Básně smíšené/Poutnice
| Básně smíšené Boleslav Jablonský | ||
| Dívka bez chyby | Poutnice | Oželení |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Poutnice |
| Podtitulek: | (Dle Jindřicha Heine.) |
| Autor: | Boleslav Jablonský |
| Zdroj: | JABLONSKÝ, Boleslav. Básně Boleslava Jablonského. Online na Internet Archive |
| Vydáno: | In: Básně Boleslava Jablonského. Praha, J. Pospíšil 1864 |
| Licence: |  PD old 70 |
I.
Na lůžku dcera leží,
U okna stojí máť.
„Nechceš se, Cecilie,
Na průvod podívat?“
„„Ach, máti! Jsemť nemocna,
Mně ušel sluch i vid;
Myslímť jen na Jindřicha,
A srdci zmizel klid.““
„Vstaň, půjdem za poutníky,
Vem knížku s růžencem;
Utec se k Matce Boží
Nemocným se srdcem.“
Korouhve pověvují,
Zpěv zní a umírá;
Na Horu, Horu svatou,
Tam lid se ubírá.
Za lidem máti kráčí,
S ní jde Cecilia,
A obě prozpěvují :
„Chvála ti, Maria!“
II.
Rodička Svatohorská
Dnes velkou starost má,
Neb velká přišlých tlupa
Chce být uzdravena.
Nemocní přinášejí
Na oltář Rodičky
Všeliké z vosku oudy,
Nožinky, ručičky.
Kdo nožky obětují,
Těm nohy uzdraví ;
Kdo ručky zavěšují,
Těm ruky napraví.
Tamť mnohý o berlích šel,
Jenž nyní tancuje,
A mnohý s rukou chromou,
Jenž na housle hraje.
Matička, vzavši svíčku,
Srdce utvořila.
„Podej to svaté Panně,
By bol tvůj zkrotila.“
Dceruška vezme srdce
A slzíc k Panně jde;
Již klečí před obrazem
A takto vzdychá zde:
„O královno nebeská,
Trpících naděje!
Ach, tobě služka tvoje
Svou bolest žaluje.“
„Já bydlela s matičkou
Tam v dáli, ve Praze,
Kde v mnoha, mnoha chrámích
Se skvíš na obraze.“
„A vedle bydlel Jindřich —
Ach, ten již v Pánu jest!
O Panno! přijmiž dárek,
Zkroť mého srdce trest!“
„Ach, uzdrav srdce moje,
A vděčná usta má
Vždy budou k tobě volat:
Chvála ti, Maria!“
III.
Cecilie s matinkou
V komůrce usnula;
Vtom Panna divotvorná
Sem tiše kráčela.
Sehnuvši se k nemocné,
Svou ruku vložila
Na srdce dobré dívky,
A opět zmizela.
To oči zbožné matky
Teď ve snu viděly,
A v tom poutníků zpěvy
Ji ze sna zbudily.
Tuť jitrem ozářena
Dceruška ležela.
„Probuď se, dítě drahé!“
Ach, ona — mrtvola!
V tom matka, ruce sepnouc,
K nebesům pozírá
A v slzách šepce zbožně:
„Chvála ti, Maria!“