Básně (Züngel)/Staré žaly — nové stesky

Údaje o textu
Titulek: Staré žaly — nové stesky
Podtitulek: (1866)
Autor: Emanuel František Züngel
Zdroj: ZÜNGEL, Emanuel František. Básně. Praha: vlastním nákladem. 1868. s. 167–169.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Byla jedna matka
těžce sužovaná,
stíhala ji krutě
krutých losův rána.

Byla jedna matka
s sirotky po boku,
s věčným v ňadrech žalem,
s věčnou slzou v oku.

 * 

Ještě na té hoře
hrobní roste kvítí
a již nová bouře
v šírou vlast se řítí.

Ještě na té hoře
krve nach je znáti
a již nové proudy
musí půda ssáti.

Strašlivé se v Čechách
rozzuřily boje,
padaly jak klasy
českých synův voje.

Matko milovaná,
jaké to máš štěstí,
že i za jiného
musíš rány nésti?

 * 

Kdybych mohl, vlasti!
na ňadru tě skrýti,
chtěl bych s tebou odtud
daleko zajíti.

Jíti tak daleko,
až bych došel kraje,
kde svobody prápor
jasným vzduchem vlaje.

Tam bych s ňader složil
svoji vlast předrahu
a jí v srdce vložil
zlatou naši Prahu.

Tam bych čárným kruhem
drahou vlast obtočil,
aby žádný cizák
do ní víc nevkročil.

 * 

Nelkej vlasti drahá,
nelkej pro své děti,
vždyť se krví jejich
chrám tvůj znova světí.

Vždyť jimi jen splácíš
velké otcův viny,
jenž cizáka zvaly
v kraje Libušiny.

Tiť nemohou v hrobě
pokoje dojíti,
že chtěli svůj věhlas
z cizí číše píti.

Tiť nemohou dojít
nadzemského blaha,
že na Tě poštvali
úhlavního vraha.