Ahasver

Údaje o textu
Titulek:	Ahasver
Autor:	Leo Freimuth
Zdroj:	Freimuth, Lev. Ahasver. Šibeničky, 3/1906-07, číslo 5
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Ahasver

Když jsem šel včera z továrny,
déšť padal v šelestu jemném.
Stín visel nad zemí beztvárný
a hory se zdvihaly temnem.

Vzpomínka na kohos milého
přišla mi za toho šera,
na toho člověka bludného,
na žida Ahasvera.

Se sklopenou hlavou kráčí tak,
vítr mu pohrává vlasem,
nad hlavou hvízdá mu divoký pták
neznámým hlubokým hlasem.

Nejstarší strýčku, jejž měl můj rod,
vrať mi mé ztracené roky!
Tvůj přízrak vstává mi z lesů a void,
a ve snu slýchám Tvé kroky.

Vzpomínka na Tě mou oživí krev:
když večer se nad kraji smráká,
tu slýchám jak ze sna neznámý zpěv,
hvízdání divého ptáka.

Starý strýčku, o kolik let
jsi se měl později zrodit?
Nešťastný osud nám osudy splet -
to já byl, jenž světem měl chodit!

Po světě, světě velikém,
opilý pralesů šerem,
tys moh' být v Bleidstadtu chemikem
a já, já Ahasverem.

Snad byl bys již, otec rodiny,
u teplých sedal kamen,
čet' klidně mnichovské noviny
a choval děti. - Amen.

Tak jsem si vzpomínal na něho,
když jsem šel za deště včera,
na toho člověka bludného,
na žida Ahasvera.

Čas utíká, smích i přátelé,
smutek sed' na člověka,
Déšť šuměl, vítr vyl vesele,
pode mou hučela řeka.