece zacelují ve dřevěných stěnách každou skulinu, aby ani jediný dech těch jedovatých větrů nepronikl do jejich chaloupek.

Vy milé, vy prosté české dědinky! Kdo pak by vás neměl rád a kdo pak by o tom lidu pod vašimi krovy rád nevypravoval a neslýchal?

Vy Podlešáci! Nestyďte se za ty své lesy; jen přilněte k těm statkům svým, k těm milým chaloupkám s větší ještě láskou a starý ráz své české povahy si zachovejte, aby jej dědili vašich vnuků vnukové! Buďte na to hrdi, že vám tak říkají, a jen zůstaňte „Podlešáky“ na všecky příští dni!