Židovská encyklopedie/Kniha Ruth

Údaje o textu
Titulek:	Kniha Ruth
Autor:	George Aaron Barton výkonný výbor redakční rady
Původní titulek:	Ruth, The Book of
Zdroj:	Soubor:Jewish Encyclopedia Volume 10.pdf
Vydáno:	Jewish Encyclopedia. Volume X. New York, London: Funk and Wagnalls, 1905. S. 576–577.
Licence:	PD origin
Licence překlad:	CC BY-SA 3.0
Související:	Bible/Rút
Heslo ve Wikipedii: Kniha Rút

Kniha Ruth, poeticky idylického charakteru, ačkoli samotný příběh je psán formou prózy, obsahuje příběh z období soudců. Z tohoto důvodu je v Septuagintě umístěna za knihu Soudců a toto pořadí je zachováno i ve Vulgatě a v anglických překladech. V hebrejské bibli se však Ruth nachází v části „Ketuvim“, tedy třetí části kánonu, kde následuje Píseň Šalomounovu a je tak v pořadí druhým z pěti svátečních svitků. Ve španělských rukopisech a v jedné bibli z r. 1009 je Ruth zařazena jako první^[1]. Toto zařazení, jak bude rozebráno níže, je pravděpodobně v lepším souladu s datací knihy; byla totiž napsána tak dlouho po čase, o kterém pojednává její příběh, že mnohé ze zvyků, na které odkazuje, již byly zastaralé.

Biblické údaje

Kniha je pojmenována podle jedné ze svých postav, která se svou tchyní Naomi sdílí čest být její hrdinkou. Příběh je následující: Elimelech, muž z Betléma Judského, se svou ženou Naomi a svými dvěma syny, Machlonem a Chilionem, odešel v období hladu a usadil se v zemi Moáb. Tam Elimelech zemřel a jeho dva synové se oženili. Machlon si vzal za ženu Ruth a Chilion Orfu — obě Moabitky. Oba synové rovněž zemřeli v Moábu. V příslušném čase se Naomi doslechla, že hlad v Judsku pominul, a rozhodla se vrátit se tam. Ruth doprovází svou tchyni do Betléma navzdory jejímu odrazování a rozhodne se sdílet svůj osud s judským lidem. Obě dorazí do Betléma na počátku sklizně ječmene. Obě jsou samozřejmě zcela chudé. Elimelech měl sice dědičný podíl půdy mezi svými bratry, ale nenalezne-li Naomi go'ela, bude nucena jej prodat^[2]. Elimelech měl v Betlémě zámožného příbuzného jménem Boaz, který stejně jako ostatní byl zaměstnán sklizní. Naomi poslala Ruth paběrkovat na jeho pole a tato poté, co k ní byl přívětivý a prokázal jí několik laskavostí, rovněž podle rady své tchyně, k němu v noci přichází a podrobí se mu. Boaz ji shledal přitažlivou, ale informoval ji, že existuje bližší příbuzný než on, který má přednostní právo vykoupit Elimelechův majetek, a aby mohl Boaz v této záležitosti jednat, je nezbytné, aby se nejprve tento příbuzný svého práva zřekl. Následně povolal tohoto příbuzného do brány města před starší a pověděl mu o situaci Elimelechovy ženy a snachy a o jeho (tohoto příbuzného) právu vykoupit majetek a oženit se s Ruth. Příbuzný prohlásil, že si to nepřeje učinit, a zul střevíc na znamení, že se zříká svého práva ve prospěch Boaze. Boaz následně vykoupil statek Naomi, oženil se s Ruth a stal se skrze ni otcem Obeda, který se v příslušném čase stal otcem Jesseho, otce krále Davida.

Kritika

Je třeba poznamenat, že v příběhu knihy Ruth je několik ne zcela jasných bodů. Děj v některých částech, jako i. 12—14, předpokládá existenci levirátního zákonu^[3], zatímco v jiných částech jako iv. 3 a násl., se zdá, že vykoupení Elimelechova majetku pro jeho vdovu je hlavním předmětem diskuse. To zřejmě předpokládá, že zákon o dědictví dcer^[4] byl rozšířen na manželky. Dále pak má čtenář z všeobecného průběhu děje dojem, že Boaz je go'elem; ale z iv. 13 a násl. vyplývá, že go'elem by měl být Obed^[5]. Konečně měl-li být levirátní zákon naplněn, měl být Obed považován za syna Machlona, syna Elimelecha, přitom je ale ve skutečnosti nazýván (iv. 21) synem Boazovým.

Bewer^[6] upozorňuje, že se ve Starém zákoně setkáváme se čtyřmi stupni vývoje levirátu:

1. Go'elem nemusí být jen bratr, ale jakýkoli příbuzný zemřelého, jako v Gen. xxxviii.
2. Musí to být bratr (ačkoli tato forma není doložena, je nicméně nutným předstupňem následujícího).
3. Splnění povinnosti levirátu je požadováno jen od těch bratrů, kteří žili se zemřelým^[7].
4. Nikdo si nesmí vzít ženu svého bratra^[8].

Podle této klasifikace je forma levirátu podle knihy Ruth tou nejstarší ze všech, ale zde narážíme na potíž, že popsaná forma koupě Naomina majetku naprosto není v souladu s jakoukoli formou levirátu, nýbrž se zákony popsanými v Lev. xxv. 25 (Kodex svatosti, dále citovaný jako H). Bewer z toho vyvozuje, že myšlenka levirátu není původní součástí knihy Ruth, ale že dílo bylo nejprve sepsáno podle Lev. xxv. 25 a později bylo do jisté míry upraveno, aby do něj mohla být zapracována myšlenka levirátu. Popsané fenomény knihy lze však docela přijatelně vysvětlit i jiným způsobem, jak bude popsáno níže.

Datování díla

Podle Bewera je kniha Ruth mladší než H., je teď poexilní. Tento názor na datování zastávají z jiných důvodů i mnozí další vědci^[9]:

• Na dobu soudců je odkazováno jako na dobu dávno minulou (i. 1) a dokonce i zákon popsaný v Deut. xxv. 5 a násl. je zmíněn jako již neudržovaný zvyk^[10].
• Jazyk knihy obsahuje několik arameismů, jako נשא נשים‎, i. 4; שבר, עגן‎, i. 13; a קים‎, iv. 7).
• Důraz na Davidův rodokmen^[11] má poukazovat na dobu, kdy se David stal národním vzorem.
• Zjevný zájem autora o svatbu Izraelity s Moabitkou, zájem, který je v příkrém rozporu se zákonem Deut. xxiii. 3 a násl., jakož i s postupem Ezdráše a Nehemiáše^[12] ukazují, že autor knihy Ruth byl současníkem Ezdráše a Nehemiáše a knihu napsal, aby ukázal, že jejich opozice vůči sňatkům s cizinkami odporuje starodávnému a navýsost úctyhodnému precedentu.

Driver^[13] sice argumentuje, že celková estetika a čistota stylu knihy Ruth poukazuje na předexilní původ, přičemž připouští, že davidovský rodokmen na konci je pravděpodobně pozdější přídavek; přesto lze poexilní původ knihy Ruth považovat za potvrzený jejím umístěním mezi „Ketubim“, tedy do třetí části kánonu. Názor považující ji za traktát proti sňatkové politice Ezdráše a Nehemiáše se zdá být nejvýš pravděpodobný.

Bewerova teorie interpolací

Bewer^[14] tvrdí, že dílo bylo napsáno v té době a za tím účelem, a že ve své původní podobě, bez jakékoli zmínky o levirátu, bylo efektivnějším argumentem v onom sporu, než je nyní. Zastává názor, že někdo blízký Ezdráši přidal levirátní interpolaci, aby vznikl dojem, že Boazovo manželství s cizinkou není precedentem pro běžného člověka, jelikož byl k němu přinucen povinností levirátu.

Jestliže kniha byla napsána v předpokádané době, pak je ze zákona H^[15] jasné, že levirát již vymizel. Bylo by příliš očekávat absolutně jasný a přesný popis jeho fungování. To, že spisovatel směšuje jeho ustanovení s ustanovením Lev. xxv., který pojednává o vykoupení majetku chudého, by v této době bylo zcela přirozené, stejně jako zmatek ohledně toho, kdo vlastně byl oním go'elem. Bewerova teorie interpolací se tudíž zdá být nadbytečná. Cheyneův názor^[16], že Elimelech byl Jerachme'elita a odešel přebývat do země Miṣṣur, je jen jednou ze kuriozit jeho Jerachme'elsko-Miṣṣurské teorie.

Reference

1. Buhl, Canon of the Old Testament, i., § 10; viz Biblický kánon
2. v Ruth iv. 3 מָכרָה‎ má být vokalizováno מֹכרה‎ = prodá; srov. Am. Jour. Semit. Lang. xix. 145
3. srov. Gen. xxxviii. a Deut. xxv. 5 a násl.
4. Num. xxxvi.
5. srov. Nowack, Handkommentar zum Alten Testament, s. 199, s.v. „Richter“, „Ruth“ atd.; Bertholet, K. H. C. ad loc.
6. Am. Jour. Semit. Lang. xix. 143 a násl.
7. srov. Deut. xxv. 5 a násl.
8. Lev. xx. 21
9. např. Kuenen, Historische Bücher des Alten Testaments, i., část 2, s. 195; Cornill, Einleitung, s. 241; Nowack, l. c.; Bertholet, l. c.; a Kautzsch, Literature of the Old Testament, s. 129)
10. srov. Ruth iv. 7
11. iv. 20 a násl.
12. Ezra ix., x. a Neh. xiii. 23 a násl.
13. Introduction, s. 427
14. l. c. xx. 205 a násl.
15. Lev. xx. 21
16. Encyc. Bibl. s.v.

Literatura

Kromě děl citovaných v článku:

• Bleek, Einleitung in das Alte Testament, Wellhausenovo vydání, 1893;
• König, Einleitung, 1893;
• Strack, Einleitung, 4. vyd., 1895;
• Oettli, Ruth, in: Kurzgefasster Kommentar, 1889.

E. C., G. A. B.