Žalm 137 (Dvořák)
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Žalm 137 |
| Autor: | neznámý |
| Původní titulek: | תהילים קלז |
| Zdroj: | Nový život, ročník 7. (1902), s. 64 Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Rudolf Dvořák |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Tamo u bábelských toků
seděli jsme, plakali jsme
při vzpomínce na Sijón;
na topolích mezi nimi
zavěsili jsme své harfy.
Vždyť tam na nás žádali ti,
již nás jali, slova písně,
mučitelé naši veselost:
Zapějte nám z písní Sijónských!
Jak máme pět píseň Jahvovu,
na půdě, jež je nám cizí?
Na tebe-li zapomenu,
Jerusaleme,
nechať uschne pravice má.
Nechať přilne jazyk k patru,
na tebe-li nevzpomenu,
s Jerusalemem-li na vrch
nevystoupím radosti své.[1]
Vzpomeň Jahve synů Edomu
na Jerusalemský den, v němž
děli: obnažte jej, obnažte,
až po samý základ jeho![2]
Bábelu dci, ježto pustošíš![3]
Blaze tomu, kdo ti odplatí,
po zásluze, cos nám dělala,
blaze tomu, kdož tvé děti
chopě rozdrtí o skálu.