Bajky Lafonténovy/Lví sídlo

Bajky Lafonténovy Jean de La Fontaine
Myš v poustevně	Lví sídlo	Dva kohouti

Údaje o textu
Titulek:	Lví sídlo
Autor:	Jean de La Fontaine
Původní titulek:	La Cour du lion
Zdroj:	Bajky Lafonténovy. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1875. s. 75–76. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Emil Herrmann
Licence překlad:	PD old 70

Jednou lev chtěje poznati všecky své poddané rozhlásiti dal po celé říši, aby vše čtvernožstvo před něho se dostavilo; ať každý volně přednese své žádosti i stížnosti, své prosby a žaloby, a po právu že bude každému učiněno. I dostavilo se čtvernožců množství velké. Aby pak poddaným svým se zavděčil, nařídil, by před početím rokování připraveny byly skvostné hody v jeho palácu. Však jaké to hody! a jaký to palác krále zvířat! Pravá to kostnice zapáchající hnilobou, tak že zkažený vzduch každého zarazil, kdo vstoupil.

Vkročil medvěd první do sídla lvova; nemoha však snésti zápachu uhnívajících zbytků zardousených obětí lvových, osvěžiti chtěl svůj nos šňupcem tabáku a sáhl do tabatěrky. To spozoroval lev a rozhněván medvěda hned vyhostil. Opice nechtějíc, aby podobný osud jako medvěda ji potkal, počala z plných plic chváliti přísnost krále, palác jeho i opojující vůni, která příjemně se nosu dotýkala. I to nebylo vhod lvovi a bez okolků ztrestal opici co pochlebníka nestoudného. Přišla liška. „Rci,“ zahřměl lev na lstného hosta, „co cítíš tu? mluv bez ostychu!“ — „Ach odpusť mi odpověd,“ praví chytrý lišák, „mámť dnes rýmu!“

Kdo u dvora nechceš v nemilost upadnouti, chovej se tak jako tento lišák. Nebuď s pravdou hrubiánem a ve chvále omrzelým.