Antologie z oper/Ariadna na Naxu

Antologie z oper
Růžový kavalír	Ariadna na Naxu	Sullivan Artur

Údaje o textu
Titulek:	Ariadna na Naxu
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 2., str. 219-221 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Dílo ve Wikipedii: Ariadna na Naxu (Strauss)

Ariadna na Naxu.

Opera o 1 dějství. Slova dle Molièrova „Le Bourgeois-gentilhomme“ napsal H. Hofmannsthal.

Osoby:

Ariadna… soprán.
Bacchus… tenor.
Najádka… soprán.
Dryada… soprán.
Zerbinetta… soprán.
Scarmuccio… tenor.
Truffaldin… bas.
Brighella… tenor.
Harlekýn… baryton.
Jourdain.

První provozování 25. X. 1912 ve Stuttgartě.

Úvod.

Zbohatlý obchodník sukny Jourdain chce si vésti jako šlechtic; učí se šermu, tanci, šatí se dle nejnovější mody a chce si hráti na mecenáše umění. Při hostině, kterou pořádá na počest zbožňované Dorimeny, má se provésti opera »Ariadna na Naxu«, po níž má následovati fraška »Nevěrná Zerbinetta a její milovníci«. Tu rozkáže Jourdain ve svém rozmaru parvenuovském, aby se oba kusy hrály současně, a buffonistům nezbývá nic jiného, než aby své improvisace umísťovali uprostřed vážného dramatu. Originelní prolnutí momentů veselých a tragických, v němž jsou protiklady Ariadny a Zerlinetty jako dvou lidských typů (žena nalézající vykoupení z útrap lásky jen ve smrti, a žena, jež dovede zapomenouti) co nejostřeji osvětleny, lze pokládati za umělecký problém a třeba se obdivovati duchaplnému rozřešení jeho. Strausz se tu vrací k výrazu melodickému a zavádí v orchestru nejkrajnější průhlednost a jemnost; každého nástroje užívá se tu solově. Výplně obstarávají klavír a harmonium, přičleňující se k orchestru.

Čeho skladatel dosahuje v »Ariadně« co do plnosti, libozvučnosti, barvitosti a gradace, značí vrchol technického mistrovství.

Obsah.

Ariadna, milencem Theseem opuštěná, leží bez pohybu před jeskyní na ostrově Naxu a pláče a sténá i ze spánku. Najada a Dryada jí litují, ač přivykly již jejím nářkům jako šumění listí a šploumání vln. Jourdainovi se to zdá již jednotvárným tím spíše, že pohřešuje při tom zpěvu a hudby lesního rohu. Dorantes jej poučuje, že to jest veliký sloh prostoty, uznávaný znalci nade vše. Za kulisami Zerbinetta s harlekýnem a Truffaldinem litují naříkající, která vzpomíná ztraceného Thesea, a obávají se, že zešílí. Jourdain si jde zatím pro tanečního mistra. Na vyzvání Zerbinetty harlekýn zpívá na útěchu Ariadninu rozmarnou píseň, při, níž však opuštěná milenka zůstává nepohnutou. Touží, jen po smrti, kterou jí oznámí posel bohů Hermes; jeho volání ráda uposlechne znavená duše její, protože ji zbaví břemene života bez lásky. Nápadníci Zerbinettini vystupují v popředí, aby Ariadnu obveselili tancem; znají sice také utrpení zhrzené lásky, ale smrti si nepřejí. Zerbinetta pozoruje se zálibou jejich výkony a zkoumá, který z nich by se jí nejvíce zamlouval. Odpuzuje je však a pokleká před »vznešenou princeznou«, již utěšuje ubezpečováním, že všem ženám jest určeno ocitnouti se jednou na takovém nehostinném ostrově, jako jest Naxos, nevěrou mužů, jež nejmenší podnět odvrací od ženy milující. Žena však není také bytostí stálou: ještě se domnívá, že bude milenci věrna do smrti, a již nová láska vkrádá se jí, do srdce. Každý muž přichází jako bůh, a políbí-li ženě čelo a líce, poddává se mu. - Když hudba ji doprovázející zní jí příliš silně, pokynem dává najevo, že jí nelze déle zpívati; jakmile však zeslábne ihned pokračuje ve zpěvu. Harlekýn vyskočí v popředí a chce ji obejmouti; brání se mu jen slabě a má se laskavě i k druhým ctitelům, vybízejícím ji, aby zanechala bezvýsledných pokusů s Ariadnou. Při. tanci Zerbinetta ztrácí střevíc, jejž Scaramuccio vášnivě líbá; dává si jej obouti podpírajíc se o Truffaldina. Posléze však oddává se pouze harlekýnovi, vzbuzujíc tím hněv a žárlivost ostatních ctitelův. - Najady a dryady oznamují příchod mladého boha Bakcha syna bohyně zemřevší při jeho narození, načež byl vychován nymfami. Mladý bůh byl návštěvou u kouzelnice Kirke, která na něm zkoušela sílu svých kouzel bez úspěchu. Jeho vypravování pusobí na Ariadnu dosud tak nepřístupnou, že se zájmem mu naslouchá, opustivši jeskyni, a vítá v Bakchovi domnělého posla smrti. Ten pokračuje ve svém líčení: nebyl proměněn Kirkou, ale divné kouzlo opřádá jeho mysl nyní, kdy spatřil Ariadnu. Promlouvá k ní něžně a ujišťuje k smrti připravenou, že spíše zahynou věčné hvězdy, než by dopustil, by se jí stalo příkoří. Schyluje se k ní, spatřující v něm dosud milovaného Thesea, líbá ji a unáší do jeskyně, jež se stává svatební jejich komnatou. - Vystupuje Zerbinetta se svými nápadníky a oslavuje všemocnou lásku, schvacující lidi i bohy. - Poté hosté odcházejí nadmíru uspokojeni vším, co viděli, a Jourdain uvažuje o prospěchu plynoucím z obcování se vznešenou společností. Svou ruku chtěl by obětovati za to, aby se stal markýzem, anebo hrabětem a získal tak bez zásluhy to, co oni činí, aby si dodali takové vážnosti.