Balada o odvolání

Údaje o textu
Titulek:	Balada o odvolání
Podtitulek:	kterou Villon napsal v lednu 1463 po šťastně přetrpěné zkoušce vodou
Autor:	François Villon
Původní titulek:	Ballade de l’appel de Villon
Zdroj:	Já, François Villon. Praha: Československý spisovatel, 1964. s. 87. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Otokar Fischer
Licence překlad:	PD old 70

Nu, byl jsem blázen, klíčníku,
s tím odvoláním? Na mou duchu,
i zvíře má tu taktiku,
když cítí, že má škvora v uchu
a vši mu lezou po kožuchu.
A když mi pro nařčení lichá
zakvílel žalm smrti v sluchu,
tak co? že měl jsem zůstat zticha?

Já potomek být řezníků,
z nichž byli Kapeti, v tom puchu
jsem nebyl, v díže hříšníků,
a neměl velkou vodu v břuchu.
To byla, jářku, švanda, juchú,
mít pumpu z huby, žumpu z břicha
a po zločinu ani čuchu —
Tak co? že měl jsem zůstat zticha?

Což bylo k tomu podniku
filosofických třeba vzruchů?
Tím, že jsem podal supliku,
já prostě spoleh na předtuchu.
Když notáři, co sedí v suchu,
„Pověsit!“ vyřkli, splaskla pýcha,
a když jsem se už houpal v duchu,
tak co? že měl jsem zůstat zticha?

Ta voda! Vždyť šlo o záduchu!
Dýchal bych teď, jak mrtvý dýchá!
Čněl jako klas! A v svěžím vzduchu!
Tak co? že měl jsem zůstat zticha?