Řecká báseň
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Řecká báseň |
| Autor: | Jiří Orten |
| Zdroj: | ORTEN, Jiří. Dílo Jiřího Ortena : Poesie. Praha : Václav Petr, 1947. s. 319–320. Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | Kritický měsíčník, roč. III. (1940) čís. 5–6. |
| Licence: |  PD old 70 |
Kéž jsem lehounkým vánkem, a ona — na břehu bloudíc — Neznámý řecký autor. |
Jdou dívky s plnými džbány.
Ramena jejich jsou hladká
a ňadra k větrným ústům
jako by sklonit se chtěla.
Tíži je kolébání
sladkých a závratných boků
a nadnáší je čistá
nehmatatelná touha.
Řekl bys, že jsou snad mrtvé,
tak bez dechu, bez dechu hloubky
hruď jejich rozvlnila se.
Jen jakási únava stoupá
z očí, jež nedívají se
v omamujícím světle.
Jdou dívky s plnými džbány.
Kolem je písek a moře,
které jak kočička přede
z vlny, jež vlní se blíž,
jako by chtělo je pozvat
k malému odpočinku.
A písek, nejlehčí zrnka,
lehčí, než sněhové vločky,
lehčí, než nocenky slz,
jako by vršil se pro ně
a překrásnou mohylu chystal.
Řekl bys, kámen že studem
přestal nadobro studit,
když polštářky pat se jej dotkly.
Jdou dívky s plnými džbány.
Korále ostrovů mlčí.
Rozbité krajky břehů
tisknou se na němou zem.
Tu náhle zvedá se vítr.
Se skály do nížin letí.
Převrací džbány a ústa,
která by chtěla z nich pít,
zalyká nádherným smutkem
z marného dna a hloubky,
z dna, jež se povrchem stalo,
z hloubky, jež naplnila se.
A dívky, velké a nahé,
nadarmo uprchnout chtějí.
Popleněny jsou klíny,
protkl je nesmírný úžas
vztyčených, tvrdých lesů,
skály se na cestu daly
a moře stalo se ložem,
řekl bys, džbán že byl mořem,
džbán, který nejvíce žíznil.
Je ticho, krajina žije.
Hořký byl milostný zápas.
A plná ústa ňader
odlétá veliká změna,
jež dala prohlédnout matkám,
a odnáší daleko s sebou
zklamaný, procitlý sen.
14. III. 1940.