Bílá paní (Pečírka)/Poklad

Bílá paní Josef Pečírka
Rytíř s kuželem	Poklad

Údaje o textu
Titulek:	Poklad
Autor:	Dr. Josef Pečírka
Zdroj:	PEČÍRKA, Josef. Bílá paní. Praha : Jaroslav Pospíšil, 1880. s. 40–44. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Bílá paní

Následující noci byl řad zažehnávání na rytíři Toraldovi. Ten však připravoval se na to pokorně a nábožně, a když ho zamkli v ložnici na hradu, neměl při sobě zbraně, protože je zbraň proti duchům ničím.

Když byl samoten, pomodlil se a čekal sedě v sesli, až se mu duch zjeví. V půl noci zaslechnul za sebou lehké šustění, a někdo se dotknul jeho ramene. I obrátil se — byla to Bílá paní!

Neulekl se jí však mladý rytíř, nýbrž usmál se na ni přívětivě jako na přítelkyni.

„Toralde,“ promluvil duch, „stal jsi se tím, co jsem očekávala: dobrým, statným a nábožným mužem; přijmi tedy, co jsi zasloužil.“

Po těch slovech pokynula mu, aby s ní šel ke stěně. Té se dotknula prstem, stěna se otevřela a v ní ležel velký poklad, jejž Bílá paní jednou za svého živobytí zde byla ukryla.

„Tento poklad je tvůj, synu,“ pravila pak Bílá paní, „a aby ti ho odpírati nemohli, nebude nikdo moci zeď tuto otevříti; ty však ji otevřeš jménem své milované Blanky.“

Po těch slovech zacelila se zeď zas, jak byla dříve; duch se na rytíře ještě jednou milostně usmál a zmizel, zanechav po sobě vonný dech.

Následujícího jitra přišel Švamberk s průvodčími na hrad Rosenberk, a když odemkli ložnici, spatřili rytíře Toralda v pohovce sedícího, an libě dřímá.

Pan Švamberk ho vzbudil, řka k němu: „Dnes se mi zdálo, že se nejmenuješ Torald, nýbrž Petr; že jsi náš milý příbuzný, jehož jsme měli dávno za mrtvého, a že ti okázala Bílá paní poklad.“

I vstal tedy Torald, pokynul panu Švamberkovi a přistoupil s ním ke zdi, kde byl poklad, řka:

„Sen váš neklamal; jsemť ovšem Petr, jehož měli všickni za mrtvého. Pramáti má, Bílá paní, odňala mě nedbalé chůvě a donesla mě skřítkům k vychování. Ta dobrá duše zjevila se mi dnes v noci a okázala mi poklad. Zde v té zdi je ukrytý.“

Po těch slovech vyslovil Petr jméno „Blanka“, a zeď se otevřela.

Švamberk byl jako omámený pohledem na poklad; byloť v něm nejenom náramně mnoho dukátů, nýbrž také drahého kamení, rubínů, smaragdů a diamantů.

„Nuže, tedy vidím,“ pravil Švamberk, „žes dostál slovu, strýčku. Hrad Rosenberk i Blanka patří od té chvíle tobě, s tou výminkou, abys obyvatelům okolním každoročně prvního máje sladkou kaši dával.“

Toť se rozumí, že se Petr s radostí výmince té podrobil netoliko k vůli strýci Švamberkovi, nýbrž ještě více k vůli Bílé paní.

Za dvě neděle byla svadba, a Kolohnátský nedal se ani vidět. Dokud hrad Rosenberk stál, dávala se tam každoročně prvního máje sladká kaše. V třicetileté válce však byl hrad ze základu vyvrácen a tak zničen, že po něm nezůstalo památky; jen pověst o něm a o sladké kaši zachovala se mezi okolním lidem.

* * *

Nejdéle udržela se památka „sladké kaše“ na panství Jindřichohradeckém, jímž Bílá paní také od roku 1453 vládla a touž památku zde založila. Roku 1699 byla chystána pro osm tisíc lidí hostina sladké kaše, která se dávala v Hradci každoročně na zelený čtvrtek. Poslední účet výdeje o sladké kaši v Jindřichově Hradci je od roku 1782, v němž se lisoval olej na kaši z dvou měr, dvou věrtýlků a jednoho mejtníčku máku. Bylo oleje 50 žejdlíků, k tomu medu 32 žejdlíky, soli na všecka jídla bylo potřeba 466 žejdlíků; 30 centů ryb a 12 sáhů dříví. V jedné prastaré věži na zámku Jindřichohradeckém okazuje se ještě učouzená kuchyň, kde se vařívala sladká kaše.

Roku 1782 dávala se sladká kaše v Hradci posledně, byloť založení to proměněno v roční znamenitý příspěvek městskému ústavu pro chudé, a za našich časů je tuším i tento závazek vybaven, když se totiž vybavovala zvláštní komisí všecka břemena v celé zemi.

Že lidé na několik mil cesty na sladkou kaši do Hradce chodívali, muže si každý představiti, a roku 1702 na zelený čtvrtek byla na vzdory strážím a dohlídce tak velká tlačenice při tom, že jednoho člověka do smrti umačkali a druhého velmi nebezpečně pošlapali, a z podobných příčin byla nepochybně ta památka zrušena. Toho roku sešlo se lidí 7632.

O zjevení Bílé paní povídá se v Hradci mnoho, zvláště pověrčiví lidé zámečtí o ní rádi povídají. I za mého pobytí v Hradci mluvilo se o nočním světle, jež prý se několik dní v jakémsi oknu na zámku v pusté jizbě okazovalo.