Básně (Züngel)/Jaro

Básně Emanuel František Züngel
Velký pátek	Jaro	Bílá sobota

Údaje o textu
Titulek:	Jaro
Autor:	Emanuel František Züngel
Zdroj:	ZÜNGEL, Emanuel František. Básně. Praha: vlastním nákladem. 1868. s. 156–157. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Již prchla zima děsivá
a vše se k životu probouzí;
zas kyne nová výživa
a s ní i výhost bídě, nouzi.
Vše žehná krásný Vesny čas
a starým žalům dává Vale,
vše slunko vítá s plesem zas,
i ti, již sedí — — a tak dále.

Co’s přinesla ty Vesno nám?
Jen květů opět plné nivy,
jen rosy vláhu lučinám
a v sad i háj ty staré divy?
Nač lidstvo čeká po sta zim
a nadšeně proč vždy tě vítá,
to jediné ty — čim čam čim…
s tou písní vrabec dál ulítá!

Hle, každá haluz, každý peň
se novým zdobí listů šatem,
strom volnosti, ten vetchý jen
dlí dosud v zimy spánku klatém.
Hle, každý květ se otvírá
a plným hledí k nebi okem,
květ volnosti jen zavírá
se děsně v chladu přehlubokém.

Jaké to jaro má jen být,
kdy volnosti dech na rtech tane,
a slovo nechce z krku jít,
že neví, co se s ním as stane?
Jaká to Vesna, ptám se zas,
kdy chladu víc než slunka záře?
To jaro, Pane, žádný špás,
To vymaž z lidstva kalendáře!