Antologie z oper/Čertova stěna

Antologie z oper
Tajemství	Čertova stěna	Stanislav Suda

Údaje o textu
Titulek:	Čertova stěna
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 207-210 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Čertova stěna

Bedřich Smetana: Čertova stěna

Komicko-romantická opera ve třech dějstvích. Text od El. Krásnohorské.

Osoby

Vok Vítkovic, pán z Růže, nejvyšší maršálek království Českého …bar. Záviš, jeho strýc … b. Jarek, rytíř ve službě Vokově …t. Hedvika, hraběnka ze Šauenburka …s. Michálek, hradní na Rožmberce …t. Katuška, jeho dcera …s. Beneš, poustevník …b. Rarach …b. — Poslové krále Přemysla II. Rytíři a ženská družina hraběnčina. Lid hradní a selský. Pekelné příšery. — Dějiště: v 1. a 2. jednání Rožmberk, v 3. jednání Čertova stěna. — Čas děje: 2. polovice 13. století. — První provozování 29. X. 1882 v Prozatímním divadle.

Obsah

Dějství I. Jarek, hluboce jsa zamyšlen, zasedl na balvan, opodál hradu Rožmberka. Jest zkormoucen, že se výprava, kterou k rozkazu svého pána podnikl za vdovou Mandalénou, jíž měl jménem Vokovým požádati o ruku, skončila nezdarem. Vypravuje Michálkovi, že vdova odbyla jeho pána, toho slavného reka a mocného velmože. Nemáť ubohý štěstí se ženami a musí tráviti život v osamělosti, odehnán jsa od slastí otcovských. Jarek přísahá, že nechce sám šťasten býti, že sám se odříká blaha a lásky a ženou se mu nestane dívka drahá (Katuška), dokud jeho pán se nezasnoubí. Přísahu tu smíchem doprovází poustevnickým hávem přioděný Rarach, jenž bere na sebe podobu poustevníka Beneše. I tento se náhle objeví v stejné podobě s čertem a zděsí se, vida odpůrce, který všecky plány mu hatí. Nyní právě Rarach poškodil námluvy Benešovy u vdovičky. Jarek a Michálek naříkají, co z tohoto zasahování ďáblova v činnost poustevníkovu vzejde. Jeden z obou protichůdců jest muž svatý, druhý ďábel klatý, ale na potkání nejsou k rozeznání. Běda tomu, kdo se octne v drápech Rarachových. — Když všickni odkvapí, přiběhne Katuška, toužebně čekající svého miláčka Jarka, a pozdravuje dívky, jdoucí po práci. Vtom přichází Jarek, shledávající dívku neobyčejně zasmušilou. Tuší snad přísahu, již tak neprozřetelně vykonal. Ubezpečuje ji tudíž svou láskou věrnou, neskonalou, již pak oba krásným dvojzpěvem oslavují. Ve chvíli blaha objeví se Rarach v podobě poustevníka a posměšně jim žehná jménem toho, jemuž Jarek dnes falešně přísahal. — Z dálky zazní slavnostní troubení ohlašující příjezd pana Voka a pana Záviše. Kde kdo vítá milostivého velmože, jenž se dovídá od zkormouceného Jarka, že byl vdovou zamítnut. Ani se tomu nediví — nemá u žen štěstí. Sám a sám dosud žil a tak bude i nadále. Michálek a Jarek mu domlouvají, aby si volil jinou; té příležitosti používá též Rarach, našeptávaje Vokovi, že Michálek má švarnou dceru. Předvedená otcem Katuška panu Vokovi se zamlouvá; i táže se jí, nezadala-li již někomu své srdce. Michálek, opojený ctižádostivostí, a škodolibý Rarach domlouvají jí, aby zapřela Jarka, trnoucího v pochybnosti, jak se milenka rozhodne. Katuška však spěchá k němu a skryje tvář v jeho náručí. Vok chce milující ihned zasnoubiti, Jarek však se přiznává k osudné přísaze své. Vok, jsa dojat neobyčejnou oddaností rytířovou, umiňuje si, že se ožení. Rarach v podobě Benešově žádá od něho, aby jej učinil opatem v novém, Vokem založeném klášteře ve Vyšším Brodě, kdež modlením prý vyprostí duši Jarkovu z osidel ďáblových, nedokáže-li toho pan Vok sňatkem. Vok mu, to slibuje. Vtom cizí posel přináší list panu Vokovi — jest to poslední vůle někdejší milenky jeho, jež umírajíc svou dceru odevzdává jeho ochraně. Matku miloval první, nekonečnou láskou — ale jiný pojal ji za manželku, a jemu zbyla pouze vzpomínka na drahou, po jejíž smrti založil klášter za tím úmyslem, aby Bůh s duše mu sňal těžký smutek po milence. Osiřelé dcery její, Hedviky, pro niž posílá pana Záviše, chce se ujmouti — snad s ní se mu vrátí blaho ztracené. Touž nadějí kojí se pan Záviš. Po jejich odchodu Rarach posmívá se poustevníku Benešovi tvrdě, že se sám stane opatem v novém klášteře, ježto Beneš dopustil se těžkého hříchu: z lakoty kazil Vokovi sňatek, aby shrábl tučné opatství, k němuž by připadly veškeré statky Vokovy, neměl-li by potomků. Beneš marně zažehnává Raracha, jistého svým vítězstvím.

Dějství II. Sednička v pastýřské chatrči. Jarek, oděný ve zvířecí kůži a v poutnický plášť, zmořený postem a odříkáním prosí Boha o klid a mír, před touhou lásky, jej schvacující. Zemdlením usíná. Rarach v podobě ovčáka snaží se svésti rytíře ke zrušení slibu nejprve snem, pak skutečností. Napřed začaruje jej v síně hradu rožmberského, kde Michálek rozhorleně líčí, jak se mu nejkrásnější plán jeho zhatil; kdyby si byl pan Vok vzal Katušku, mohl dnes býti pánem hradu a spřízněn s nejpřednějšími rody. Katuška setká se tu s Jarkem, sešlým a ubohým; přece však radostně jej vítá, ač Michálek chuďasem pohrdá. Rarach, vkouzliv se opět v podobu Benešovu, chce oba zasnoubiti, ale Jarek jeho požehnání odmítá, a Rarach se propadá. — Záviš, vrátiv se s cesty, oznamuje Vokovi, že do hradu vjíždí již Hedvika, krásná a milostná, plna touhy poznati nejdražšího přítele své matky. Vok oslněný líčením a nadějí v krásnou budoucnost, všecek oživuje. V smutečním rouše vchází Hedvika s družinou a dívajíc se na obrázek, jejž má na hrdle zavěšený, pátrá po Vokovi, kterého umírající matka jí doporučila jako druhého otce. Vok radostně ji přijímá, ale políbiv ji v čelo, zaplane k ní stejnou láskou, kterou lnul k její matce. V tomto pokušení přistupují k němu opět oba Benešové; za zády si vyhrožují, ale vedou si tak, že Vok vidí vždy pouze jednoho z obou. Domlouvají mu střídavě, aby byl poslušen poslední vůle matky Hedvičiny, jež mu svěřila dívku jako dceru, nikoli jako nevěstu, a aby se zasnoubil s církví, nikoli se ženou, by tak oddaného Jarka zprostil závazku, jejž přísahou na sebe vzal. Beneš domlouvá mu z ohledů sobeckých, Rarach, aby potýral zamilovaného pána. Přislíbiv domnělému Benešovi opatství, Vok chce uposlechnouti jeho rady, zasnoubiti se s církví a státi se mnichem v klášteře ve Vyšším Brodě. Své rozhodnutí oznamuje přátelům a svolanému lidu. Jarek, Záviš i Hedvika mu domlouvají, aby se nezříkal blaha lásky a neodmítal svých služeb vlasti. Přímluvy ty působí na Voka tou měrou, že prohlásí — hledě na Hedviku — že pojme za ženu dívku, jež z lásky zvolíc si jej, přijde v tento večer v klášter, dříve než se oděje v roucho mnišské.

Dějství III. V pozadí proud Vltavy, tvořící Čertovu stěnu. — Vok blíže se klášteru, vzdává se světa a odkazuje Hedviku Závišovi. Vtom setkává se s Hedvikou, kterou Jarek a Katuška sem zavedli. Vok přemůže svou touhu po milené dívce a louče se s ní jako otec, odchází do kláštera. Ze smutku jejího poznávají Záviš, Jarek a Katuška, že i Hedvika miluje Voka, a domlouvají jí, aby v osudné chvíli té přinesla mu spásu. Záviš se odhodlává dopraviti Hedviku do kláštera třebas násilím, aby Vokovi zabránil státi se mnichem. Málem by se utkal s Michálkem, z rozkazu Vokova v cestu se mu stavícím. Vádu ukonejší Beneš, který zpovídá se pak Michálkovi jako knězi, že on to byl, jenž zkazil sňatek s vdovou panu Vokovi proto, aby pro klášter lstně získal bohatství a sobě zabezpečil opatství. Maje zlé svědomí, Rarachovi dosud podléhal. Nyní vyzpovídav se a očistiv duši upřímným úmyslem, že zasnoubí Voka s Hedvikou, cítí se posilněným k boji s ďáblem. Posílá pak Michálka pro Hedviku; hradní odkvapí s úmyslem, že přivede — třebas násilím — vlastní dceru, aby se stala Vokovou chotí. Beneš zatím odpuzuje Raracha, chtějícího v podobě pastýřově dostati se přes lávku ke klášteru. — Venkovské dívky, toužící po manželství s velmožným panem Vokem, překážejí si při přechodu přes lávku. Jsouce dostiženy svými hochy, jsou potrestány metlami, a kajícně vracejí se s nimi domů. — Mezitím rozpoutala se bouře, a Rarach zasednuv na »Čertovu kazatelnu« pískáním přivolal pekelné duchy, jimž káže, aby přes Vltavu vystavili zeď, která by zastavila proud řeky, obrátila jej ke klášteru, vše v něm zatopila a obrátila v nivec. — Vtom přikvapí Hedvika, prchajíc před Závišem, a vidí spoustu na klášter se valící. Láska k Vokovi jí dodává síly, že nedbajíc příšer, v cestu se jí stavících, spěchá podporována jsouc Jarkem, přes zeď na druhou stranu, aby Voka zachránila. Též otcem pronásledovaná Katuška přichvátá a spatřivši Jarka zděšená klesá. Šťastně dostal se Jarek s Hedvikou přes most a volají na Voka, chvátajícího jim naproti s Benešem. Ten jsa již opatřen odznaky opatskými, zaplaší Raracha a jeho čeleď, poboří ďáblovu zeď a divoké proudy přivádí v jejich řečiště. Zachráněný Vok, jmenovaný královským poselstvem nejvyšším hejtmanem zemským, dostává milovanou Hedviku, Jarek svou Katušku. Beneš všem žehná, a sbor provolává pánu z Růže slávu. —