Báseň vůle

Údaje o textu
Titulek:	Báseň vůle
Autor:	Jiří Orten
Zdroj:	ORTEN, Jiří. Dílo Jiřího Ortena : Poesie. Praha : Václav Petr, 1947. s. 409–411. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

1.

Ať prší z hluboka, ať dští
nesmírné hrozny svědectví.

Cit řemínky si rozšněruje,
posečká, prodlí,

pak se zuje
a bosky půjde přes ty střepy,

které se ve věčnosti lepí
a každý z nich je rozšavluje

na tisíc nahých trápení.

2.

Kořte se, modly,
nad sebe,

jinému Bohu,
tomu bez nebe,

jenž vyštván byl a promarněn
a proto tvoří díla změn,

leč také on se po pás klaní
těm, kteří výš jsou šavlování.

Kořte se, modly,
nad sebe.

3.

Hle, lupínek.
A pak se zmačká.

V odění vraždy
kráter, značka.

Propustka domů,
do muky.

Nechtěl jsi tomu.
Úprky,

za nichž se kolo zavaří
a dlouží, dlouží na tváři

spatřenou smrt,
smrt pro ženu.

Povezte tomu nahému.

4.

Proč z dávna ví,
ó, promarněná,

své pohlaví
každičká změna?

Proč na propasti
není klín?

Klíčí a chrastí
v zemřelých

zůstati vůle
tam, kde jsou

a předminulé
propustkou

neuvolniti. Probolet
kámen i čekání i led.

5.

Tisícem nahých trápení
byť byl jsi zbit a rozšavlován,

nevěř, že budou slepeny
ty, kterými jsi nemilován.

Celek stvoř sám! Bud zbabělejší,
než sebevrah.

A tím, že nejsi,
staneš se teprv pro příští.

Ať prší z hluboka, ať dští
nesmírné hrozny svědectví.

18. XII. 1940.