Bhagavadgíta/Zjevení kosmické podoby

Bhagavadgíta Véda Vjása
Vyjevení vnějších projevů	Zjevení kosmické podoby	Jóga a oddanost

Údaje o textu
Titulek:	Bhagavadgíta
Podtitulek:	Zjevení kosmické podoby
Autor:	Véda Vjása
Krátký popis:	Sandžaja vypráví: „když Kršna takto promluvil, ó králi, velký pán jógínů Hari se ukázal Párthovi ve své podobě největšího íšvary“.
Původní titulek:	Višvarúpa daršanajógó
Zdroj:	Bhagavadgíta chapter 11
Licence:	PD old 70
Překlad:	Vladimír Hubený
Licence překlad:	CC0
OTRS ticket 2008022210007997 , nepřeložené výrazy vysvětleny v redakčních poznámkách

11.1 – 11.4 Nepomíjející podstata

Ardžuna říká: Toto hluboké a utajné poznání sama sebe, které jsi mi odhalil, rozptyluje temnotu mé nevědomosti. Vysvětlil jsi mi podrobně všechno o zrodu a zániku všech bytostí, ó vládče s lotosovýma očima, i o své nezměrné velkoleposti. Vysvětlil jsi mi všechno o átma, ó svrchovaný pane, avšak odhal mi i svou božskou podobu, která září silou, ctností a nádherou, ó svrchovaný Purušo^{[red 1]}. Jestli je možné, snést tento pohled, ó pane, zjev se mi, prosím tě, ve své nepomíjející podstatě, ó svrchovaný Jógíne.

11.5 – 11.8 Božská podoba

Kršna vysvětluje: Nuže tedy, ó Pártho, pohleď na moji božskou podobu tisíce druhů, přerozličných barev a různých tvarů. Pohleď na áditje, vasy, rudry, ašviny a marutse; pohleď také na věci a divy nevídané, ó mocný králi. V mém těle je obsažen celý kosmos a všechny světy hybné i nehybné a všechno, co toužíš spatřit, ó Gudakéšo^{[red 2]}, všechno je sjednoceno v mém těle. Avšak (lidkýma) očima na mě hledět nemůžeš. Propůjčím ti své božské oči, jimiž budeš shlížet moji íšvarajógu^{[red 3]}.

11.9 – 11.13 Nejvyšší pán stvoření

Sandžaja vypráví: Když Kršna takto promluvil, ó králi, velký pán jógínů Hari se ukázal Párthovi ve své podobě největšího íšvary^{[red 4]}. Nevyčíslitelné množství úst a očí, nevyčíslitelné množství božských ozdob a zázraků, nevyčíslitelné množství planoucích božských zbraní, ozdobený věnci ze samých hvězd, navoněný božskými mastmi a voňavkami, oděný božskými rouchy, zářící všemi divy a dívající se do nekonečna. Jakoby zplanulo na nebi najednou tisíce sluncí, taková je nádhera tohoto mocného mahátma^{[red 5]}. Tam, spatřil Pándava celý mnohotvárný kosmos sjednocený a obsažený v tomto jednom zjevení podoby boha bohů.

11.14 – 11.31 Hrůzná podoba

Pak, Dhanandžaja naplněn obdivem a vlasy zježené strachem se poklonil, sepnul ruce a promluvil k bohu: Ardžuna pravil: zhlížím všechny bohy ve tvém božském těle, všechny mnohotvárné bytosti a také samotného brahma, velkého pána sedícího ve středu lotusu, obklopen zřeci a božskými uragány^{[red 6]}. Zhlížím na nesčíslné ruce, trupy, ústa a oči; neomezenou mnohotvárnost tvé kosmické podoby, ó Višvéšvaro^{[red 7]}. Nespatřuji ale tvůj počátek, střed ani konec, ó Višvarúpo^{[red 8]}. Spatřuji tě s korunou, žezlem a diskem, v nezměrném, oslepujícím světle všude kolem jakoby hořel oheň a zářilo slunce. Jsi nejsvrchovanější bytost, kterou je možné poznat, jsi jediný útulek v kosmu, Jsi nesmrtelný ochránce dharmy, vím, že jsi věčný pán puruša. Zhlížím, že jsi bez počátku, prostředku a konce, nekonečně mocný a nedohledně rozsáhlý. Tvé oči jsou jako slunce a měsíc a z tvých úst plápolá oheň, který zahřívá celý kosmos. Prostor mezi nebem a zemí a také všechny světové strany jsou naplněny jenom tebou, ó vznešený pane. Při pohledu na tvou hrůznou podobou se všechny tři světy chvějí strachem, ó Mahátmo. Zástupy bohů do tebe vstupují a někteří poděšeni tě velebí se sepjatýma rukama. Maharši a sidhi tě oslavují skvostnými chvalozpěvy. Rudri, aditji, vasi a také sádhi, višvadevi, ašvini, marutsi, ušmapi, dokonce i gandharvi, jakši, asuri a siddhi na tebe hledí a jsou ohromeni (tvou velkolepostí). Při pohledu na tvé nepostižitelné tělo s nesčíslnými ústy a očima, s nesčíslnýma rukama a nohama, s nesčíslnými trupy a hrůznými zuby se chvějí světy a já také, ó silnoruký. Dotýkáš se oblohy, planeš nesčíslnými barvami. Ústa široce otevřená a zářící divoké oči. Mé srdce je plné hrůzy, síly mě opouštějí a nemohu se uklidnit, ó Višnu. Spatřil jsem tvoje ústa se strašlivými zuby a kálanala^{[red 9]} oheň. Ztratil jsem představu směrů; slituj se nade mnou, ó bože bohů, ochránce světa. Všichni synové krále Dhrtaráštri a vznešení poradci; Bhíšma, Dróna a Sútaputra, spolu se všemi našimi vojevůdci, vstupují do tvých hrůzných úst se strašlivými zuby. Někteří z nich uvízli ve tvých zubech a jejich hlavy jsou drceny na prach. Jako proudy řek poslušně směřují do moře, tak proudí zástupy hrdinů tohoto světa do tvých plamenných úst. Jako se moli vrhají do záhuby planoucího ohně, tak se vrhají živé bytosti do záhuby v tvých ústech. Polykáš ze všech stran světy ve svých planoucích ústech, tvé žhavé paprsky pronikají celým kosmem a plní jej tvým žárem, ó Višnu. Objasni mi, proč je tvá podoba tak hrůzná? Klaním se ti, ó bože bohů, smiluj se nade mnou, prosím tě, ó prabytosti, nechápu tvojí působnost.

11.32 – 11.35 Čas věčnosti

Kršna odpověděl: jsem časem věčnosti, který tvoří, udržuje a ničí světy. I bez tebe zahynou bojovníci sešikovaní v těchto nepřátelských armádách. Vzchop se tedy a získej slávu pokořením svých úhlavních nepřátel a užívej království, neboť já jsem je již odsoudil. Staň se mým nástrojem, ó Savjasáčine^{[red 10]}. Zdatní vojevůdci Dróna, Bhíšma, Džajadratha a Karna jsou již poraženi mnou. Neboj se, bojuj a porazíš nepřátele v bitvě. Saňdžaja vypráví: Vyslechnuv tato slova Kéšavy, Ardžuna sepjal ruce, sklonil se před Kršnou v bázni a celý se třesoucí Kršnu oslovil chvějícím se hlasem:

11.36 – 11.46 Zbožné uctívání

Ardžuna pravil: zcela právem se těší a velebí tě celý kosmos, ó Kršno, démoni v hrůze prchají a světci ti vzdávají čest v nejhlubší úctě. Což je možné, neklanět se tobě, ó Mahátmo, který jsi více než brahma, prabytost, bůh bohů? Nepomíjivý ochránce kosmu, bytí a nebytí, neprojevené tat. Jsi první z bohů, pán puruša, věčný ochránce kosmu; jsi vědění, cesta k vědění a všechno, co je možné vědět. Celý vesmír je tebou prostoupen, ó Anantarúpo^{[red 11]}. Jsi Váju, Jama, Agni, Varuna, Šašánka a Pradžapati, stvořitel nás všech. Tisíce poklon, sláva, sláva tobě znovu a znovu. Sláva tobě zepředu; sláva tobě zezadu; sláva tobě ze všech stran; neomezený v moci, neomezený v síle, prostupuješ a prolínáš vším, neboť jsi vše, ó všebytost. Cokoliv jsem si dovolil překotně říci, ó Kršno, ó Jádavo, nebo tě viděl jako rovnoceného přítele, bylo z domýšlivosti neboť jsem si nebyl vědom tvé velikosti. Kdykoliv jsem byl k tobě neuctivý, když jsme si spolu hráli, spali nebo jedli, ó Kršno, odpusť mi, ó neměřitelný. Jsi otcem pohyblivých i nehybných světů; jsi nejvznešenější guru a nikdo se ti nevyrovná ve vznešenonsti a v žádném ze tří světů se ti nikdo nevyrovná v moci, ó Prabhávo^{[red 12]}. Ve zbožné úctě se ti klaním a prosím za odpuštění, ó Íšo, velebný otče, odpusť mi tak jako otec odpouští synovi, přítel příteli nebo milenec milence, ó bože. Zhlížím něco, co nikdo nikdy nespatřil; jsem uchvácen tímto pohledem, ale má mysl je ohromena hrůzou. Měj slitování, ó bože bohů, ochránce kosmu a zjev se mi opět ve své (dřívější) podobě. Přeji si tě spatřit s korunou, žezlem a diskem v tvých rukách, ó pane kosmu, ó tisíciruký, zjev se mi ve tvé čtyřruké podobě, ó Višvamúrte^{[red 13]}.

11.47 – 11.49 Prvotní podstata

Kršna odpověděl: jen tobě, ó Ardžuno, jsem átmajógou^{[red 14]} odhalil svou svrchovanou nekonečnou, prvotní podstatu plnou nádhery, kterou ještě nikdo nespařil. Ani studiem véd nebo modlidbami, ani obřady, sebeobětováním nebo přísnou askezí není možné uzřít mou kosmickou podobu ve světě lidí. Kromě tebe ji ještě nikdo neviděl, ó hrdinný kuruovče. Nechť zření mé hrůzné podoby tě již neděsí! Bez bázně a uklidněn zhlížej znovu mou dřivější podobu.

11.50 – 11.55 Přívětivá podoba

Saňdžaja vypráví: takto promlouvaje k Ardžunovi, ukázal Vásudéva^{[red 15]} svou dřívější přívětivou podobu velkého mahátma^{[red 16]} a konejšil poděšeného Ardžunu. Ardžuna pravil: při pohledu na tvou přívětivou lidskou tvář, ó Kršno se moje mysl uklidňuje a jsem opět sám sebou. Kršna vysvětluje: Je vskutku těžké zhlížet podobu, kterou jsi ty spatřil. Ani bohům nebyl dopřán tento pohled, ačkoliv po něm tolik touží. Ani studiem véd, askezí, obětmi nebo obřady není možné mě vidět tak, jak jsi mě spatřil ty. Jen naprostou oddaností mně, ó Ardžuno, mohou lidské oči zřít, poznat a spojit se s mou kosmickou podobou, ó hubiteli zla. Neboť ten, kdo stále jedná pro mě, kdo ve mně vidí svůj jediný cíl, kdo uctívá jen mě a k nikomu nepociťuje nepřátelství; ten, ó Pándavo, je spojen se mnou.

Zde končí jedenáctý zpěv nazvaný: Zjevení kosmické podoby

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí. Poznámky vysvětlují nepřeložené sanskrtské výrazy v textu.

1. Puruša – duchovní podstata kosmu, universální bytí
2. Gudakéša (Ardžuna) – ten, kdo přemohl spánek
3. Íšvarajóga – schopnost sjednocení všeho stvoření
4. Íšvara – nejvyšší pán všeho stvoření
5. Mahátmá – velký mudrc, velký světec, velký duch
6. Uragán – ohromný had
7. Višvéšvara – pán kosmu
8. Višvarúpa – kosmická podoba
9. Kálanala – osudový oheň času, oheň údělu všech dob
10. Savjasáčin – vykonavatel vůle, všestranný, plnohodnotný
11. Anantarúpa – podoba nekonečnosti
12. Prabháva – nejvznešenější pán
13. Višvamúrte – nesmrtelný bůh
14. Átmajóga – schopnost zjevit celek
15. Vásudéva (Kršna) – syn boha
16. Mahátma – velký mudrc, velký světec, velký duch