Abeceda zdraví a nemoci/Abeceda zdraví/IV. Jak se chráníme před živelními nepohodami
| Abeceda zdraví a nemoci - Abeceda zdraví Milan Jovanović-Batut | ||
| III. Buď střídmý a opatrný v jídle i nápojích | IV. Jak se chráníme před živelními nepohodami | V. Pracuj, odpočívej a všeho s měrou užívej |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Jak se chráníme před živelními nepohodami |
| Autor: | Milan Jovanović-Batut |
| Zdroj: | JOVANOVIĆ-BATUT, M. Abeceda zdraví a nemoci. Praha : Hejda&Tuček, 1901. s. 33-40. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Karel Bulíř |
»Zima po cetkách se neohlíží.« Srb. nár. přísloví. |
»Nejdříve chlév a potom teprve kravičku.« Srb. nár. přísloví. |
156. Nehřeje slunce stále. Skryje se za mraky, zahučí větry a bouře, přikvačí déšť a kroupy, padnou mlhy, udeří mrazy, zavládnou vedra a tu jest těžko člověku. Vše živé musí se ukrývati a chrániti.
157. O živočišstvo stará se sama dobrotivá matka příroda. Některým dala peří, jiným hustý kožich dle potřeby a naučila je, jak vyhledávati stínu a přístřeší, aneb jak mají upravovati lože a hnízdo sobě k ochraně.
158. Člověk není tak šťasten. Rodí se nahý a teprve svým rozumem naučí se obraně. Chrání tělo oděvem a příbytkem.
159. Naše tělo je teplé. Tu teplotu vyrábí samo ze sebe. Tělo naše je schopno teplotu tu říditi, aby stále byl určitý poměr mezi teplem vyrobeným a vydaným.
160. Poruší-li se tato rovnováha, přehřeje-li nebo přechladí-li se tělo, můžeme onemocněti. Nebezpečnější je náhlá změna, brzy vedro, brzy zima.
161. Abychom mohli zachovávati určité míry, pomáháme si několika způsoby, hlavně oděvem.
162. Oděv tvoří pokrývku těla; co do způsobu oděvu podřizuje se každý potřebě, vyplývající z poměru podnebí a jeho změn. Správný oblek musí zabraňovati hromadění se potu, který se má stále odpařovati. Dobrý oblek má býti v každé době pro vzduch prostupný; v oděvu nevzdušném rychle umdléváme při práci i při chůzi.
163. Každý oblek, ve kterém pociťujeme při chůzi větší teplo, sluší pokládati za zdraví škodlivý. »Když pěkný čas, nes s sebou plášť a když deštivo, čiň, co ti libo.«
164. Pro vrchní oděv používáme většinou vlněných vláken, suken. Důležitější úkol připadá spodnímu šatu: měšťák nosí tenké lněné nebo bavlněné prádlo, sedlák hrubou lněnou košili. Mimo to jsou v užívání různé síťované, flanelové, trikotové a j. košile.
165. Pro člověka pracujícího, na pěší pochody a pod. hodí se i pro léto nejlépe spodní šat nebo prádlo trikotové, jemné bavlněné (vlněné méně, jelikož se povrch zcuchá) a nedoporučuje se současně užívati prádla jiného.
166. Pro člověka, který žádné trvalé práce tělesné nekoná, je nejpříjemnější prádlo lněné.
167. Flanenlové kazajky a pásy břišní jsou výplodem strachu před nastuzením: škodí vždy a neprospívají nikdy. Zmizejí tak, jako zmizely šály a jiné obaly, druhdy všeobecně na krku nosené. (Chodounský.)
168. Kdo se otužuje a nezhýčkává příliš svoje tělo, zřídka kdy onemocní.
169. Šat nutno voliti dle času. Nedbej známých slov: »Do svatého Ducha, drž se kožucha,« ale neupadej také do druhé protivy: nepřepínej!
170. Staří lidé potřebují tepla, ale nutno i malé děti zvykati zimě. Suchá zima neškodí tolik, jako vlhká.
171. Pokrývka hlavy má býti lehká; kštice (vlasy) chrání a hřejí ji s dostatek. Těžké, vatou vycpané čepice nedoporučují se ani dětem, ani dospělým.
172. Uši se nepokrývají a vatou neucpávají; také krk může zůstati beze strachu před nastuzením holý.
173. Ruce a nohy promrznou nejsnáze. Za velkých mrazů dobře je opatři, zvláště konáš-li nějakou cestu na koni neb na voze.
174. Boty mají být vždy volné. Těsná bota způsobuje bolestná kuří oka, jimiž člověk na boso chodící nikdy netrpí.
175. Lépe jest, jíti bos, nežli v obuvi vlhké, promočené. Kdo zmokne neb propotí se, má se ihned do suchého šatu převléci.
176. Ve světnici nesedáme v těžkém oděvu, a z vytopeného příbytku nebo lůžka nevycházíme přímo na mráz a do nepohody.
177. Naopak nechoď také z kruté zimy přímo k ohništi nebo ku vyhřátým kamnům.
178. Oděv nesmí tělu v ničem překážeti; hlavní vlastností dobrého šatu má býti volnost. Přiléhající oblek, šněrovačky, řemeny a p. dlužno zavrhnouti.
179. Míra na obuv má se bráti ve stoje, ne v sedě. Proti těsným botám je tak marný boj jako proti zlopověstným šněrovačkám. Vysoké podpatky kazí nohu a činí chůzi nejistou.
180. Postel je zrobena ke spánku a odpočinku těla. Uhéháme, svléknuvše horní oděv, a přikrýváme se se různými pokrývkami (peřinou, houní a j.).
181. Člověk se ochlazuje více, leží-li mírně, než chodí-li a pracuje-li. Proto lůžkové pokrývky musí býti teplejší, nežli prádlo, v němž ve dne se pohybujeme.
182. Veliké peřiny nejsou vhodnou pokrývkou, zvláště ne pro děti. Tělo se v nich silně potí a paří.
183. Hlava se na noc nepokrývá.
184. Postel nemá státi těsně u zdi neb u kamen. Není také správno, je-li umístěna v průvanu nebo ve tmavém koutě.
185. V místnosti, kde se spí, nemá se mnoho topiti.
186. Kdo je nucen přenocovati pod šírým nebem, vystříhej se vlhka a rosy. Různé záslony (»nebesa«) a závěsy u postelí doporučují se jen v letě a to v krajinách, kde různý hmyz (komáři, moskyti) znepokojují spáče. Jinak jsou zbytečny, ano i nezdravy.
187. Každý člen domácnosti má míti své vlastní prádlo i svoji postel. Užívá-li více lidí téhož lůžka, není vyloučena možnost, že jeden od druhého může se nakaziti. Ale již pouhá slušnost vyžaduje, by spal každý sám.
188. Hlavně nutno býti opatrný s prádlem po nemocných a nebožtících, kteří trpěli nějakou kožní nebo nakažlivou nemocí. Co není k další potřebě, spálíme, a vše ostatní, co přišlo vůbec ve styk s nemocným, stíženým nakažlivou nemocí, podrobujeme desinfekci, t. j. výkonu, jímž snažíme se zárodky nemocí nakažlivých zničiti.
189. Prádlo nejlépe se desinfikuje vyvařením; zvláště výhodno jest vyvařiti je v sodovém roztoku. Výborný prostředek ku zničení choroboplodných, nakažlivých zárodků je vodní pára a horký vzduch.
190. Kdo chce býti zdráv, neoblékej na sebe a neléhej v oděvu, který jest vlhký, nebo zapáchá plísní.
191. Také obydlí nás chrání před nepohodami.
192. Příbytek je zrcadlem naší povahy a našich zvyků a obyčejů. »Jaký pán, taký krám«, a kdo klesá, zanedbává svoji domácnost, hyne ve všem. Hleď si tedy svého domácího krbu. »Dobrou rukou dobrá zbraň, kůň jezdcem, vojsko vůdcem, poddaní králem, statek hospodářem.«
193. Člověk staví si příbytek, aby měl útulek v nepohodách, aby prospíval a byl šťasten ve kruhu rodinném. Vše to jest možno jen ve zdravém obydlí.
194. Obydlí je zdravé, má-li dosti vzduchu, světla a je-li suché. Na to potřeba mysliti hned z počátku, staví-li se, nebo když se kupuje.
195. Příbytky stavíme na čistých, suchých, mírně skloněných místech, čelem k jihu nebo jihovýchodu. Veliký stín, vlhko, bařinatá půda kazí stavení i zdraví obývajících.
196. Nejdůležitější podmínkou jest, aby mělo stavení dosti prostranných oken a dveří, by světlo i vzduch mohly volně prouditi. Temné, stísněné stavení je hotová hrobka.
197. Kdo buduje stavení s malými okny a je v zimě ještě pevně ucpává, by teplo neucházelo, škodí sám sobě. Je to také z jara na jeho tváři patrno.
198. Také průvanu nutno se vystříhati; škodí zvláště upocenému a zahřátému tělu.
199. I největší stavení nevyhovuje, nemá-li několik oddělených pokojů, světnic. Každé stavení má míti nejméně jednu světnici k obývání a kuchyni. Kde se zdržují v jednom prostoru všichni ve dne i v noci, kde se též pere, suší, vařía kouří a snad i drůbež trpí, marně bychom hledali pravé zdraví.
200. Hleď, aby světnice byly prostranné, vysoké, světlé, čistě vybílené; nejlepší z nich si vybeř za ložnici.
201. V zimě zaopatřují našim příbytkům dostatečné teplo kamna. Kamna skládají se z ohniště, opatřeného pláštěm a z roury, kterou se odvádí kouř. Užíváme buď kamen kachlových, která znenáhla sice se zahřejí, ale dlouho teplo podrží a vydávají, a kamen železných. Nejpříjemnější teplo poskytují kamna, nepřevyšuje-li teplota jich pláště 50-60°.
202. Zlozvyk je, naložiti plná kamna, všechna pak okna, skuliny ucpati, že sotva člověk může vydechnouti. Tím se ničí zdraví a veškerá čilost.
203. K vyhřívání bytů sestrojeny v dobách novějších různé novinky v zařízení a účelném sestrojení kamen, jimiž má se zameziti nejen plýtvání palivem, ale i lepší zužitkování paliva, jehož cena stále stoupá.
204. Vlhko škodí zdraví. Má tudíž i půda staveniště býti suchá, nejlépe kamenitá, i zdi stavení řádně vyschlé. Krov má býti také v pořádku, aby nepromokal. Dešťová voda budiž odváděna rourami co možno daleko od stavení.
205. Vlhnou-li zdi zdola, nutno vykopati kol stavení přiměřeně hluboký příkop.
206. Do nového stavení nemáme se stěhovati dříve, dokud vše řádně nevyschne. Říkáváť se: »První rok nepříteli, druhý rok příteli, třetí rok sobě.«
207. Vyráží-li na zdech a nábytku vlhkost a plíseň, mokvá-li ve světnicích, a šíří-li se nepříjemný zápach, není stavení řádně vysušeno. Top několik dní v kamnech a řádně provětrej otevřenými okny i dveřmi. Někdy to dobře pomáhá.
208. Totéž platí pro dílny a jiné místnosti, v nichž člověk mešká a pracuje. Nikde nesmí býti těsno, tmavo a vlhko.
209. Také kolny, stáje a p. mají býti prostranné, vzdušné, suché. Kdo si toho nevšímá, škodu trpí na svém majetku.
210. Kol stavení sází se stromy. V létě skýtají stín a chrání před vichřicemi a bouřemi. Stromoví nesmí však stavení úplně zasláněti a paprsků slunečních úplně zbavovati.
211. Také u cest sázíme stromy, nejlépe ovocné. Tu jest potom užitek dvojí.
212. Na stavení, v nichž se schází více lidí, má se bráti zřetel obzvláště bedlivý. Obec má se starati, aby školy, hostince stavěny byly dle nejosvědčenějších vzorů a pravidel zdravotních.
213. Kamenná dlažba v kostelích pokrývá se v zimě prkny, zvláště na místech, kde stává mládež.
214. Nevydávej se lehkomyslně do nebezpečí. »Buď moudrý a bídně neskončíš!«