Ženatý ženich
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Ženatý ženich |
| Podtitulek: | (Přestupek proti veřejné mravopočestnosti [svedení pod přípovědí manželství] dle § 506.) Před soudem odvolacím. |
| Autor: | Ignát Herrmann (jako —on) |
| Zdroj: | Národní listy, roč. 28, č. 347. s. 3 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 14. 12. 1888 |
| Licence: |  PD old 70 |
Čtenáři pamatují se snad na referát o závěrečném líčení před okresním soudem, uveřejněný v čísle »N. L.« ze dne 19. září v denních zprávách pod záhlavím »Nebezpečný ženich«.[red 1] Věc týkala se 33letého rukavičkářského pomocníka Jana Archera, rodem z Krajiny, pro krádež a zpronevěření vícekráte trestaného, kterýž dne 17. září pohnán byl před okresní soud pro přestupek proti veřejné mravopočestnosti dle § 506., jehož se dopustí: »když někdo osobu nějakou, připověděv jí manželství, ale přípovědi nevyplniv, svede a zmrhá«; kdo se toho dopustí, »potrestán má býti pro ten přestupek tuhým vězením od jednoho až do tří měsíců. Krom toho zůstavuje se zmrhané osobě právo k náhradě.«
Jan Archer seznámil se v září 1887 s dcerou hostinského v Praze, Marií N., kteréž zalíbil se nejen postavou, ale i chováním a řečí svojí. Jestiť on dostatečně »světa zběhlý« a zdá se, že hlavně milostná dobrodružství jsou jeho silnou stránkou. Za okolností, v jakých žije Archer, mívají podobné záležitosti smutné konce, nejsmutnější ovšem pro dívky, které se s podobnými galány seznámí, jim uvěří a věnují vše, co věnovati mohou. Ta písnička vyznívá vždy do moll, byť byl počátek sebe veselejší.
Archer zalíbil se nejen dívce, ale i rodičům její. Chodíval do hostince často, snad denně, mluvil, laškoval a hrál — Márinka ztratila za krátko své srdce i s příslušenstvím — tu již nastávala smutnější polovice milostného románu. Zdálo se, že budou dříve křtiny nežli svatba, a mělo se to vyplniti. Archer sliboval prý svedené dívce manželství od počátku známosti, s čímž i její rodiče byli srozuměni, ale jakmile uvadl věneček Márinčin, počal se horlivý milenec a nastávající manžel hostinci vyhýbati a konečně zmizel s obzoru na dobro.
Ženich stojí za trošek hledání, zvláště v takovémto případě. I byl konečně vypátrán, ale zároveň objevena jiná věc, Márince velmi osudná. Pan Archer byl ženat, dávno již, a otcem dvou dítek. Bylo tedy po svatbě, ale záletnému rytíři nastalo zodpovídání před soudem. Byl pohnán »před okres« pro přestupek svrchu uvedený a po skončeném průvodním řízení uznán vinným a odsouzen se zřetelem na nevinnou rodinu do tuhého vězení na osm dní s jedním postem, jakož i k náhradě nákladů řízení trestního, kteréž byly zároveň prohlášeny za nedobytné. Účastník soukromý, otec svedené dívky, odkázán se svými požadavky na cestu práva civilního.
S rozsudkem tím však nespokojil se odsouzený a odvolal se z něho prostřednictvím pana dra Podlipného k soudu zemskému, udávaje příčiny velice závažné, proč nechce seděti, a v jeho případě i velice důležité. Tvrdil totiž, že nesliboval Marii N. nikdy manželství a že dívka nemohla býti v omylu ohledně jeho osoby, že věděla dobře, s kým jest jí činiti, a vedl o tom celou řadu svědků.
Včera jednáno v záležitosti Archrově před soudem odvolacím, před nímž odvolání odsouzeného provedl obhájce jeho pan dr. Podlipný. A podařilo se mu co nejúplněji provésti důkaz, odsouzeným uvedený. Seznalť svědek Kverka, že znal Archra i Marii N. Archer sdělil mu v lednu, že dcera hostinského chce s nim zapřísti známost a že za ním chodí. Když druhého dne přišel svědek do hostince, domlouval Marii, aby toho nechala, poněvadž je A. ženat.
»Já vím, že je ženat,« odvětila mu dívka, »ale já od něho neupustím. Já to vím už dávno.«
A prosila svědka jen, aby o tom neříkal její otci, aby neměla doma mrzutosti.
Též svědek Suchomel chodíval do hostince a vida, že Márinka zapřádá s A. známost, varoval ji, že je A. ženat a že má děti. Odpověděla mu podobně, jako Kverkovi. Uvykla prý na Archra a neupustí od něho. I tohoto svědka prosila, aby otci nic neříkal.
Svakyně žalovaného doznala, že v prosinci 1887 přišla s nejstarší dcerou Archrovou do hostince pro likér a tu se Márinka ptala, čí to dítě. Svědkyně pověděla, že Archrovo. Této svědkyni dala Márinka jednoho dne lístek pro Jana A., pravíc při tom, »že je jeho přítelkyně«. Svědkyně má za to, že dívka věděla, že A. je ženat. Vždyt ho navštěvovala v bytě jeho, ponejprv prý po svátcích — neví, po kterých.
»Po vánočních«, volá Archer do výslechu.
»Ano, po vánočních«, dokládá svědkyně.
Manželka Archrova seznává, že v lednu šla do Karlína a měla s mužem ujednáno, že se sejdou v hostinci pana N. Muž jí řekl, že N—ovy zná a že dcera je »jeho přítelkyní«. Tehdáž A. čekal venku, vyvolal Márinku a představil ji své ženě.
»To mne teší, že znám paničku Hanzího«, řekla tehdy dívka a pronesla jen přání, že by i jeho děti ráda znala. Potom se k Archrovům pozvala a přišla asi čtyřikráte.
»Pak jsem vypozorovala«, dokládá svědkyně, »jak věc stojí, a zakázala jsem další návštěvy.«
Podobně vypovídají i jiní svědci, zejména otec a bratr žalovaného A.
Přes to vše, že dívka znala rodinné poměry, udržovala dále co nejdůvěrnější poměr s obžalovaným.
Obhájce žalovaného a odsouzeného Archra shrnuv všecky tyto vývody, vyvrátil v závěrečné řeči své, že by byl Archer uvedl milenku svou v omyl a že by jí byl svedl slibováním sňatku. Vždyť ona sama na otázku předsedovu musila doznati, že jí Archer nic nesliboval.
Po řeči p. dra. Podlipného a po poradě vynesl soud rozsudek, jímž se rozsudek první stolice ruší a Jan Archer sproštuje se žaloby i trestu mu přisouzeného.
Rozumí se, že tento rozsudek potěšil galantního rukavičkáře mnohem více, než rozsudek první.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Viz Národní listy, 19.09.1888, roč. 28, č. 261, s. 3. Dostupné online.