Bajky Lafonténovy/Orel a sova

Bajky Lafonténovy Jean de La Fontaine
Jelen a vinná réva	Orel a sova	Lev chystající se k válce

Údaje o textu
Titulek:	Orel a sova
Autor:	Jean de La Fontaine
Původní titulek:	L’Aigle et le Hibou
Zdroj:	Bajky Lafonténovy. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1875. s. 57–58. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Emil Herrmann
Licence překlad:	PD old 70

Orel a sova ustali v dávném nepřátelství a učinili spolu smír; přisahali si, že navzájem šetřiti budou svých mláďat.

„Znáš mé děti?“ ptala se sova orla.

„Neznám,“ odpověděl orel.

„Tedy běda jim,“ řekla smutně sova, „neboť se obávám o jich život, a bude to věru div, zachovám-li je na živu. Ty jsa králem neděláš rozdílu. Bude veta po mých dětech, setkáš-li se s nimi.“

„Nuže,“ pravil orel, „vypodobni mi svá mláďata, nebo mně je ukaž, abych je znal, a netknu se jich po celý svůj život.“

Sova odpověděla: „Moje děti jsou jemňounké, hezounké, pěkné postavy a hbitější nad všecky své soudruhy. Beze vši pochybnosti je poznáš dle těchto známek; nezapomeň je a hleď, aby tvou vinou nesešly se světa.“

Jednou vzdálila se sova ze hnízda svého ve skalní trhlině a zanechala v něm své mladé. Orel krouže vzduchem spatřil ve hloubi ve skále malé nestvůry, ošklivé, škaredé, kteréž hlasem protivným křehotaly. „To nejsou děti soviny,“ pravil si orel, „ty mohu pohltit.“ A spustiv se na skálu jal se požírati mláďata sovy. Tato vrátivši se do hnízda shledala tu ze svých milých dětí jen nožičky, i dala se do nářku a žalovala bohům na orla; žádala, aby byl potrestán. Však bůh jí řekl: „Obviňuj jen sebe sama, nebo vlastně všeobecné pravidlo, dle kterého každý své děti shledává jemňounkými, hezounkými, pěkně rostlými a hbitějšími nad ostatní. Tys děti své takto orlu vylíčila, a byly tomu obrazu jen poněkud podobny?“