Básně (Züngel)/Divoká poesie

Údaje o textu
Titulek: Divoká poesie
Autor: Emanuel František Züngel
Zdroj: ZÜNGEL, Emanuel František. Básně. Praha: Vlastním nákladem. 1868. s. 37–38.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

To všední lýry drnčení
se věru mi již hnusí:
neníť v tom kouska nadšení
a na prsou to dusí.
Má píseň budiž vesela
jak dětská fantasie;
jeť lepší — nežli umělá —
divoká poesie.

Co platno děvu opěvat
krásnou, jak růži bílou?
Co platno láskou rozplývat
se v píseň něžnou, milou?
Já sním o růži ruměnné,
jež havranní má vlasy,
a u ní poupě milené
a blažené s ní časy!

Co platno krásu přírody
věčně jen v píseň líti,
a snít o háji u vody,
kdy měsíček naň svítí?
Háj kdekoli — v něm mužův skryt,
již pro svobodu vstali
a tyrana chtěj pokořit —
toť obraz dokonalý!

Jak krásné prý to zjevení,
kdy matka líbá robě,
a v blahém lásky zachvění
víc nepřeje již sobě.
Já matku zřím s potřísněným
synovou krví jilcem
stát tu nad dítkem zvražděným,
jež bylo — odrodilcem....