Antologie z oper/Tristan a Isolda

Antologie z oper
Lohengrin	Tristan a Isolda	Mistři pěvci norimberští

Údaje o textu
Titulek:	Tristan a Isolda
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 2., str. 259-260 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Tristan a Isolda (opera)

Richard Wagner: Tristan a Isolda.

Opera o 3 jednáních. Text skladatelův dle básně Gottfrieda ze Straszburku.

Osoby:

• Tristan… tenor.
• Melot… baryton.
• Král Marke… bas.
• Kurvenal… baryton.
• Isolda… soprán.
• Brangäna… mezzosoprán.
• Pastýř… tenor.
• Kormidelník… tenor.

Děj se koná na lodi a hradě Markově a Tristanově.

První provozování v Mnichově 10. VI. 1865.

Jednání I.

Na lodi. - Loď Tristanova pluje z Irska do Cornwallu. Rek zabil v Irsku knížete Morolda a zprostil takto Cornwall polatnosti. Nyní přiváží svému králi Markovi jako nevěstu, krásnou princeznu Isoldu, jež kdysi byla snoubenkou Morodovou. Isolda miluje však potají Tristana, podobně jako on ji; ale dosud svých citů si nezjevili, ježto Tristan stále řídí kormidlo a Isolda dlí ve své komnatě. Nyní však hodlá s ním promluviti a pohnati jej k odpovědnosti za příkoří učiněné jí tím, že ji hodlá dáti za manželku králi, jenž byl kdys poddaným jejího snoubence. Tristan jí vzkazuje, že nesmí kormidlo pustiti z rukou, kdežto jeho sluha Kurvenal zvěstuje její poselkyni, že rek Tristan nemůže býti po vůli služce, již přiváží svému strýcovi. Uražená Isolda vzplane divokou nenávistí. Vždyť jednou Tristan octl se v její moci, když jednoho dne nalezla na irském pobřeží člun, nesoucí těžce nemocného jinocha, prosícího o její pomoc. Nazýval se sice Tantrisem, ale Isolda v něm poznala ihned Tristana, ježto úlomek meče, nalezený v hlavě Moroldově, na potupu jí zaslané, úplně hodil do zubu v meči toho cizince. Již tehdy chtěla jej usmrtiti - než patříc naň, pustila napřaženou zbraň. Nyní však želí milosrdenství mu prokázaného a touží po smrti toho, jenž ji tak těžce urazil. Služka Brangäna má z jejího rozkazu připraviti smrtící nápoj; dívka hodlá vypíti jej společně s Tristanem jako »nápoj smíru«. Avšak Brangäna, dostavši od Isoldiny matky několik kouzelných nápojů, spletla si je a nalila do misky omylem »nápoj lásky«. V té době Tristan se snažil omluviti své jednání a podal Isoldě svůj meč, aby jím provedla na něm dílo pomsty. Sotvaže však oba požili nápoje lásky, kouzlo počne působiti: v němém zápase vnitřním zírají na sebe po dlouhou dobu, až pak najednou v prudném záchvatu klesnou si v náručí. Již však se blíží král Marke, aby odvedl si nevěstu.

Jednání II.

Hrad Markův. - Nepřítomnosti krále, který odjel na hon, milenci chtějí použíti k tajné schůzce, ačkoliv Brangäna, věrně oddaná své paní, varuje ji před úklady zrádného Melota. Isolda však nedbajíc rady, dává Tristanovi smluvené znamení. Následuje veliký dvojzpěv milostný, snad nejdelší, jenž kdy byl složen. V blahém zanícení milenci zapomínají všeho kolem sebe a příliš pozdě přikvapí věrný Kurvenal, aby upozornil svého pána na hrozící nebezpečí - v zápětí chvátají sem Melot a král. Šlechetný Marke neděkuje Melotovi za prozrazení tajemství, jsa příliš bolestně dojat shlédnutým výjevem. Nemůže ani pochopiti, že se věrný Tristan stal zrádcem; domnívá se tudíž, že jeho jednání má původ vyšší, nadzemský. Tristan nemoha dáti žádného vysvětlení, táže se Isoldy, chce-li ho následovati do říše stínův; a když ona souhlasí, políbí ji naposledy na čelo. Melot dovolává se pomsty královy. Když Tristan, prohlédnuv jeho zrádné jednání, naň dotírá, klesá v náručí Kurvenalovo, jsa na smrt raněn mečem Melotovým.

Jednání III.

Hrad Tristanův. - Sem Kurvenal dopravil těžce raněného Tristana a zpravil o tom Isoldu, na níž mladý rek čeká s touhou nedočkavou. Když milenka konečně přichází, Tristan v zimničné netrpělivosti strhne si obvazy s rány, vrávorá jí vstříc a s výkřikem »Isoldo!« umírá v jejím náručí. Zoufale lkající Isolda vrhá se na jeho mrtvolu. Vtom pastýř oznamuje příjezd nové lodi, na níž nachází se Melot a Marke, žádající po chvíli přístupu do hradu. Kurvenal však z obavy před přepadnutím bránu zatarasil a skolil pak zrádného Melota, do hradu se deroucího; sám smrtelně byv raněn, klesá vedle mrtvoly svého pána. Avšak král nepřišel soudit, nýbrž odpustit a spojit milujících, ježto zvěděl od Brangäny, že Tristana a Isoldu opojila kouzelným nápojem lásky a že Tristan tudíž bezděky byl obětí vyšší moci. Král přichází však příliš pozdě - pouze smrt může spojiti věrné milence. Dojímavě lkající Isolda klesá v náruč své služky, která umírající složí vedle mrtvoly Tristanovy. Smuten stojí nad milenci, v smrti spojenými, starý král, pronášeje nad nimi své požehnání.