Balada Fortunina

Údaje o textu
Titulek:	Balada Fortunina
Podtitulek:	kterou Villon složil v létě 1461, jsa vězněn v Meungu nad Loirou
Autor:	François Villon
Zdroj:	Já, François Villon. Praha: Československý spisovatel, 1964. s. 40. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Otokar Fischer
Licence překlad:	PD old 70

„Fortunou mne už nazývali staří,
a ty mi laješ, že jsem vražednice,
ty, jehož světýlko tak kalně září?
Jsou zdatnější než ty a musí dřít se,
když do lomů je štvu a do mlýnice;
ty, v hanbě živ, si budeš stěžovati?
Vždyť nejsi sám, nač tedy bědovati?
Jen hleď, jak s velkými já nakládám;
co hrdin já už na svědomí mám!
A co jsi proti nim, ty kuchtíčku?
Tak se jen utiš, já ti povídám,
buď ještě rád a nehuč, Františku!

Já věru před králi a před císaři
si nikdá nevedla jak slitovnice.
Priam byl zabit před své choti tváří,
též jeho věrní padli bojujíce,
valem a hradbou nezachráněni více.
Kles Hannibal — a doved bojovati!
Mrtev je Scipio — a znal se rváti!
Pompeja zničil promyšlený klam,
Caesara vydala jsem nástrahám,
zle pykal Iáson za svou vyjížďku;
ba jednou Řím jsem zapálila sám.
Buď ještě rád a nehuč, Františku!

Král Alexandr, jejž boj slávou daří,
až k samým hvězdám toužil vyvýšit se:
já kynu jen — a všechno se mu zmaří.
A stejně tyran Médů. Nechci přít se,
já zkrátka jsem už jednou ukrutnice…
Též Holoferna jmenovat ti znám,
jejž Judith zabila. Tak všechny sklám,
zrovna jak šplhají se na výšku.
Těž Absolón, ten pyšný, je tentam!
Buď ještě rád a nehuč, Františku!

Já, lidé, místo Boha vládnout vám,
na těle hadříčku vám nenechám;
tak nepřej si mít se mnou rozmíšku,
sic za jeden ti deset štulců dám;
buď ještě rád a nehuč, Františku!“