Abeceda zdraví a nemoci/Abeceda nemoci/IV. Pomoz sám sobě
| Abeceda zdraví a nemoci - Abeceda nemoci Milan Jovanović-Batut | ||
| III. Vyhledávej pravé pomoci | IV. Pomoz sám sobě | V. Chraň se nákazy! |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pomoz sám sobě |
| Autor: | Milan Jovanović-Batut |
| Zdroj: | JOVANOVIĆ-BATUT, M. Abeceda zdraví a nemoci. Praha : Hejda&Tuček, 1901. s. 89-106. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Karel Bulíř |
»Veselá mysl — půl zdraví.« Nár. srb. přísloví. |
»Neuchylujte se k čarodějníkům, aniž se ptejte nač hadačů, abyste se neposkvrnili skrze ně.« Písmo sv. |
137. Stává se, že člověk náhle těžce onemocní, a pomoc lékařská jest právě v tom okamžiku nedosažitelna. V takovém případě musí si člověk pro první aspoň dobu pomoci sám.
138. Nejbližší pomocí jest zdravý rozum. Nemusíme ihned hlavu ztráceti, ale rozumně vše máme uvážiti, posouditi a i když neoctneme se právě na cestě nejlepší, nic aspoň nepoškodíme.
139. Kdo věří v čáry, kouzla, zaříkání, kdo hledá pomoci u různých vyhlášených bab a rasův, jest lehkověrný, nerozumný člověk, jenž svoji pošetilost draze může zaplatiti. Kouzelníci, zaříkači, moudré baby a p. jsou nevědomci a lháři, jejichž rukám není radno svěřovati nemocného. Ta trocha rozumu, co snad jest obsažena v jejich řečech a činech, jest dána a vrozena každému chytřejšímu člověku.
140. Svět chce býti klamán, a proto nikdy nebude nouze o různé »přírodní lékaře« a podobné šarlatány a mamiče, kteří jen z hlouposti lidské těží a dobře žijí. Neprošli školami a nesložili zkoušky potřebné pro lékaře, ale na základě rozličných method, roztrubovaných nezřízenou reklamou do všech koutů světa, udílí rady trpícímu lidstvu.
141. Lhou a klamou i ti, kteří léčí »spadlé mandle«, »měří souchotiny«, »zaříkají bradavice« a p. Nejen, že tací lidé nemohou nemoc vyléčiti, ale naopak zanedbáním značně zhoršiti.
142. Lhou i ti, kteří v novinách v nabubřelých frázích ohlašují léky a pomoc ve mnoha různých nemocích. Lehkověrní, prostí lidé kupují za drahý, těžce vydělaný peníz ty »zázračné léky«, sebe ničí a podvodníkům kapsy plní.
143. Takový lék má ku př. pomoci — dle udání »vynálezcova« — jak slábnoucím očím, tak zbaviti různých ran, oteklin a jiných nepříjemností. Rozumný člověk pozná hned, že za tím vším vězí nějaké čertovo kopýtko. Což jsou všechny oční nemoci, všechny rány a otoky stejné povahy a původu? A nejsou-li, jak možno je vyléčiti jedním a týmž lékem?
144. Také amulety a zázračné škapulíře jsou pouhé hříčky. Neškodí sice, ale klamou lid, že nevyhledá v čas pravé pomoci. A v různých nemocech má prodlení a odkládání často v zápětí veliká nebezpečenství.
145. Nedoporučuje se také upotřebiti nějaký cizí lék z lékárny, nebo nějaký starý recept bez vědomí lékařova. Byť i dříve někomu pomohl, může týž lék jinému naopak uškoditi. Kdož ví, je-li to táž nemoc, stejně prudká a je-li i stáří, vývin druhého nemocného shodný s oním prvním.
146. Prudkých léků dobře jest se vystříhati. Není vždy nutno, aby lék působil dávení, průjem, silný pot a jiné viditelné zjevy, jak si toho mnohý nemocný žádá. Lék může i mírně, na oko neznatelně působiti a pomoci.
147. Velmi nebezpečno jest také, užívati různých silných prostředků, jež bohužel v prostonárodním léčení hrají dosud značnou úlohu. Různé prostředky pročišťující, dávící, jak je zná pokoutní medicina, jsou nebezpečné jedy, jež vždy škodí, a téměř nikdy neprospívají.
148. Pouštění krve žilou bylo v dobách dřívějších značně rozšířeno a zneužíváno. Za našich dnů vykonává se pouštění žilou velmi zřídka. Krev je drahocenná šťáva; nutno si jí vážiti. »Krev pustiti, hřebík v rakev vraziti.«
149. Nelze pochybovati, že můžeme se téměř vždy obejíti bez pouštění krve. V některých nemocích (mrtvice, zánět plic) snad nemocnému na okamžik uleví, avšak na konečný výsledek nemoci operace tato sotva má nějaký učinek.
150. Operace tato bývala v dřívějších dobách ve veliké vážnosti a mnoho lidí putovalo z jara k lékaři neb lazebníku, dát si vypustit trochu krve. »Ze sta případů pouštění žilou padesát je zbytečno, čtyřicet škodlivo, devět prospěšno a jediné nutno« — praví jistý věhlasný lékař.
151. Totéž platí o sázení pijavek, baněk a pl. jen že ne v tak značné míře.
152. Bez rady lékařské nemáme užívati ani z prýštidel čili vesikatorů. Jsou to náplasti, jež obsahují látku, která přiložena jsouc na neporušenou pokožku, tuto mění v puchýř (zprýští).
153. Vesikatory bývaly druhdy značně v oblibě; nyní užívání jich značně pokleslo, ač dobře slouží při mnoha nemocech, kde marně použito bylo prostředků jiných.
154. Různé zázračné masti, jež hrají v podání lidovém velkou úlohu, zhotoveny jsou namnoze z látek úplně neúčinných. Nutno se vystříhati mastí a mazadel prudkých, jež kůži značně dráždí a někdy způsobují nepříjemné, ba i nebezpečné vředy.
155. Nebezpečno jest, podvazovati některý díl těla (nohu, ruku) — s tím klamným úmyslem, aby nemoc nemohla se šířiti. Ač takové podvázání v některých případech (uštknutí zmijí) jest prospěšno, přece jen, trvá-li dlouho, může podvázaný úd odumříti, sesnětivěti.
156. Kdo myslí, že se vyléčí, přenese-li, sdělí-li svoji nemoc druhému, mýlí se. Jest to nesvědomité a hanebné, tak smýšleti o svém bližním. Rozumný člověk ani si nepřipustí podobné myšlénky.
157. Ošklivý je zvyk, podávati léky nemocnému v silných pálenkách, kořalkách. Lihové nápoje nejsou prospěšny v každé nemoci a nehodí se ke každému léku.
158. Některé přírodní léky domácí hodí se pro nejnutnější potřebu zcela dobře; poznávají se nejlépe dle toho, že jsou zcela prosté, jednoduché, jakoby od přírody samé nám ku potřebě stvořené.
159. Podobně i někteří lidé zvláštní mají způsobilist k ošetřování nemocných a jich posluze. Snadno je poznáme: jsou skromní, ale otevření a upřímní, bystrého rozumu, pronikavého úsudku, životem a zkušenostmi ostřílení a zocelení. V první pomoci při různých nehodách, neštěstích a nemocech bývají — dokud pravé pomoci lékařské se nemocnému nedostane — dobrými, jelikož zkušenými rádci; aspoň ničeho nepokazí.
160. Také duchovní, učitel aneb jiný vzdělaný a rozumný člověk může v první chvíli poraditi. Nenahradí sice, jak se samo sebou rozumí, lékaře, ale ví zajisté více, nežli různí mastičkáři, rasové, všeliké podezřelé baby a jiní sprostí lidé. A není lépe, zeptati se kněze na moudrou poradu stran nemoci, nežli předříkávati a zažehnávati nemoc různými tajuplnými a nevěreckými modlitbičkami a úkony?
161. Podobně má se to s různými poutnickými místy, majícími — dle podání lidu — zázračnou moc uzdravovací. Víra v Boží pomoc, dobrá rada moudřejšího a zkušenějšího, změna poměrů životních, zdravý, čistý vzduch mohou míti někdy blahodárný účinek v obratu nemoci. Avšak kdo může vléci nemocného — často s velkým výdejem a obtížemi — po různých zázračných místech, lépe by snad udělal, kdyby ho dovezl k dobrému lékaři.
162. I sliby a předpovědi v nemoci jsou známky dětinné oddanosti a pevné víry: nemají škodlivého vlivu v nemoci. Nejlepší slib a nejvhodnější přípověď v nemoci jest slib lékaři učiněný: zachovávati bedlivě všechny předpisy jeho, a bdíti i ostříhati pilně zdraví svoje.
163. Každý nemocný, jak jsme již podotkli, potřebuje hlavně dobrého ošetření a svědomité péče; to jest poloviční a bezpečný lék, který můžeme nemocnému bez lékaře poskytnouti.
164. V této první pomoci, před lékařovým příchodem, nesmíme se však v ničem ukvapiti, v ničem přenáhliti. Vše s rozvahou a klidem.
165. Rány vznikají obyčejně působením různých škodnin v organismus; známe rány povstalé říznutím, seknutím, bodnutím, střelením, zhmožděním, rozedráním, kousnutím. Při každém zranění dbáti nutno naprosté čistoty. Každou ránu vymyjeme pečlivě čistou vodou, do níž můžeme přidati trochu octa a potom obvážeme čistou vatou neb lněnými rouškami. Při každém obvázání střezme ránu co nejúzkostněji před znečistěním, jež může ránu značně zhoršiti.
166. Hojení a ošetřování ran sečných a řezných bývá poměrně vděčné i snadné. Rána se buď sešije, aneb, není-li značná, pevně obváže.
167. Mírné krvácení, krvácení z drobounkých cév, vlásečnic, jež bývá téměř při každém poranění, přestává mnohdy samo pod pevným obvazem, ledovými náčinky, tlakem prstu na ránu neb přitisknutím krajů rány k sobě.
168. Krev, pocházející z poranění větší tepny, jest světle červená, uniká s velikou prudkostí, stříká; stlačíme-li tepnu nad ránou (mezi srdcem a ránou), přestává krvácení. Krev, ubíhající ze žíly, jest temnější, odtéká crkotem, a stavena bývá tlakem pod ránou.
169. Při krvácení z větších tepen a žil nestačí léčiva krev stavící, svraštidla, leptadla neb trvalý chlad, nýbrž nutno přikročiti ku sevření jejímu nástrojem, ligaturou, čili podvázáním. Je-li poranění na končetině, stáhneme ji nad ránou (blíže k srdci) buď stočeným kapesníkem neb pružnou šlí. Každý jednotlivý případ vyžaduje, dle povahy poranění, léčení a zakročení znalecké, a není tudíž možno povšechná, všeobecná pravidla stanoviti.
170. Rány na hlavě nutno dobře ošetřiti, zvláště upadl-li zraněný do mdlob, aneb když zvracel. Rána se očistí (mýdlem, karbolovou vodou), vlasy kol ní ostříhají se a prozatímní obvaz (chomáč mullu čistého, nebo smočeného do vody karbolové) se přiloží. Nemocný musí klidně ležeti v posteli, a na hlavu mu dáváme studené obklady.
171. K obkladům se hodí nejlépe kusy čistého plátna, čisté kapesníky, ručníky, ubrousky, jež několikráte přeloživše, buď ve studené vodě smáčíme, neb klademe na kusy ledu, a tak schlazené přiložíme na místa, jež potřebují obkladů. Obklady ty často měníme, by působil na ránu stále potřebný chlad. Dobře jest míti v zásobě vždy obkladů několik k výměně.
172. Chceme-li na některé místo přikládati přímo led, vkládáme jej drobně roztlučený do zvláštních vaků nepromokavých (kaučukových, nebo prostých zvířecích měchýřů), jež pevně zavázány konají nám výbornou službu na chorých místech. Obklady ledové vyžadují opatrnosti, neboť příliš dlouhý styk ledu s kůží vyvolává její zánět a sněť.
173. Účinek obkladů jest místní a závisí jak na teplotě vody, tak i na čase, jak dlouho na chorém místě bývá ponechán.
174. Zvláštní obliby požívají obklady Priesznitzovy neboli zahřívací, jichž užíváme, chceme-li zvýšiti teplotu, oživiti krevní přítok ke kůži aneb změkčiti vleklé výpotky po různých zánětech. Jsou to obklady studené, jež však ponecháme na chorobném místě do úplného ohřátí (3 hodiny).
175. Různé zlomeniny kostí neléčí se různými mastěmi. Léčení zlámanin spočívá v tom, že přede vším posunuté úlomky srovnají se nejprve v normální polohu, a celá kosť upevní se na pevnou podložku (dlahu); v nosítkách pak odnášíme zraněného k lékaři nebo do nemocnice. V upravování nosítek, rychle z nouze hotovených, osvědčuje se ostrovtip, právě jako při hotovení prozatímních dlah pro první pomoc.
176. Podvrtnutím nazýváme zvláštní poranění kloubů, jež vzniklo náhlým přepjetím (při zakopnutí) až i přetržením pouzdra kloubního a jeho vazů, aniž be se kosti ze svého spojení vymkly. Poranění to jest velmi bolestné, a na místě zraněném nastává obyčejně krevní podlitina. Dobrý obvaz a ledové náčinky jsou nejlepší methodou léčebnou.
177. Vymknutí kloubů (pádem a p.) vyžaduje klidu, než lékař přijde, studené obklady a vhodnou dopravu k lékaři.
178. Studené obklady jsou vhodny i při jiných úrazech, pohmožděninách, otocích z pádu, nárazu, úderu, uskřípnutí a p. Bolest jest mírnější a otok menší; také zánět a hnisání se zadržuje studeným obkladem.
179. Obklady teplé dáváme tam, kde nám jde o podporu hnisání. Obklady na krk, při zánětech mandlí, záškrtu, dáváme z počátku choroby studené, později pak priesznitzské nebo teplé.
180. Při léčení spálenin a opařenin hledíme v prvním okamžiku omeziti bolest a zmírniti útrapy postiženého. Směs oleje a vody vápenné koná tu výborné služby. Šaty popálenému nutno svlékati velmi opatrně, bychom zbytečně muka jeho nezvětšovali; nejlépe jest nůžkama rozstříhati neb ostrým nožem rozřezati oděv na místech poškozených.
181. Nemocné oko jest orgán nad míru choulostivý; nesmíme žádných domácích prostředků užívati při chorobách očních, aneb vůbec nemoc zanedbávati, doufajíce, že to »samo přejde«: Jediné, co dovoleno jset pro první dobu před příchodem lékaře a nejlepším prostředkem, jest čistá, studená voda na úplně čistém šatu k oku přiložená.
182. Hojné vyplachování oka studenou vodou doporučuje se také při různých cizích předmětech v oku. Při popálení vápnem vytíráme oko nějakou látkou olejovitou.
183. Někdy bývá cizí těleso z oka vyplaveno slzami, jindy nutno uměle obrácením víčka, jemnou vatou je odstraniti (zrnka od smetí, písku, uhlí). Obrácení horního víčka vyžaduje jakési zběhlosti, obrácení dolního jest jednodušší.
184. Při chorobách oka v prvních dnech dětského života platí důrazně pravidlo: »Jsou-li víčka oční dítek několik dnů po porodu červená a zduřelá, nutno bez odkladu zavolati lékaře; jeť to nebezpečná nemoc, jejíž zanedbání může vésti ku ztrátě obou očí.«
185. Do ucha nesmíme vkapovati různé olejíčky a vůbec ani zde neposloucháme všelikých babských rad. (Vkládání česnekového pazourku při bolestech zubů!) Také se nedoporučují pokusy vybaviti vlásničkami, háčky a p. různá cizí tělesa (hlavně u dětí: korálky, boby, jádra, kamínky a m. j.) z boltce. Cizí těleso zpravidla zatlačí se hlouběji a někdy může se i zvukovod vážně poraniti.
186. Mezi cizí předměty v uchu musíme počítati také různý hmyz (blechy, rusi, škovorové a j.), který zaleze do zvukovodu a dotýkaje se citlivého bubínku, nebudí pocity valně příjemné. Usmrtíme ho snadno a po případě i vyplavíme vkápnutím čistého lihu, zředěného vodou.
187. V hltanu i hrtanu mohou uváznout věci nejrůznější (kůstky, sousta masa, umělý chrup a m. j.), jež mohou působiti bolest při polýkání, dušení, ano i okamžitou smrt zadušením. Někdy nemocný cizí těleso při silném záchvatu kašle šťastně vypudí, jindy pomohou krátké, silné rány dlaní na záda mezi lopatky, při čemž může nemocný ležeti na stole v poloze břišní, hlavu maje přes okraj stolu schýlenou. Obyčejně však musí zakročiti lékař.
188. Při nemocích krčních (záněty úst, mandlí, hrtanu), doporučuje se kloktání chladnou vodou čistou, nebo s octem, kamencem. Na krk klademe obklady studené. Pro další léčení voláme ovšem záhy lékaře, by v čas vše nutné mohl zaříditi.
189. Při nemocech ústrojů pohlavních, jež vznikly nákazou, hledati nutno ihned, bez ostychu rady řádného lékaře. Nedoporučuje se, léčiti se sám pomocí různých knih, brožur, nebo písemnými radami, v novinách hlučně doporučovanými.
190. Kýly nebo-li průtrže (výhřezy střeva v užším slova smyslu) léčíme správným obvazem (páskem kýlním), kiterý zamezuje unikání útrob z dutiny břišní a někdy i trvale vyhojí neduh ten. V jiných případech (zvláště uskřine-li se kýla ve svém průchodu) odstraňuje se choroba ta operací.
191. Krvácení z rodidel u ženy mívá různé příčiny. Lékař budiž vždy bez váhání povolán; býváť často krvácení takové značně nebezpečné, že může i život ženy býti vážně ohrožen. Nežli lékař přijde, ukládáme ženu na lože — hlavu nízko — a na život dáváme ledové obkladky.
192. Při těžkých mdlobách podáváme horké víno, silnou černou kávu, čaj s koňakem a končetiny obvinujeme obínadly, směrem od prstů ke trupu. Podobným způsobem možno si počínati i při jiných silných krvotocích.
193. Krvácení nosní staví se v lehčích případech samo; pravidelně postačí klid, studené náčinky na hlavu, týl nebo spánky. Při krvácení silnějším dáme srkati nebo vstřikujeme do nosu různé prostředky svrašťovací. Nevede-li ani to k cíli, zastavuje lékař krvácení ucpáním předních i zadních otvorů nosních (tamponádou).
194. Při dávení a chrlení krve musí nemocný tiše ve vodorovné poloze ležeti, nemluviti; studené nápoje, led uvnitř i zevně doporučují se do doby, než lékař vše ostatní nařídí.
195. Krvácení ze zlaté žíly (chorobné rozšíření žil a nádorovité naběhliny v okolí konečníku) předcházíme tím, že osobám, chorobou naznačenou trpícím, doporučujeme hojný pohyb, pravidelnou stolici, časté používání studených (15° R) sedacích lázní.
196. Prudké nemoci plicní jsou chorobami nejčastějšími; bývají obyčejně doprovázeny horečkou, bodavými bolestmi, kašlem, těžkým dýcháním. Každý jednotlivý případ těchto nemocí vyžaduje zvláštního umění, a není snadno udati povšechná pravidla. Mírná teplota ve světnici, čistý vzduch, hořčičné těsto, křenové placky a studené náčinky na místo bolestivé — toť vše, co můžeme bez lékaře v první době pro ulevení nemocného učiniti.
197. Kašel zádušný (dávný, černý) trvá dlouho a vyskytuje se hlavně u malých dětí, jež mohou se jedno od druhého nakaziti. Dostavuje se ve zvláštních, známých záchvatech, jež často se opakují a dítě značně oslabují. Doporučuje se změna vzduchu, ale ku každému případu bezvýminečně má býti volán lékař.
198. Prudké, náhlé nemoci žaludku a střev počínají obyčejně horečkou, bolestmi v životě, povleklým jazykem, škytavkou, zvracením, zácpou neb průjmem, napjatým, nadmutým životem. Nejlépe nemocný učiní, zachová-li do příchodu lékařova klid a přísnou dietu v jídle i pití.
199. Je-li zvracení úporné, nestišitelné, pomáhá polýkání kousků ledu a studené obklady na žaludek.
200. Nemocní s prudkým průjmem mají se vystříhati všelikých jídel těžkých, mastných. Dobrou službu často prokáže hustá polévka rýžová a jako nápoj voda s bílkem vaječným smíšená. Jinak nemá však léčení býti odbýváno »po domácku«; bez lékaře neobejdeme se při léčení průjmů — zvláště ve věku dětském — téměř nikdy.
201. Vyskytují-li se vedle průjmů bolesti v životě, nechuť k jídlu, povleklý jazyk, jest nejlépe ulehnouti. Klid i teplota na lůžku mírní bolesti. Není-li horečka, můžeme klásti při křečích a bolestech žaludku na břich suché teplé obklady.
202. Léčení obvyklé zácpy žádá vhodné upravení potravy i správy životní. Hlavně se doporučuje pohyb a pití vody (různých přírodních vod minerálních). Také klystérem z čisté vody neb olejovým usnadníme stolici. Používání vnitřních projímadel, zvláště prudkých (aloe!) nedoporučuje se, anebo aspoň nemá býti trvalé.
203. Je-li život nadmut, při doteku bolestivý, doporučuje se do příchodu lékařova klid v posteli, mléko ledové, studené obklady na život, jimiž se mírní bolesti.
204. Je-li nemocný v prudké, suché horečce, je-li nepokojný, blouzní, prchá z postele, musíme na hlavu dávati ledové obklady. Vřelé tělo nemocného otíráme mokrým šatem, obalujeme studenými prostěradly, nebo vkládáme do přiměřeně chladné lázně.
205. Onemocnělá nedělka potřebuje největší čistoty, jak svého těla (hlavně rodidel), tak i celého okolí. Na citlivý život dáváme studené obklady; strava musí býti lehlá, výživná; pravidelná stolice upravuje se pitím chladné, některé šťávy ovocné (třešně, švestky).
206. Objeví-li se horečka, budiž ihned povolán lékař; hrozíť nebezpečí horečky omladnic. Bohužel považuje se často tato zlá choroba za »horečku po mléku« a různými babskými prostředky promešká se čas, a když lékař konečně jest zavolán, bývá již nezřídka pozdě.
207. Psotník (božec) není druh zvláštní nemoci, nýbrž toliko znak, projev různých nemocí. Příčinami psotníku u dětí mohou býti: nalévání dásní při zoubcích, průjmy a různé střevní i žaludeční katarhy a m. j. Jindy jest psotník projevem nemoci, kterou si dítě na svět přineslo, jako dědictví po rodičích. Záchvaty bývají mírné (několik minut), ale i velmi těžké.
208. Psotník je vždy špatným znamením pro budoucnost dítěte, byť i bezprostředního nebezpečenství nebylo. Při záchvatu prospívá klystér z heřmánku, vlažné lázně, studené obklady na hlavu, chladné zavinování trupu, křenové placky na nohy.
209. Obtížné, zdlouhavé a zcela nemožné močení vyžaduje rychlé pomoci; příčinou bývá obyčejně nějaká překážka (zúžení trubice močové a j.), která se staví v cestu proudu moči. Někdy prospěje teplá lázeň sedací nebo teplé obklady na měchýř. Obyčejně však musí přispěti lékař, by moč odebral zvláštní cévkou (kathetrem), kterémuž výkonu nemocní zcela snadno se přiučí.
210. Padne-li kdo do mdlob, položíme ho na lůžko, uvolníme tísnící šat, hlavu položíme nízko, je-li obličej bledý; je-li červený, musí hlava ležet výše. Prospívá také volání na nemocného, postřiknutí studenou vodou, různá čichadla (Kolínská voda), tření hrudi a údů. Později podáme doušek vody, trochu silného vína.
211. Padoucnice jest nemoc se známými křečovými záchvaty; nepomůže od ní žádné zaříkání. Též léky, často za drahý peníz z ciziny kupované, obsahují součástky všeobecně známé: chybuje tedy ten, kdo přímo se neobrací s důvěrou ku známému lékaři. Okolí, příbuzní musí hlavně býti pozorni, aby nemocný při záchvatu, jenž bývá různě silný, nějak si neublížil, ano i nezhynul.
212. Mrtvice, výron krve do mozku, je známka některých nemocí, jako jsou: churavění krevních cév, různé choroby srdce a j. Záchvatem mrtvice stiženého opatrně odstrojíme, šat uvolníme; na hlavu dáváme ledové obklady, nohy a ruce zahříváme zavinováním v teplý šat. Při vrhnutí nutno dáti pozor, by nemocný nedusil se blinkami; dobře poslouží též klystér s olejem neb vlažnou vodou. Ostatní potřebné kroky dlužno ponechati lékaři.
213. Narodí-li se děcko zdánlivě mrtvé, musíme mu věnovati veškerou pozornost. Nejdůležitější jest, vyčistiti mu ústa od hlenu a slizu, buď opatrně prstem, neb vyssáním pomocí měkké cévky (kathetru). Potom béřeme děcko oběma rukama v jeho podpažích, rychle je zdviháme a zase spouštíme; mírně tiskneme ze stran hrudník dítěte; dobře působí také teplá lázeň a polévání chladnou vodou.
214. Někdy musíme konati pokusy, abychom dýchání, které se zastavilo, opět znovu probudili, jelikož by postižený jinak musil umříti. Hlavně tak činíme u zdánlivě mrtvých utopenců, oběšenců, udušených a p. Pokusy ty nazýváme umělým dýcháním. Způsobů, jak si při tom počínáme, jest několik.
215. Nejjednodušší i nejsnazší je způsob následující. Zdánlivě mrtvého vysvlečeme a položíme na podložku tak, aby hlava a prsa byly poněkud povýšeny. Postavíme se k hlavě, vezmeme obě paže do plné pěsti těsně nad lokty a táhneme tyto do výše a na zad (jakoby ruce nad hlavou vzpínal), pak se zase skloní a přitlačí na hrudník. Tyto pohyby stejnoměrně, zároveň se svým dechem, opakujeme trpělivě, byť i půl hodiny. Zároveň je dbáti jazyka, jejž musí pomocník prsty držeti, by neucpával vchod k hrtanu a nedusil.
216. Tím způsobem si počínáme také při utopených. Nejdříve vyčistíme ústa, nos, hltan od písku, bláta, hlenu a mezitím co jedni zavádějí dle uvedené methody umělé dýchání, trou druzí tělo kartáči, teplými suchými prostěradly a p.
217. Bleskem raněné vyneseme rychle na čerstvý vzduch, svlékneme a položíme tak, by hlava byla poněkud výše. Na hlavu přikládáme studené obklady a tělo zabalujeme do teplých prostěradel a po případě zavádíme umělé dýchání. Lidem silným, krevnatým možno pustiti krev.
218. Oběšeného rychle odřízneme, podporujíce tělo jeho, by pádem si neublížil. Zdánlivě mrtvého odneseme na vhodné místo, prsa, obličej poléváme studenou vodou, zavádíme umělé dýchání a podáváme sílivé věci (vlažný čaj, kávu, polévku a p.). Podobně si počínáme u udušených, jež přikrýváme teplými pokrývkami; někdy podáme davidla.
219. Zmrzlé přenášíme opatrně na místo, kde lze je křísiti; zbavíme je tísnícího šatu, a celé tělo, mimo hlavu, obalíme sněhem, po případě pouze třeme údy sněhem. Nabylo-li tělo vláčné ohebnosti, zvolna je zahříváme, zaobalujíce do teplejších pokrývek a nemocného přeneseme do mírně vytopené světnice, kdež mu podáme vlažný čaj, polévku neb víno. V nutných případech musíme zavésti umělé dýchání.
220. Při křísení zdánlivě mrtvých nutno osvědčiti vždy duchapřítomnost a energii, ježto běží vždy o pomoc nejrychlejší a nejnutnější, a lékař bývá jen náhodou po ruce.
221. Rány, vzniklé kousnutím vzteklého psa neb jiného tvora jsou velmi nebezpečny. Zraněnou končetinu prvně blíže rány (mezi ranou a srdcem) obvazujeme a ránu hluboko vypalujeme (žhavým drátem, sirkou, střelným prachem a j.).
222. Podobně si počínáme při ranách uštknutím jedovatým hadem. Také zde doporučuje se důkladné vypálení, vyleptání nejen rány, ale i okolní tkaně. Hojné pití lihovin, jak se uvádí, jest sice vhodné, ale nemá takového účinku, jak se všeobecně předpokládá.
223. Nevíme-li při otravách, jaký byl jed, střezme se podávati teplé vody, mléka neb tekutin olejovitých. V každém případě se doporučuje roztok z 2-3 bílků na litr vody, roztok škrobu, gelatiny.
224. Polkl-li kdo ostré kyseliny, snažíme se zřediti obsah žaludeční a zobojetniti jej. Podáme otrávenému hojně studeného mléka, velmi rozředěný roztok louhu nebo čpavku.
225. Při otravách žíravinami (louhem, vápnem, čpavkem) zřeďujeme též obsah žaludeční velkým množstvím vody a jako protijed podáváme kyselinu citronovou, limonády, ocet.
226. Nikdo nemá spoléhati na své zkušenosti a vědomosti a směle pouštěti se v další léčení bez přizvání řádného lékaře. Načrtl jsem v předcházejícím jen stručný nárys první pomoci, nežli dostaví se lékař.
227. Dobře jest však, obeznámiti se s takovými pravidly nejnutnějšími, jež bývají dobrým vodítkem a často zamezí mnohou nehodu a neštěstí.
»Lepší vědění, nežli hádání«