Blahé zlaté mládí/1884/Moc důvěry
Blahé zlaté mládí/1884 | ||
O bílé barvě | Moc důvěry | Poslední postřižiny |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Moc důvěry |
Autor: | Karel Bubník |
Zdroj: | Blahé zlaté mládí. Album původních prací pro českou mládež. Ročník prvý. Pardubice: F. & V. Hoblík, 1884. s. 65–67. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
V bídné chatě chorá žena
dokonává k smrti,
u ní hošík v nářku sténá,
srdce žal mu drtí.
Hladí obličej a vzdychá,
líbá ret jí bledý,
poslouchá ta slova tichá
ach, již naposledy.
Ještě máť své ruce sklání
k drahé hlavě syna,
volá v zbožném požehnání
pomoc Hospodina.
„Zůstaň!“ jme se robě lkáti.
„Veď mne cestou mládí;
tebe mi již, dobrá máti,
nikdo nenahradí!“
Matce bol šíp k srdci vráží,
svůj již konec vidí:
„Tam, kde smrť se staví k stráži,
marná pomoc lidí.“
„Zachráním tě!“ zkřikne dítě
v netušeném plese.
„Kde sláb člověk, mdlým se cítě,
Bůh sám pomoc nese!“
A puzeno zubožené
mocí tajnou maně,
dědinou se letem žene
přímo ve chrám Páně!
Tu, hle, chová na obraze
Matka Boží Krista,
jehož tiskne k srdci blaze:
zdeť jest pomoc jistá.
Vždyť ta Matka na oltáři
a Ježíš, Syn její,
láskou jen a něhou září,
blaho vůkol sejí.
Hošík na kolena klesá:
„Ježíšku můj milý,
maminku mou na nebesa
voláš v této chvíli!
Kaž, ó prosím, smrti bledé,
ať své kroky staví,
ať mne máť má žitím vede,
vrať jí opět zdraví.
Usmíváš se, štěstím jatý,
Matky ve objetí,
ó, ať do naší též chaty
jen stín jeho vletí!
Spínám k Tobě ruce obě,
vyslyš prosbu moji:
Nedej, abych ve sirobě
ku zkázy spěl zdroji.
Pomni, jak by srdce Tvého
dotknula se střela,
kdyby hrobu do tmavého
máť Tvá jíti měla!“
Umlk’. Aj, tu převelebně
Bůh své líčí divy:
Zář, hle, mocná v modlitebně,
Ježíš opět živý!
Tvář se stápí v rajském jase,
oko milosť velí,
z božských úst pak slova ta se
linou Spasiteli:
„Že tvé srdce mocně věří,
láskou jato pravou,
spěchej milé ku mateři,
vracím ti ji zdravou.“ —
Hošík domů chvátá, letí:
„Má jsi, máti milá!“ — —
Matka vroucí ve objetí
syna přitulila.