Amoroso/Od země do nebes!

Amoroso Jan Červenka
Co měl bych říci…	Od země do nebes!	Madonna

Údaje o textu
Titulek:	Od země do nebes!
Autor:	Jan Červenka
Zdroj:	Amoroso. Básně Jana Červenky. Praha: vlastním nákladem, 1883. s. 41–44. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Kdo posud neviděl mé holubičky krásné,
kdo neviděl jí z vás? Je bílá jako sníh,
jak olše hebký list, den v západu když hasne,
        se leskne v slunce paprscích.

Proud vlasů, v kadeřích jenž k bokům až jí splývá,
a každým pohybem se k letu rozvlní,
jak slunce, nezvyklý když zrak se na ně dívá,
        až k slzám vždy mne oslní.

Ó kterak zmítá se a svítí zlatou směsí,
když o něj spletený se opře větru chvat.
Sám měsíc udiven se na obláčky věsí
        a chví se, uzří-li jej vlát.

Pod brvou jemných řas v snech její duše dřímá,
jak ve hlubině vod spí klid i bouří vztek:
Když zlobí se, tu zřím v nich moře, jež se vzdýmá,
        i blesků rudý paprslek;

Však je-li pokojná a s úsměvem dí klidně:
„Pojď!“ Ani měsíc sám, když stoupá nad obzor,
tak jasně nevzplane a neshlíží tak vlídně
        se štítů zasněžených hor.

Což útlý malíček, jímž potají mně kyne,
tak bílý, hebounký, jak sníh a malý tak,
že často nevidím, když v stromořadí stinné
        mne zve, ač dost napínám zrak.

Pak zlobí se a dí, že nedbám lásky její
a pláče, hněvá se a vzlyká potichu,
až ze vší úzkosti, když vidí, jak se směji,
        pak sama dá se do smíchu.

Jsem šťasten! Zda kdo z vás tak hrdě může říci,
že štěstí veškeré, jež rádo sklame nás,
na rtech svých přinesla vám žena bledolící
        i s přepychem svých vnad a krás?

A věřte, přátelé, že v strachu vždy se divím,
já drsný, ohyzdný, jak starý satyr sám,
že ať plá noc či den, k těm plamenným a snivým,
        k těm velkým očím přístup mám.

A často myslím si, když s nocí v snadné sázce
o zlato červánků a krásu prohrál den,
mně bloudu, snílkovi, o její sladké lásce
        a vůni rtů že zdá se jen.

A přec, já blažený! Když spěchám v svitu rána,
bych dlouhým polibkem pel snů jí s hrdla střás’,
tu jako laňka vstříc mi letí udýchána
        a dí: „Zda šťastnější kdo nás?!“