Básně (Züngel)/Sny a skutečnost

Básně Emanuel František Züngel
Mým přátelům	Sny a skutečnost	Oblak

Údaje o textu
Titulek:	Sny a skutečnost
Autor:	Emanuel František Züngel
Zdroj:	ZÜNGEL, Emanuel František. Básně. Praha: Vlastním nákladem. 1868. s. 56–58. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

I.

Já děckem býval veselým
a neznal dlouho trudu;
i doufal jsem, že v životě
vždy veselým jen budu.

Teď zřím, že sen to děcka byl
a trpké probuzení —
vždyť v celičkém tom životě
ni za mák slasti není.

II.

Když poprvé jsem zaplesal
nad krásnou svojí vlastí,
tuť mněl jsem, že v ní živu být
musí být rajskou slastí.

Teď želím oněch krásných snů
i krásné vlasti svojí —
vždyť zřím ten její velký žal,
jejž nikdo neukojí!

III.

Kdo v světě hledáš přítele,
nehledej tichou duši;
tať nejspíš ve vší tichosti
ti slib i věrnost zruší.

Kdo v světě hledáš milenku,
nehledej krásnou tváři;
za touť se nejvíc požene
ti hejsků ku oltáři!

IV.

Spatřiv kdy muže slavného,
vždy pokorně jsem smekal
a jak před svatým obrazem
bych pokorně byl klekal.

Však zvěděv, že ten velikán
se nezná k svému rodu,
v své úctě jsem jej postavil
hned na nejnižším schodu.

V.

Jak rád bych činem velikým
já přines vlasti slávu
a pomohl jí z poroby
zas ku starému právu!

Leč vůle nemá žádnou moc,
kdy nerovná jí síla —
jinak by moje drahá vlast
již dávno šťastna byla!