Šťastnému děvčeti

Údaje o textu
Titulek:	Šťastnému děvčeti
Autor:	Jiří Wolker
Zdroj:	Jaromír Dvořák a Marie Kubíčková (ed.): Jiří Wolker. Do boje, lásko, leť. S. 19–20 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Odeon, 1975[red 1]
Licence:	PD old 70

Tvé oči, děvčátko, jsou náves nedělní,
nedělní náves a pouť veselá
a z těla bílého tvé srdce ke mně zní,
jak zvony sluneční zní z věží kostela.

Slyším to zvonění a slyším poutní rej,
když k prsům přikládáš jak loutky ruce mé.
Tak šťastný je tvůj hlas, že je mi úzko z něj,
když myslím na lásku, v které se sejdeme.

Neb láska, děvčátko, víc nežli loutka jest,
jak jiskru vybíjí dvě srdce nový svět,
a jsi-li pólem ty mírných a teplých hvězd,
já musím pólem být, kde krev se mrazí v led.

A proto, milá má, tvrdými rameny
já musím sevříti tvé oči nedělní
a do nich ponořit růženec kamenný,
růženec bolestný ze šesti všedních dní

a bídou palčivou, již ještě neznalas,
zraniti srdce tvé jak oře s ostruhou.
Do boje, lásko, leť, tak prudce trysklá z nás!
O štěstí světa milenci se rvou.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Rukopis básně datován 14. 3. 1923.