Anemonky/V lesní tišině
Anemonky | ||
Povzdechnutí | V lesní tišině | Píseň (Tůma) |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | V lesní tišině |
Autor: | Marie Těšínská |
Zdroj: | Anemonky. Básně omladiny jižních Čech. Vydáno 1871. s. 135–136. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 140 |
1.
editovatTicho, ticho! Kolem v mechu
modré, bílé anemonky
v usmívání obracejí
ke mně svoje malé zvonky.
Krásné modré tvoje oči
kolem mne se snivě točí,
tvoje duše čistá, bílá
mne jak ve snu políbila,
a tam v nedostíhlé hloubi
s duší mou se v jedno snoubí.
2.
editovatSedím v stínu lesních stromů;
kolem ptactvo, malé květy
žijou v blahém obejmutí
věčné lásky rajské světy.
Ó já sama! — Nejmilejší,
kdy se zloba ukonejší,
kdy nám sudba popřeje
prchnouť ze snů, z naděje —
svoji býti, patřiť sobě,
ty jen mně, a já — jen tobě?
3.
editovatZapěl slavík ve křovině
v roztoužení píseň bolu,
a již s družkou sletěli se,
v obejmutí pějou spolu.
A já sama, osamělá,
bolně jsem se rozepěla;
marně volám tvoje jméno,
k tobě není donešeno!
V dáli ty’s, ach pláčeš v dáli —
což my se již naplakali — — —