Anemonky/Boly mého srdce
| Anemonky | ||
| Jsem lékařem | Boly mého srdce | Mé stesky |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Boly mého srdce |
| Autor: | František Kolář |
| Zdroj: | Anemonky. Básně omladiny jižních Čech. Vydáno 1871. s. 71–72. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 140 |
1.
editovatVarovala — bylť jsem malý hošík —
máti mne, o zdraví starostná,
když si s ohněm ručka žádostná
zahrávala: „Dítě nech, to pálí!“
Od té doby od ohně se vzdálí
bázlivě vždy ruka mladostná;
matka, nad děckem svým radostná,
v ústa líbá, poslušnosť mou chválí.
V dalším žití, ve sporu a sváru,
žádosť s poslušenstvím brojila,
a já přece neodolal žáru!
Avšak, máti, není to má vina,
neb mi žár ten v srdce nalila
nelítostně černooká Lína.
2.
editovatKvítko jak po vláze roztoužené
k nebesům vysílá povzdechy,
od blankytu ždajíc útěchy:
tak mé k Tobě srdce zkormoucené.
Jako ptactvo tichne okouzlené,
slavíka když slýchá výdechy,
řinoucí se jemu na spěchy
z hrdélka zpěvného vylouzené:
Tak kdy zpěv Tvůj slyším v tichém loubí,
a s ním zvuky loutny dojemné,
mysl truchlá s klidem se mi snoubí.
Ale mír ten z duše mi hned mizí,
že Tvá ústa čarná místo mne
celovať, ach, rtové budou cizí! —