Bajky Lafonténovy/Medvěd a dva soudruzi
Bajky Lafonténovy Jean de La Fontaine | ||
Lev chystající se k válce | Medvěd a dva soudruzi | Pastýř a lev |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Medvěd a dva soudruzi |
Autor: | Jean de La Fontaine |
Původní titulek: | L’Ours et les deux Compagnons |
Zdroj: | Bajky Lafonténovy. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1875. s. 59–60. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Emil Herrmann |
Licence překlad: | PD old 70 |
Dva soudruzi nalézali se u velké tísni, potřebovali peněz a neměli jich; pomohli si tím, že prodali sousedu kožešníkovi kůži medvěda, který ještě po lese běhal, kterého ale že co nejdříve usmrtí se prohlásili. Byl to medvěd obrovský, král všech medvědů, a kožešník měl z kůže jeho velký prospěch míti. Smluvili se o cenu a vydali se na cestu do lesa. Medvěd kráčel jim vstříc rychlým krokem. Hrdinové naši ulekli se a byli jako bleskem omráčeni; však nezbývalo jim času mnoho na rozmýšlení. Jeden z nich spěšně vylezl na strom a ukryl se ve větvích, druhému ale k tomu již čas nestačil. Slyšel kdysi, že medvěd nežere mrtvoly, i vrhl se na zem, zadržel v sobě dech a stavěl se mrtvým. Medvěd spatřiv jej přiběhl, čuchal k němu, obracel jej na všecky strany, když ale necítil dechu jeho, zabručel si: „Toť mrtvola a již zapáchá, pryč odtud.“ Po těch slovech obrátil se a vrátil se do lesa.
Když nebylo již nebezpečí, slezl soudruh se stromu, přiběhl ke druhému a pravil: „Toť výborné, že’s mimo strach neutrpěl pohromu. Nuže, jak to bude s kůží medvědí? Co ti šeptal do ucha, neboť jsem viděl, jak svou tlamu k uchu ti přiložil?“
„Pravil mi,“ odpověděl tázaný, „že nemáme nikdy prodávati kůži medvěda, dokud jsme ho neskolili.“