Blahé zlaté mládí/1885/Dva pavouci/X. Miroslava píše Slavojovi
Dva pavouci František Hrnčíř | ||
IX. Pavouk zůstává týž | X. Miroslava píše Slavojovi | XI. Horská vesnička z jara |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Dva pavouci |
Autor: | František Hrnčíř |
Zdroj: | Blahé zlaté mládí. Album původních prací pro českou mládež. Ročník druhý. Pardubice: F. & V. Hoblík, 1885. s. 56–57. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Milý bratříčku!
Již jsou tomu čtyři neděle, co jsi od nás odejel, a dosud nedostali jsme od Tebe zprávu, jak se Ti vede. Kdyby nebylo laskavosti Tvého pana učitele, ani bychom o Tobě nic nevěděli. Tatínka i maminku to bolí, že si na ně ani nevzpomeneš, a mě nejinak. Doufám, že nedáš nyní na dopis svůj dlouho čekati, a že brzy budeš psáti o všem, co se Tebe týče.
Jaroslav brzy po Tvém odjezdu odebral se do Prahy. Bude studovati nyní na vysokých školách na pana doktora. Naši milí rodiče mají z něho velikou radosť; jak by také ne, když jich nikdy nezarmoutí, poslouchá, a učení je mu nade vše!
Také Ti musím psáti, že náš pavouk má se jak náleží k světu. (Zdali pak i Ty tak?) Prohání se čile po pavučině. (Proháníš-li se i Ty po zahradě a po lesích?) Lapá ustavičně mušky do svého síta. (Lapáš i Ty učenosť?) Svlékl se sebe nedávno kůži. (Svlékl jsi i Ty kůži lhostejnosti?)
Piš brzy a potěš nás všecky, kteří Tebe milujeme.
Tvá upřímná sestra Miroslava.
Na tento dopis dlouho nepřicházela odpověď. Miroslava chtěla již psáti podruhé, neboť viděla zármutek otcův i matčin. Konečně došlo psaní Slavojovo, odpověď to, hodná svého mistra.
Zněloť takto:
Milá Miroslavo!
Oznamuji Tobě a svým milým rodičům, že jsem zdráv. Chodím do školy i ven. Pozdravuj Jaroslava, budeš-li mu psáti. S pavoukem mi dej pokoj.
Líbá Tebe a rodiče Tvůj bratr Slavoj.