Bajky Lafonténovy/Perun a zvířata
| Bajky Lafonténovy Jean de La Fontaine | ||
| Lví podíl | Perun a zvířata | Vlk a pes |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Perun a zvířata |
| Autor: | Jean de La Fontaine |
| Původní titulek: | La Besace |
| Zdroj: | Bajky Lafonténovy. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1875. s. 5–6. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Emil Herrmann |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Jednou povolal bůh Perun k sobě veškeré živočišstvo pod sluncem a vybídl je, aby sobě postěžovalo a řeklo, zdali jest spokojeno dary jemu propůjčenými; přeje-li si kdo cosi, že mu rád hned žádost vyplní. „Mluv, opice,“ obrátil se k této; „viz ostatní zvířata, porovnej se s nimi a rci, jak jsi spokojena.“
„Aj, což mi schází?“ prohodila lehkomyslně opice; „nemám-liž čtvero rukou obratných a hezké tělo? Hůř je tamto bratru medvědu, ten pěkně vyhlíží; jen ať do zrcadla se nedívá!“
Tu přišel medvěd, a myslíte, že si stěžoval? O nikoliv, on sám s sebou byl velmi spokojen, zato ale na ostatních leccos haněl. Slonu prý dán příliš malý ohon, uši zas prý by mohly býti menší, a v celku je prý velký nemotora.
Slon pak, ač moudrý byl, také podobně mluvil, jemu velryba se zdála převelkou a neforemnou býti. Mravenci byla blecha malou, sám pak sebe za obra považoval. Zkrátka, každý tvor haněl jiné, svými však vlastnostmi byl spokojen.
Nejvíce malicherných posuzovatelů nalezlo se mezi lidmi; pokládaje sebe za nejmoudřejšího, o bližních svých pohrdlivě mluvil i mudřec.
Jako zvíře člověk taky
chyby má, na ně dva vaky:
před oči si chyby jiných sází,
vlastní své pak do zadního hází.