Žalmy/XI
Žalmy Karel Hlaváček | ||
X | XI | XII |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | XI |
Autor: | Karel Hlaváček |
Zdroj: | HLAVÁČEK, Karel. Budu snít marně. Praha : Mladá fronta, 1998. (Květy poezie; sv. 203). ISBN 80-204-0676-X. |
Vydáno: | 1934 |
Licence: | PD old 70 |
Mou modlitbu slyš,
kterouž zvoní mé zvony laděné v nejhlubší akord,
mé zvony, jež zavěsilo tisíce rukou kams do sklepů zasypaných
(kovové rty jejich hovoří smutkem a zoufalstvím vězňů,
a země duní a chvěje se polekaná - pod výkřiky hrdel jich rozhoupaných).
Mou modlitbu slyš,
kterouž skanduje srdce mé ubohé, krvácející,
mé zmatené srdce, jejž tisíce rukou vrylo kams hluboko do skal
(údery jeho teď skalami třesou a zemi rozechvívají
a vzbouřená krev jeho plní cisterny vyschlé).
Mou modlitbu slyš,
kterou se modlí černé mé oči,
mé oči, jež zavedlo tisíce rukou do středu kampfrových lesů,
a chtělo je zmímiti dusivou vůní,
by zkvasily výdechem prudkého kampfru a nardu.
Však hněvivé jiskření jejich zažíhá temnotu nad stezkami,
a cstou vpaluje do lýka stromům tajemné znamení Tvojeho božství,
a plamenem zažíhá chomáče nardu, jenž syčí a kouří a plápolá ve tmách
a dusí se na stoncích přelámaných.
Mou modlitbu slyš,
kterou prosí mé sepnuté ruce,
mé ruce, jež spoutalo tisíce svalnatých rukou a zavedlo v propasti mořské
a chtělo je chorobným zářením rudých korálů a podivným leskem
rybích ok fascinovati.
Však ruce mé přitiskly mořských řas pouta,
by nemohli sepnouti se nad vodou k modlitbě,
však bolest, a touha, dala jim sílu, zázračnou sílu,
že seply se nad vodou k modlitbě poslední
a modravá fluorescence zářila z nich.