Český plavec v Ledovém moři/Úvod
| Český plavec v Ledovém moři Matěj Karas | ||
| Úvod | Lov na velrybu | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Úvod |
| Autor: | Matěj Karas |
| Zdroj: | Český plavec v Ledovém moři, str. 3–7 Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Index stran | |
Severní Ledové moře je sice ze všech oceanů nejmenší, prostírajíc se mezi polarním kruhem a severním pólem, avšak slouží za bydliště největším mořským zvířatům. K těmto náleží bez odporu velryby, čítajíce několik druhů, z nichž bývá velryba grónská nejobecnější.
Velryby jsou ssavci, majice teplou krev a dýchajíce vzduch plicemi. Avšak podobají se rybám; majíť podlouhlé, lysé tělo a místo nohou ploutve, jimiž plovou, střídavě a rychle je potápějíce.
Velryba grónská bývá i přes 20 metrů dlouhá. Hlava její činí třetinu těla, má hořejší čelisť úzkou, dolejší však velmi velikou a obě v pozdějším věku bez zubů, jichž místa vyplňují černohnědé rohovité a po kraji roztřepené desky, tak zvané piány nebo kostice, které visíce s hořejší čelisti, tvoří takřka sýto, jimiž velryba vodu mořskou procezuje, všecko, což jedlého v ní jest, v ústech zadržujíc. Nozdry tvoří dva otvory a jsou na vrchu hlavy; oči jsou velmi malé a nalézají se vedle koutkův ústních blízko předních ploutví. Tělo zakončeno jest velmi silnou, vodorovnou, přes 7 metrů širokou ploutví. Barva je na hřbetě černá, dole šedá s bílými skvrnami na dolejší čelisti a na ocase. Žije nejvíce jen jednotlivě v severním Ledovém moři. Když pluje na povrchu, vyčnívají temeno hlavy a čásť hřbetu z vody. Vždy asi po 10 minutách vydychuje 2—8krát za sebou a sražené páry vystupujícího dechu podobají se kolmému, 4 metry vysokému paprsku; oba proudy dechové splývají skoro dohromady 4 vydechnutí, podobné zvuku „huf-f-f“ rozléhá se daleko. Jest velmi bojácná, při tom však ostražitá a má velmi dobrý sluch.
Loví se pro kostici a tuk. Kostice bývá v čelisti ke třem stům kusův a každá deska bývá 3—5 metrů dlouhá a 2—3 decimetry široká. Tuk tvoří přes třetinu metru tlustou vrstvu pod koží; jediná velryba dává ho třeba 800 centů. Vůbec udává se váha zrostlé velryby na 2000 centů, tak že by se rovnala dvěma stům tučných volů nebo třiceti slonům.
Na lov velryb pluje každý rok mnoho lodí z Evropy a ze severní Ameriky. Lov trvá od prostřed července až do prostřed září, ježto v těchto měsících je léto a nebe bývá velmi jasné. Ke konci září nastávají mlhy, načež na počátku října dostaví se strašné bouře, jmenovitě v Behringově moři a úžině mezi Asií a Amerikou, a pak panuje po sedm měsíců ledová, vše ničící zima; od počátku dubna až do prostřed července prostírají se nad mořem mlhy.
Když s lodi velrybářské spatří lovci velrybu, kterouž poznají dle paprsků shustěné páry do výše vystupujících, rychle spustí na moře malé lodice, na nichž hledí co možná nejvíce k velrybě se přiblížiti. Harpuník, stoje v předu lodice, vrazí harpunu na dlouhém laně uvázanou zvířeti do boku, kteréž rychle potopivši se, pod vodou dále pluje, při čemž roztáčí lano na hřídeli natočené a pak někdy lodici za sebou vleče. Avšak za nějaký čas musí velryba opět vynořiti se na povrch vody, by dýchala, při kteréž příležitosti harpuník nové harpuny, které již přivázány nejsou, do ní vráží, až tato ztrátou krve hyne.
K danému znamení připluje sem velrybářská loď a k ní přiváže se lany mrtvá velryba. Plavci vystupujíce na ni, rozřezávají svrchní vrstvu tuku na úzké rovnoběžné pruhy a vytahují je na palubu; pak také i kostici v hubě vyřezají a na loď dopraví. Jazyk sám vydá začasté 3000 kilogramův a spodní pysk 2000 kilogramů tuku. Zbytky trupu ponechají se na pospasy dravým rybám a ptákům, kteří v krátké době všecko až na kosti snědí. Dobytý tuk vyškvařuje se ve velikých kotlích na palubě a pak do sudův ukládá. Když veškery sudy jsou rybím tukem naplněny, vrací se loď zpět. Účastníci výpravy dostávají podíly z bohaté kořisti.
Mimo velryby chová Ledové moře ještě ssavce se čtyřmi krátkými nohami, jejichž prsty plovací blanou jsou srostlé, podobnými ploutvím ryb, kteří proto ploutvonožci se nazývají. K nim náležejí mroži a tuleni.
Tuleň obecný bývá 1—1½ metru dlouhý, má válcovité, na zad zúžené tělo se srstí šedozelenou, hladkou a těsně ke kůži přiléhající. Hlava jeho je poněkud podobna hlavě psí, zuby rovnají se dokonce zubům dravých zvířat. Ve vodě plove velmi rychle, však na suchu pohybuje se velmi nemotorně a zdlouhavě. Tuleni prohánějí se v moři ve velikých stádech, chytajíce ryby, jimiž se živí; na zemi nebo na ledové kry přicházejí, by buď spali, buď se vyhřívali nebo svá mláďata napájeli. Loví se pro kůži a tuk; avšak Eskymáci i jejich maso jedí a znají střev, šlach a kostí prospěšně upotřebiti. Lovec hledí je překvapiti na suchu a ubíjí je, zasazuje jim kyjem rány na čenich.
Mrož podobá se tvarem těla tuleni, však jest mnohem větší, maje délky 5—7 metrův a v obvodu 3—4 metry; srsť jeho je hnědožlutá a zježatělá; hořejší pysk je velmi tlustý a má silné, tuhé a ke tlamě ohnuté vousy; z hořejší čelisti vyčnívají dolů dva silné kly, ze kterýchž jediný mívá váhu až 6 kilogramů. Loví se pro kůži, tuk a zuby, jež sestávají z téže látky jako slonová kosť. Bývá jich kolik set pohromadě, i vylézají také na sucho z týchž příčin jako tuleni.
Avšak i pevná země, která mořem obklopena jest, ač bývá po větší čásť roku sněhem a ledem pokryta, chová veliké i malé ssavce, jakož jsou: lední medvědi, polární lišky, sobi, losi, pižmoví tuři a bílí zajíci.
Z té příčiny mohou žíti na pobřeží Ledového moře lidé, ježto lov oněch zvířat jim pojišťuje živobytí. Náležíť po většině k Eskymákům či jedlíkům syrového masa, jak je jižnější sousedé jejich, Indiani, nazývají.
V následujícím líčení osudů českého plavce bude přihlíženo nejen k povaze půdy v krajinách severních, ale i k obyvatelstvu ony krajiny spoře obývajícímu.