Anebo/Dojem
| Anebo Viktor Dyk | ||
| 1915 | Dojem | Krajina |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dojem |
| Autor: | Viktor Dyk |
| Zdroj: | DYK, Viktor. Anebo a jiné básně. 1. vydání. Československý spisovatel, Praha 1980, str. 151-152 |
| Licence: |  PD old 70 |
Ještěrka by se v slunci protáhla.
Dnes jako včera hoří vše a svítí.
Nad vodou těla žárem osmahlá
zdají se volat: je to rozkoš žíti!
Vidíte plynout loďku obratnou.
Tam u břehu si nohy máchá děcko.
Proráží tunel skálu památnou.
Buďte jen klidni: člověk může všecko.
Dva milenci se k sobě přitisknou
a dvoje oči do sebe se hrouží.
Ty dvoje oči jedním zablýsknou:
Bez konce láska. Touha nedotouží.
Dům vyzdobený květy. Nemluví
veselá okna o přízraku skonu.
Zde dobře je jak děcku u chůvy.
Jas, klid je ve všem: v barvách jako v tónu.
Vstup jako jindy. Jdete po schodech.
Celkový obraz k idyle je mělký.
Neslyšet výkřik, nezarazí vzdech.
Bílé a klidné ošetřovatelky.
Chodba jako jindy. Plna světla je.
A plno slunce. Chvíle je to řídká.
Pastýřská chvíle: zvučte, šalmaje!
Hledíte maně prázdná na nosítka…
Ticho jako jindy. Vše věc nevinná.
Ni maličkost se v kosmu nepohnula.
Zrak od čísla se k číslu upíná.
Hledáte maně: čtyři, šest a nula!
Jste u cíle. Tu náhle zamrazí.
Smrt jako by to ruku na vás kladla.
Z dveří, v něž jdete, žena vychází
a zkrvácená nese prostěradla.
A není třeba slov ni výkladu
k té výmluvné, snad tím že němé scéně.
Hledal jste druha, našel záhadu.
O smutek více. O život méně.