Anebo/Smích

Anebo Viktor Dyk
Výkřik	Smích	Otevřené okno

Údaje o textu
Titulek:	Smích
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Anebo a jiné básně. 1. vydání. Československý spisovatel, Praha 1980, str. 155–157
Licence:	PD old 70

I

Ten smích byl lehký jako pěna,
a přece těžký jako skála.
Neznámá stála na ulici žena.
Jak se smála!

Chodili mimo lidé,
slyšeli smích
těžký jak skála,
lehký jak hřích.

Vzdálený, cizí
myšlenkou a snem
formuloval jsem
smích, který mizí.

II

Dějiny jsou tu. Světy se tu drolí.
Proud dne je rve kus po kuse.
V senzační hře vyhrajete svou roli;
já směju se, já směju se.

Dějiny jsou tu. Triumfy či rána.
Jdu, nerušena obojím.
Jsem v slávě chladná, hanbou nezlekána.
Já opojím, já opojím.

Dějiny jsou tu. S hrůzou svou a mocí.
Osude, dej se do díla!
Živého vítám v chladné zimní noci
a mrtvého jsem pohřbila.

Všech dojmů tíž má mysl snadno střásá.
Včerejšků sotva pohřeším.
Národy trpí; ohrožena rasa.
Já utěším, já utěším.

Má touha nezná tváře ani jména
a diferencí necití.
Kdokoli přijď. Chci býti nasycena.
Chci užíti, chci užíti.

Nechápu hoře vašeho ni žalu,
nechápu, co je ve hře té.
Zastkvím se v hanbě, vykoupám se v kalu.
Tož vezměte, tož vezměte!

III

Ten smích byl těžký jako skála.
Pod skalou ležím. Žena
lehoučká jako pěna
na ní se smála.

Pod skalou leží pohrobený.
Strnulo vědomí.
Strašno mi
pro smích cizí ženy.