Antologie z oper/Otakar Ostrčil
| Antologie z oper | ||
| Zvíkovský rarášek | Otakar Ostrčil | Vlasty skon |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Otakar Ostrčil |
| Autor: | Alois Tvrdek |
| Zdroj: | Antologie z oper, díl 1., str. 150-151 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1922 |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související články ve Wikipedii:Otakar Ostrčil |
|
nar. 25. II. 1879 na Smíchově, studoval na filosofické fakultě v Praze a stal se profesorem moderní filologie na Českosl. obch. akademii. Vedle toho byl žákem klavírního oddělení pražské konservatoře a vzdělal se ve skladbě u Zd. Fibicha; styky obou změnily se brzy v přátelství Jako žák mistrův instrumentoval některé partie jeho děl a pořídil klavírní výtah Fibichovy zpěvohry Bukovín, sborové skladby Meluzina a orch. suity Dojmy z venkova. Vedle pokusů z dob studií, k nimž náleží mnohé písně, sbory, melodrama Lilie a opera Jan Zhořelický vznikly později: Selská slavnost (1898), hudební obraz pro orchestr, Pohádka o Šemíkovi (1899), symfonická báseň, cenou poctěný Smyčcový kvartet h-dur (1899), koncertní melodram Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici (1904), čtyřvětá Symfonie a-dur (1905), melodram Ballada česká (1905) a hudba k pohádce Kvapilově Sirotek v tomto a zvláště v baladě Osiřelo dítě (1906) pro mezzosopran s průvodem orchestru Ostrčil nalezl již zcela svůj osobitý tón; orch. dílo Impromtu (1911) vynikající originalitou myšlenek a plastikou instrumentační; orch. skladba Suita c-moll (1912); balada Cizí host pro tenor a velký orchestr; Česká legenda vánoční, první veliké dílo Ostrčilovo v oboru sborové literatury; sborová balada s orchestrem Legenda o sv. Zitě; tři písně pro střední hlas a j. — Dram. díla: Vlasty skon (1903), v němž se O. objevil silným dramatickým talentem, bohaté a lehce plynoucí invence; Kunálovy oči (1907), řadí se k nejlepším operám našim, stojíc po stránce hudební na nejpokrokovějším stanovisku a řešíc zejména psychologické problemy vášně způsobem co do umělecké hloubky posud jedinečným; Poupě (1909) (na slova F. X. Svobody), první komická opera česká na hotové lit. dílo, psané prosou, v níž se mu podařilo nalézti dokonalý výraz pro dialog lidí ze současného života; Legenda z Erinu, mohutné vyvrcholení moderního slohu Ostrčilova, v němž vše jest zharmonisováno jedním určitým stylem, stylem modernistického hud. dramatu.
O. jest mistrem obohacujícím českou hudbu pravými poklady umělecké ceny. Vyniká též jako výborný dirigent. R. 1909 ujal se taktovky v „Orchestrálním sdružení“, r. 1914 stal se kapelníkem, později chefem opery Vinohradského divadla; vzdav se dráhy učitelské, byl jmenován r. 1920 po smrti K. Kovařovice chefem opery Národního divadla.