Antologie z oper/Ilseino srdce

Antologie z oper
Rudolf Karel	Ilseino srdce	Josef Klička

Údaje o textu
Titulek:	Ilseino srdce
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 109-110 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70

Rudolf Karel: Ilseino srdce

Opera o 3 jednáních.

Osoby

Hrabě…t. Ivo, malíř…t. Ilsea…s. Nina…a. Emil…bar. Jindřich…b.

Obsah

Jednání I. Ilsea, rozmarná milenka malíře Iva, pozorujíc, že poměr s ní ničí umělce finančně i umělecky, naváže novou známost s bohatým hrabětem, jehož prostředků hodlá využitkovati na podporu Ivovu. Snad příčinou té změny je také její lehkomyslnost a nesdílnost. Avšak Ivo nechce pochopiti této »obětavosti«, a když Ilsea uspořádala v jeho atelieru večerní slavnost, při které se umělec má seznámiti se svým mecenášem, vyčítá milence její jednání a vzdálí se roztrpčen, dříve než se hrabě dostavil.

Jednání II. Ilsea, která možná hledala pouze tuto záminku, aby se zprostila pout vížících ji k Ivovi, nechá se zlákati svými známými a přijímá pozvání hraběte na zámek. Šlechtici, vyznávajícímu jí lásku, poddá se teprve tehdy, když jí dal slovo, že se stane jeho manželkou. Ivo nemohoucí odolati touze po milence dostavuje se také na zámek, seznamuje se s hrabětem a dovídá se od něho samého, že se Ilsea právě s ním zasnoubila. Je tou zprávou zdrcen. Ilsea, jež přes svůj egoismus, zastíraný zdánlivou obětavostí k Ivovi, přece dává v duchu přednost umělci před hrabětem a podléhá jako každá žena jej ho rázu vlivu poslednímu, dá si pod dojmem jeho bolu při zasnoubení s hrabětem tajné dostaveníčko s bývalým milencem a snaží se jej potěšiti. Hrabě, podezřívající Ilseu, překvapí snoubenku v náručí Ivově a vytkne jí brutálně její nevděk a dvojakost. Tím uražená Ilsea ruší zasnoubení s hrabětem, a vrhá se pod dojmem starších citů v náručí Ivovo.

Jednání III. Uplynula doba dvou let, v mž zatím zvítězil praktický duch Ilsein nad »láskou« k Ivovi, takže přece podala ruku hraběti. Jakmile ji měl zajištěnu, hrabě vyloučil ze svého kruhu Ilseiny přátele — umělce, kteří dosud z jeho štědrosti těžili. Na maškarní ples pořádaný umělci dostavila se též Ilsa, která zvěděla, že přijde také Ivo, který se zatím v cizině stal slavným. Avšak umělci toužící po pomstě pro své vyloučeni ze společnosti hraběcí uspořádali při té příležitosti představení (Comedia del arte), jehož dějem má býti zkandalisován hrabě s Ilseou. Přítomný Ivo doví se od Niny, že si Ilsea přeje rozmluvy s ním, přistoupí k ní nepoznán ostatní společností, ježto jest rovněž maskován, a vzpomínaje chvil blaha s ní prožitých, opět touží po ní, ačkoli se zatím oženil. Tato zpráva opět rozrušuje Ilseu, kterou překvapí její manžel, žárlivě ji stopující. Ilsea se záhy nabaží jeho výčitek a chce se oddati opět Ivovi, který však chladně ji odmítá. Hluboce uražená Ilsea přísahá pomstu Ivovi, jenž pozdě lituje jednání vyplývajícího z hořkosti nad nestálostí milenčinou a hledá zapomenutí ve víně. Při půlnoční scéně umělci provozují alegorickou hru, při níž různá zvířata (čáp, opice, had) řeší problem, jak má princ získati lásku princezninu. Posléze osel, který je více než zjevná karikatura hraběte, vysloví moudrost, že i nejctnostnější a nejkrásnější princezna dá se získati — zlatem. Hrabě nemoha snésti této zřejmé narážky na svůj poměr s Ilseou vrhne se na představitele úlohy osla, z čehož vznikne vřava. Ivo, uvědomiv si zatím, že Ilseu miluje stále přes přečetné její vady charakteru, chce ji usmířiti a vyrve ji z davu vyzývaje ji, aby ho následovala. Ilsea však vmete mu ve tvář novou urážku: nikdy prý ho vlastně nemilovala, hrála si s ním z pouhého rozmaru a k jeho potupě byla by odhodlána vzdáti se mužům všem. Ivo nalézá k jejímu vyznání jedinou potupnou odpověď: nejvýš urážlivé pojmenování: »děvko!«. — Do hrobového ticha následujícího po něm vpadají hlasy maškar, hledajících královnu plesu, za níž byla zvolena Ilsea. Při triumfálním průvodu Ilsea, nesená rozjařenou společností, pojednou se sřítí na zemi mrtva — dotlouklo to rozmarné, nestálé Ilseino srdce.