Básně (Züngel)/Na oslavu 70. zrozenin otce Purkyně

Básně Emanuel František Züngel
Mánům Fügnerovým	Na oslavu 70. zrozenin otce Purkyně	Ke dni 14. června 1868

Údaje o textu
Titulek:	Na oslavu 70. zrozenin otce Purkyně
Podtitulek:	(Přednášeno v „Umělecké Besedě“)
Autor:	Emanuel František Züngel
Zdroj:	ZÜNGEL, Emanuel František. Básně. Praha: vlastním nákladem. 1868. s. 143–145. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Jan Evangelista Purkyně

I byla matka, kteráž dítek měla
jak včeliček a snad i pilných tak;
ty všecky milovala stejně pak
a nade všemi stejnou pílí bděla.

A dítky robily, co každé znalo;
to hudlo, ono kreslilo neb psalo
a bylo zpěvu dost i veselí
v té rodině, vzdor všemu svízeli.

Nebylo statku tam sic v hojnosti,
co který uměl, tím byl bohat jen;
však poklad kryl se tam přec nejeden
a zářil matce, dítkám k radosti.

Největší skvost pak byl dědoušek sám,
ten dobrý stařeček, jenž dítkám všem
byl vezdy otcem, bratrem, přítelem
tak milým, jako slunko květinám.

Onť nejvzácnějším vždy jim hostem býval
a ve všech zbožnou úctu, lásku nítil,
anť světlem ducha svého všechněm svítil
a teplem srdce všecky rozehříval.

Když mezi ně co dobrý anjel vkročil,
tuť každý zrak se po něm jenom točil
a každý zjasnil tvář a spěchal k němu
by pozdrav svůj vzdal starci milenému.

A každý rok, kdy dědoušek ten milý
svých zrozenin památný slavil den,
tuť skromný ples mu k poctě vystrojen
a všecky dítky jej pak oslavily…

Což není více rodiny ni kmeta?
Aj jest! a pakli dítek přání vřelé
tak splní se, jak z duše plyne celé
toť bude ještě mnohá, mnohá léta.

Vždyť dědoušek náš, otec Purkyně,
tak vzdorovat zná času zhoubné zlobě,
žeť ducha mladistvého chová v sobě
a rozmar, s růžemi jenž nehyne.

A protož novou slavnost k slávě jeho strojme
a v těsný kruh se kolem něho spojme,
by Morana, tou láskou naší jata,
té hlavy šetřila, jež nám tak svata.

By poznal také dědoušek náš drahý,
co každý z nás ve hloubi duše cítí,
žeť v srdcích našich má on stánek blahý,
v němž věčně věkův nepřestane žíti!