Antologie z oper/Otázka
Antologie z oper | ||
Sen lesa | Otázka | Nikolaj Andrejevič Rimskij Korsakov |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Otázka |
Autor: | Alois Tvrdek |
Zdroj: | Antologie z oper, díl 1., str. 166-168 Národní knihovna České republiky |
Vydáno: | 1922 |
Licence: | PD old 70 |
Související články ve Wikipedii: Otázka |
Ladislav Prokop: Otázka
editovatKomická opera o 4 dějstvích. Libreto od skladatele. Úprava textu a verše od K. Maška.
Osoby
editovatKníže Dymián Makovička…b. Kněžna Blanka, jeho dcera…s. Chochol, hofmistr…bar. Kilian, jeho syn…b. Bublina, vrátný…bar. Sedmikrása, jeho dcera…s. Jeník, student…t. — Místo děje: Zámek Makovičkův. — První provozování 28. I. 1910 ve Vinohradském divadle.
Obsah
editovatJednání I. Předhradí. — Před mostem do hradu skotačí kluci. Uličník Joska s družinou hraje si na pána, kterého vezou bujní koně, a přepaden jest náčelníkem »loupežníků« Vaškem. Konec konců všichni kluci si hrají na vojáky, až je vyplaší rákoskou vrátný Bublina, z něhož si pak tropí šašky. Škrobený a nadutý hofmistr Chochol vidí v počínání mladých darebů nedostatek úcty k vrchnosti a podrývání etikety a běduje nad tou zkázou. Ani jeho přihlouplý syn Kilián netěší se větší úctě klukův ani rázné dcery Bublinovy Sedmikrásy, která by ráda přiměla nesmělého jinocha k vyznání lásky. Blíží se zběhlý student Jeník, opěvující před zámkem krásy jara, začež se mu dostává napomenutí dvořanův. Pojednou zazní rachot bubnu, svolávajícího čestnou stráž pro princeznu Blanku, doprovázenou do hradu učenci a doktory všech fakult. Jeník se dovídá od Sedmikrásy, jejíž kráse se dvoří, že učená Blanka, nořící se jen do věd, nemá pro svět a jeho krásy pochopení. Ostatní mu zvěstuje veřejná vyhláška: Blanka se stane manželkou pouze toho, kdo jí položí takou otázku, že na ni nedovede odpověděti. Dnes, dne 1. máje, jest poslední veřejná schůze, při které kde kdo se smí pokusit o štěstí. Jeníkovi všecko to jest velmi směšné; proto svolává děti a hraje si s nimi na princeznu, dávající více méně vtipné otázky a odpovědi. Za tuto urážku knížecího rodu jest na rozkaz vrchního odveden do šatlavy.
Jednání II. Zámecký dvůr. — Chochol si libuje v synu Kiliánovi, dosti tupém, aby se mohl státi velikým, pánem, a ukládá mu, aby se dnes tázal tak hloupě, jak jen dovede, by kněžna nedovedla odpověděti. Kilián se svěří se svým úkolem Sedmikráse, která mu radí, by se zeptal, koho princezna má nejraději. Přicházejí hosté, kníže, Blanka a zástup učencův. Panovník lenivě vykládá shromáždění účel schůze, kdežto Blanka dokazuje, že jen žena emancipovaná může založiti šťastnou budoucnost říše. Předstupuje veršotepec Krupička, jenž po nabubřelém úvodu dává otázku: »Co jest jarní srdce tání?« Princezna dokáže, že jest to vlastně nesmysl. Otcem postrkovaný Kilián se táže, koho má na světě nejraději. Blanka bez váhání odpovídá, že Sedmikrásu, s čímž jinoch souhlasí a uteče. Z basy ozývá se Jeník, a když jest předveden, vykládá, jak se tu octl. Doktoři se rozčilují, že student u nich propadlý chce profanovati jejich i princezninu učenost, ale když Blanka chce jej slyšeli, Jeník dává otázku, zda při hubičce překážkou jest nos. Z toho vznikne veliké pohoršení, jemuž přítrž učiní kníže, poskytující dceři třídenní lhůtu, by se mohla poraditi s učenci a dala pak zřetelnou odpověď. Jeník bude zatím hostem vladařovým: poté hodlá opět vydati se do světa, aby užil krásy jara.
Jednání III. V zámeckém parku. — Chochol chystá arénu k zasedání a horší se na nemotornost Kiliána, s nímž se přichází zdánlivě rozloučit Sedmikráska. Strojenými slzami obměkčí i hofmistra, že slibuje posléze dáti svolení k synovu sňatku s ní, nedá-li kněžna odpovědi na lstivou otázku. Po jeho odchodu milenci zkoušejí názorně, překáží-li nos při hubičce, a libují si nadmíru v této zábavě. Přichází pak Blanka s učenci jednotlivých fakult. Na vyzvání rektorovo předstupují jednotliví profesoři a doktoři: doktor mathematiky, iuris, philosophiae, historiae, medicíny, theologie a každý dle svého povolání obšírně pojednává o daném thématu, načež se z učených disputací vyvíjí sprostá hádka. Jeník rozvaděným dává radu, aby učinili experiment, nač všickni ochotně přistupují. Kiliánovi dává pokyn, aby svolal hochy ze vsi, by si dali dobře pozor na své dívky, a Sedmikráse, by k tomu cíli povolala manželky učencův. Veselou hudbou uvedena jest zámecká společnost, které Chochol oznamuje, že kníže pro churavost nepřijde, prosí však panstvo i věrný lid, by se oddali radovánkám na počest narozenin Blančiných. Mezitím co se před zámkem pije a tančí, učenci přilákali venkovanky, aby na nich prováděli experiment, překáží-li nos hubičce čili nic. Vyrazí však na ně mladíci i vlastní manželky, dají se do nich a zpracovávají je každý svým způsobem.
Jednání IV. Zámecká zahrada. — Zadumanou Blanku vyrušuje jásot ptactva, připomínaje jí, že opět vzešel máj, lásky čas, a na pamět jí uváděje sličný zjev předčasně zesnulé matky. Při vzpomínce té dívka bezděky se rozpláče. Vtom přichází Jeník, aby se rozloučil s knížetem, a vede Blanku k poznání pravé krásy přírody — bez černých okulárův a učeného rozbírání jednotlivostí. Poznav ji v pravé podstatě její, bez zakuklení ji hyzdícího, zamiluje se do ní a vzbuzuje bezděky lásku i v jejím srdci, dosud tak chladném. Opět se schází celé shromáždění: učenci zmrzačeni, lid jim se vysmívající, a kníže dotazující se po Jeníkovi. Ten chce odvolati všetečnou otázku vzhledem k citům, které chová nyní ku Blance, přicházející tentokrát v bílém úboru, spanilé a zářící mládím. Kněžna však prohlašuje, že věda je zradila, duši jí zatemnila, takže nezná odpovědi na otázku Jeníkovu. Tím se vzdává svobody, a kníže ochotně svoluje, aby se jeho dcera, poslouchajíc hlasu svého srdce, stala Jeníkovou manželkou.