Ballady Göthovy/Mládenec a mlýnský potok
| Ballady Göthovy Johann Wolfgang von Goethe | ||
| Panoš a mlynářka | Mládenec a mlýnský potok | Mlynářčina zrada |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Mládenec a mlýnský potok |
| Autor: | Johann Wolfgang von Goethe |
| Zdroj: | GOETHE, Johann Wolfgang von. Ballady Göthovy. V Praze: Ed. Grégr, 1879. Poesie světová. S. 38-40. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Ladislav Quis |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Mládenec.
Kam, potůčku, ty cestu máš
tak čile?
Ty s lehkou myslí ubíháš
v hloub píle.
Co v údolí tam nalézt mníš?
Tož poslyš přec a promluv již!
Ó, jinochu, já potokem
byl pouze;
teď jali mne, bych úprkem
v té strouze
tam k tomu mlýnu dolů spěl,
a spád a vody dost vždy měl.
Ty spěcháš s myslí poklidnou
tam k mlýnu,
a nevíš, kterak touhou svou
tu hynu.
Zda mlynářka ta plná vnad
zří přívětivě v tebe snad?
Otvírá okno, ranní zář
kdy svítí,
a přichází svou milou tvář
si mýti.
Tu plná, bílá ňadra zřím,
že horkem div se nevařím.
Když ve vodě též lásky cit
můž vzjíti,
jak ten, kdo z krve, z masa, klid
můž míti?
Kdo jednou na ni vrhl hled,
již stále za ní musí spět.
Pak v kola vrhám ve chvatu
se, huče,
a roztočit jim lopatu
znám ruče.
Co jest to hezké děvče tam,
i já též lepší sílu mám.
Bol chudáku-lis nepoznal,
jak jiní?
Kdy s úsměvem dí v žertu: dál
spěj nyní!
Snad zadržel by tebe zpět
jen jeden její sladký hled?
Tak těžce, těžce zarmoucen
dál plynu:
pryč lučinami, zvolna jen
se vinu;
a kdybych mohl, jak bych chtěl,
hned na zpátek bych zase spěl.
Již jdu, ty druhu, milostné
mé strasti;
kdys zabubláš snad podle mne
k mé slasti;
jdi, bys jí říc’ a říkat moh,
co želá, doufá tiše hoch.
 |  | |