Život a dílo skladatele Foltýna/Univ. prof. dr. Strauss - Abelard a Heloisa
| Život a dílo skladatele Foltýna Karel Čapek | ||
| Paní Karla Foltýnová - Můj manžel | Univ. prof. dr. Strauss - Abelard a Heloisa | Dr. J. Petrů - Text k Juditě |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Život a dílo skladatele Foltýna |
| Autor: | Karel Čapek |
| Krátký popis: | Poslední, nedokončený román Karla Čapka, vydaný až po jeho smrti v roce 1939. |
| Zdroj: | www.mlp.cz |
| Vydáno: | ČAPEK, Karel. První parta, Život a dílo skladatele Foltýna. 10. vyd. První party, 14. vyd. Života a díla skladatele Foltýna. Praha : Československý spisovatel, 1989. 228 s. Spisy, sv. 11. |
| Licence: |  PD old 70 |
S panem Foltenem jsem se seznámil, když jednou uspořádal domácí koncert s naším soukromým “profesorským” kvartetem (dva profesoři, jeden soudní prezident a náš výtečný první houslista, zřízenec anatomického ústavu), ve kterém jsem hrál violu; v jeho domě totiž bývaly hudební večery se slušným programem. Když se po skončeném muzicírování pan Folten dověděl, že můj obor je vlastně srovnávací literární historie, zatáhl mě do vedlejšího pokoje; dělal na mne dojem vzdělaného, bohatého a vznešeného mladého muže, nadšeného pro hudbu a pro všechno krásné. Vzal mě tedy stranou a začal, že je fascinován látkou Abaelarda a Heloisy a že by z ní chtěl udělat román nebo dokonce operu; kdybych prý byl tak laskav a řekl mu něco o Abaelardovi a jeho době.
Náhodou je to tak trochu můj koníček, to jedenácté a dvanácté století se svou scholastikou a rozkvetlým mnišstvím; bojím se, že jsem se tehdy poněkud zapomněl a docela seminárně docíroval o středověkém nominalismu, rozebíral Glossulas super Porphyrium a polemizoval se Schmeidlerem; já totiž tvrdím, že dopisy Abaelarda a Heloisy jsou aspoň zčásti pravé. Pan Folten poslouchal, jako by ho to nesmírně zajímalo, ačkoliv nevím, co by mu Abaelardovy Glossulae nebo Introductio in theologiam byly platny pro operu; ale v té profesorské ráži jsem na to nemyslel. Dokonce jsem mu slíbil, že když ho ta látka tak zajímá, půjčím mu k prostudování příslušnou literaturu. Pan Folten byl nadšen a děkoval mi předem. Líbilo se mi, že skladatel nebo básník má tak vážný vztah k své látce a snaží se ji odborně proniknout; proto jsem mu poslal celý balík pramenů, různé abaelardovské edice, Hausratha, Carriera a kdeco. Po čase jsem ho potkal a ptám se, co dělá Heloisa. Prý na ní bez ustání´pracuje, sdělil se mnou pan Folten; láska Abaelarda a Heloisy je prý to nejvášnivější a nejvznešenější téma pro operu, jaké si lze představit. Těšilo mě to; dvanácté století se svým konfliktem duchovního řádu a lidských, už trochu předrenesančních činitelů je opravdu zajímavá a skvostná doba. Nechtěl jsem od něho ty prameny žádat zpět, dokud by mu mohly být inspirací nebo vodítkem. Bohužel později jsem ho ztratil z očí, takže jsem mu nemohl poslat nové, kriticky komentované Geyerovo vydání Abaelardova traktátu De unitate et trinitate divina; byla tam zajímavá poznámka o tom, proč byl Abaelard zavřen do kláštera.
Později jsem se k své lítosti doslechl, že pan Folten zemřel v bídě; moje knihy, zejména vzácné a už nedostupné vydání Cousinovo z roku 1849, se asi po jeho smrti ztratily. Škoda, přeškoda, že mladý, nadaný skladatel nedokončil, jak se zdá, svou operu o Abaelardovi a Heloise; je věru vzácný případ, že umělec přistupuje k své látce, jež ho citově upoutala, s takovou hlubokou vážností a odbornou přípravou.