Aféra plukovníka Redla (Jedlička-Brodský)

Údaje o textu
Titulek:	Aféra plukovníka Redla[red 1]
Podtitulek:	Podle románu Eg. Ervina Kische. Vyrobil Sonorfilm, režie Karla Antona.
Autor:	Břetislav Jedlička-Brodský (jako bjb.)
Zdroj:	Národní politika, roč. 49, č. 56, s. 4
Vydáno:	25. února 1931 (odpolední vydání)
Licence:	PD old 70

Nový tento český mluvený film, předvedený v biu „Alfa“ zvaným hostům, potvrdil, že český film přes všechny překážky je na postupu, a že – bude-li dosavadní vzestupná linie zachována – má dobrou budoucnost. Shora uvedený film nemá již většinou naivností dětství českého filmu. Zejména vítali jsme srozumitelnost mluveného slova. Ba, zdá se, v dobré snaze, aby aparát slovo dobře zachytil, že mnohde herci přešli ve výslovnosti až do teatrální patetičnosti slova. Také děj běží plynule kupředu a udržuje diváka stále v pozornosti. Hlavní postavu Redlovu vystihl Emil Artur Longen hrou, maskou i zvláštním klidem pohybů, v nichž založena je důvěra, hodnost, sebevědomí, i ta špatnost podplukovníkova činu. Jenom hlasu jeho bylo potřebí více pevnosti a síly. Zato ostatní hlasově velmi příznivě překvapili; jsou to zvláště Josef Rovenský, Miloš Nový, Vladimír Majer, Čeněk Šlégl, Karel Jičínský, Jiří Steimar, Jan Veverka aj. Detektivové (Pištěk a Plachta) dobří, ač zbytečně zabíhají do veseloherního tónu, což je zejména v odporu s dobrým výsledkem, jehož se pátrání detektivů konec konců dočká. Také ženské úlohy (škoda, že se častěji ve hře neuplatnily) byly vhodně Marií Grossovou a Trudou Grosslichtovou podány. Fotografie Hoeschova a Víchova je velmi jasná a působivá, stejně jako režie Antonova. Přítomní dali svoji spokojenost najevo upřímných potleskem, jehož si všichni účinkující i ostatní spolupůsobitelé filmu právem zasloužili. – Na konec skromné přání: těšíme se, že režie českého filmu uzná, že jsou vhodná i témata bez rakouských uniforem.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Co nového ve filmu.