Archiv český/Díl I/Dopis Zikmunda Lucemburského českým a moravským pánům z 21. března 1416
| Archiv český. Díl prvý. | ||
| Dopis Zikmunda Lucemburského Čeňkovi z Vartemberka z 24. března 1414 | Dopis Zikmunda Lucemburského českým a moravským pánům z 21. března 1416 | Dopis Zikmunda Lucemburského českým a moravským pánům z 30. března 1416 |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dopis Zikmunda Lucemburského českým a moravským pánům z 21. března 1416 |
| Autor: | František Palacký (ed.) |
| Zdroj: | Archiv český. Djl prwý. S. 6–7. |
| Vydáno: | 1840, Praha |
| Licence: |  PD old 70 |
My Sigmund z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský král ec. wzkazujem urozeným Lackowi z Krawař, haitmanowi Morawskému, Bočkowi z Kunstata odjinud z Poděbrad, Čeňkowi z Wartenberka, a wšem jiným pánóm a penošiem w Čechách a w Morawě, kteříž sú sie k tej straně zapsali, wěrným nám milým, milost králowskú a wše dobré.
Urození wěrní milí! Dobře nám jest w paměti a w mysli, kterak před časy země Česká i Morawa wálkami obtieženy byly; a také wy dobře rozumiete, kterak okolní súsedé swrchu psaným zemiem newelmi co dobrého přejí, a snad byť jediné příčinu měli, rádiby opět na ně sáhli. Také wěrní milí" slyšímy, a na každý den slýchámy, jenž to žalostiwě píšemy, kterak wy páni w Čechách i w Morawě sie dwojíte, strany držíte a děláte, a newieme proč, ačby okolní súsedé dobře chtěli: ale sami mezi sebú ty země chystáte a mieníte zahubiti. A toho je nám žel, neb rozumiemy, že to proti našeho milého bratra dóstojenstwí jest. Také by ižádný pán w zemi mimo králowu wóli nwměl ižádného puntu ani swazku strojiti ani jednati: než mělliby jeden s druhým co činiti, toby mělo před J. Mti. a právem, a ne wálkami wynešeno býti. Pakli jest pro mistra Jana Hus, neb jakož slyšímy, jedni s Husowú stranú držíte a druzí nic, dáwámy wám wěděti: když najprwé Hus w Čechách jmenowán byl, a my srozuměli, že proň strany počeli držeti: ihned sie nám nelíbilo, a jeko wěděli smy, že z toho zmatek weliký bude a nesnadně k dobrému konci přijde. A když to koncilium swaté w Konstanci bylo počato, a my slyšali, že tu Hus chce také býti, a mezi tiem my ještě jsúce na Rýně, i přijel do Konstancie, a tu byl stawen, jakož ste pak toho dobře zpraweni: než byť byl prwé k nám přijel, a žeby s námi do Konstancie byl jel, snadby byla wěc jeho jinák šla. A to bóh wie, že nám bylo jeho welmi žel, co sie jemu stalo, že toho nemohlo wiece býti. Jakož pak wšickni Čechowé, ježto při nás byli, dobře widěli, že smy zaň mluwili, kterak smy sie nejednú s koncilium w hněwě rozešli, nébrž proň z Konstancie jeli, až nám potom wzkázali, nechcemyli dopustiti, aby sie práwo dálo a wedeno bylo w koncilium, což pak mají tu činiti? A tak smy znamenali, že tomu nemóžemy nic učiniti, ani sie nám již hodilo dále o tom mluviti, neb by sie bylo proto koncilium zrušilo. Také tu w Konstancii nenie jednoho ani dwú kněží, než jsú a budú ze wšeho křestianstwie králów a kniežat poselstwie. A zwláště poněwadž již králowé a kniežata z Petrowa de Luna poslušenstwie s námi jsú, tehdy i owšem jiného newiemy, než se to swaté koncilium dobrým a prawým rádem jde. A chtělilibyste tak přísně a twrdě Husowu stranu držeti a brániti, toby wám bylo welmi těžko, žebyšte wšemu křestianskému zboru měli odolati. A jakož slyšímy, tehdy ste již tak počali, že ste některaký list do koncilium pro swrchu psaného Husi; a že ste již koncilium proti sobě zbudili, tak že sú wás již pohnali pro tu wěc, a snad práwem proti wám pójdú, a nebudeteli poslušni, snad na sie kříž obdržíte; a z toho pak teprw přišlaby zemská wěčná nehoda, a tohoby nám bylo srdečně žel, ačbychom to potom rádi stawili, snadby pak bylo pozdě. Protož od wás žádámy a prosímy; aby každý ohlédal swé swědomie a swú čest, jestli to podobné, že sie tak pro swrchu psané wěci máte dwojiti, aby proto země měly zahubeny býti. A pusťte od těch stran a puntów; neb jest to nepodobné wěc, jako swrchu stojí psáno, aby kto s kým mimo swého pána wóli punty a swazky jednal, z kterýchžto puntów strany rostú i zemská záhuba; a mějte na našem milém bratru i swém pánu dosti o to, což jeden s druhým mělby činiti. Pakliby ta wěc, jako o ten rozstrk, tak weliká byla, žeby našie pomoci potřebowali: wěztem že tu práci chcemy rádi na sie wzíti, a wás suobú stranú ohledati; a ufámy, že s boží pomocí w dobrý prostředek mezi wámi uhodímy, že země a wy w míru ostanete. Také o řád knězský wiemy kterak jest za našich předków bylo; a téhož my sie chcemy bohdá držeti a při kostelu swatém ostati, a neobrátímy sie na ižádné nowé nálezy. A bratru našemu milému též wěřímy, že také ostane při swatém kostelu. Pak sie kněžie sami kažte, jakož oni sami wědie: majíť swé wyššie a písmo swaté, ježto jemu rozumějí; nám sprostým nehodí sie w tom hlúbiti. A wěřímy wám, že nás w tom uposlechnete: nebť jinému w tej wěci nerozumiemy, než že jest to našeho milého bratra hodné a počestné, a waše a zemské dobré. Datum Parisiis, XXI die Martii, regnorum nostrorum Ungariae anno XXIX, Romanorum vero VI.
Ad mandatum domini Regis: Michael Pragensis eccl. vicarius.