Anemonky/Mladý drotar

Anemonky
My svět svůj máme!	Mladý drotar	Anděl strážce

Údaje o textu
Titulek:	Mladý drotar
Autor:	Josef Kálal
Zdroj:	Anemonky. Básně omladiny jižních Čech. Vydáno 1871. s. 66–68. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

I.

Se Kriváně na Lomnici
poletuje orel sivý,
poletuje za orlicí
v podtatranské širé nivy.

Se Kriváně slunka záře
po horách se vůkol směje;
mladý drotar — smutné tváře,
mladá žínka — slzy leje.

„Hoj, co smáčeť líčko růžné?
Nechej to mně k celování;
bohat přijdu z země družné,
sladčí bude milování.“

Naposled ji poceluje,
ruku tiskne na shledanou —
málo ještě požaluje
a již jinou letí stranou.

Naposledy ruku tiskne
mladý drotar mladé žínce,
a pak letě vesel výskne —
sokol mladý v doubravince.

Oj, co život bujný vane
českou vlastí — zlaté časy!
A kdy touhou srdce vzplane,
mladý drotar zazpívá si.

II.

Aj, jak zlá jest Tater vina,
že se nebe mračí na ně?
neboť z pust, hle, Maďařina
jako divá letí saně.

Jemný v Tatrách větřík duje,
jasnější se nebe klene:
proto Maďar pouta kuje,
na Slovensko zubožené.

V malahontské ve salaše
zlá se valí, zlá pohroma;
vše na horách prchá plaše —
mladá žínka sama doma.

Letí rychle zlá zvěsť v kraje,
letí drotar k horám ruče;
divně mu to v srdci hraje,
oj, a což tak srdce tluče?

Srdce tluče — domovina
v kouř se halí po nebesa,
a hle, kol jak Maďařina
tam se mihla krajem lesa.

Letí drotar — sotva dýše,
letí Maďar jako střela,
a unáší v lesin skrýše
poklad vzácný nad anděla.

Oj, tu salaš — toužně volá
mladý sokol sokolici…
Odnes’ však ji do údola
vilný Maďar se šavlicí.

Po horách i po dolinách
bloudí drotar bez oddechu;
touží za dne, touží ve snách,
nikde o ní, nikde slechu.

Široké jsou pusty pláně,
kopyt koňských na tisíce —
Aj, jak zpustly Tater stráně —
mladé žínky není více…

Mladé žínky není více,
mladý drotar hořem vadne,
a uvadlé jeho líce
přijmou v náruč vlny chladné.

Se Kriváně slunka záře
po horách se kolem lije —
mladý drotar — siné tváře,
mladá žínka — kde, ach, nyje?