Šáteček z Klenčí

Údaje o textu
Titulek:	Šáteček z Klenčí
Autor:	Rudolf Medek
Zdroj:	Národní listy, roč. 78. č. 333. str. 1
Vydáno:	4. 12. 1938
Licence:	PD old 70

Darovala mi jej děvčátka z Klenčí
před lety kdys, poutníku svatého kraje.
Políbil jsem jej vroucně. Kdo tušil, že zraje
v líbezných srdíčkách jeho Čerchova osad a hor,
jež po dlouhých tisíce let vlast krásnou a nevinnou věnčí?
A náhle, tak náhle, jako když přikvačí mor
odsouvá v dálku se Čerchov a zmizí mi také mé Klenčí?
Šátečku, zavěj a zavěj! Příliš se netiskni k očím!
Vím, že chceš říci, tak čistý: Kde jsi ty, ty moje Klenčí,
spatřím-li já tě ještě, kdy já na praporu žerdi
do tebe vkročím, do tebe vkročím?
Jaký to těžký vzduch vane sem odevšad zvenčí,
chalupo s obrazy svatých, tak zvyklá na čistotu!
A děvče, v šípku stojící, nad tím už raděj se nerdi,
že voják tu stojí němý a je mu do vzlykotu…
Šátečku, šátečku z Klenčí, teď ležíš na mé hrudi,
zástavo tichá a něžná, šátečku bílý z Klenčí.
Jen tvoje obrazy plaché mou přesmutnou zemi věnčí,
ale kdož ví, zda jednou v ní brzo neprobudí,
cit převeliký, cit slavný, chodského lidu cit,
šátečku z Klenčí!