Český film ze stránky fotografické

Údaje o textu
Titulek:	Český film ze stránky fotografické
Autor:	Karel Smrž (jako Karel Smrž)
Zdroj:	Fotografická revue, roč. 2, č. 1, s. 10–12
Vydáno:	15. dubna 1920
Licence:	PD old 70

V době velmi nepříznivé, kdy americký film, bezvadný po stránce fotografie i režie přišel k nám a zvítězil, vznikl u nás a první nesmělé krůčky dělá náš film. Jeho pozice jest těžká, tím těžší, čím dokonalejšími výrobky zaplavuje nás trh zahraniční. Jedna hybná síla nám schází, ačkoliv by scházet nemusela: kapitál. V moderně zařízené, všemi vymoženostmi moderní techniky vybavené výrobně lze ovšem mnohem snadněji vyrobiti film skutečně hodnotný. Tím větší ovšem je zásluha, dostane-li se na plátno dobrý film český, skutečně dobrý, nejen ze stránky herecké, ale i fotografické.

Dotknu se nejznámějších našich filmů. Nejstarší naší výrobnou, nehledíme-li k různým výrobnám zaniklým již před válkou nebo v letech válečných (Lucernafilm, Asumfilm atd.) jest Pragafilm. Jest nejlépe vybaven po stránce technické. Dosti prostorný ateliér na Kavalírce a paláci České banky, moderně vypravený a dosti značný investovaný kapitál dávají filmům vyrobeným jakýsi ráz ucelenosti. Viděli jsme Čaroděje, Noc na Karlštejně, Dámu s růží, Macochu, nehledě k různým drobnějším pracím (Šestnáctiletá, Čertisko, Sen frátera Ondřeje, V měsíci lásky atd.). Všechny filmy provází až na malé výjimky bezvadná ostrost kontur, zeslabená jen ve scénách interiérových, dobrá tonáž a přiléhavý rámec scénický. V „Čaroději“ užito několika kinematografických „zázraků“, a sice se zdarem. Obludy, zjevující se nešťastnému detektivovi, vybavují se i mizí čistě pohádkově. Ne tak zdařile dopadly triky v „Macoše“, která jinak stojí na značné výši umělecké. Skoro vždy, když nastává záměna osob, jsou kontury obrazu dvojité. Co nedovede Pragafilm docíliti, ač jinak by, zdá se mi, velmi rád v tomto směru kopíroval Pathé fréres film, jest ona měkkost a bohatost polostínů, jak klasicky jeví se na jmenovaném filmu zvláště při snímcích proti slunci. Obličej, vroubený zlatě ozářenými vlasy, jest tu ve stínu. Ale kdežto tento stín u Pragafilmu jest jednolitý, má Pathé film v obličeji celou bohatou stupnici polostínů a plachých světel, působících velmi životně a plasticky.

Wetebfilm uvedl se hlavně dvěma filmy: „Sivookým démonem" zpracovaným dle Arbesovy novely a Novákovou „Bogrou". Sivooký démon má mnoho vad ze stránky fotografické, třebaže některé scény (na zámku konopišťském) jsou velmi dobré. Interiéry jsou často bezvýrazně temné a neostré a přes celou jednu scénu „běhá“ perforace. (Film při vyvolávání byl bezpochyby navinut tak, že se částečně kryl.) A scéna ta, byť by i byla dosti dlouhá, aby dovedla rušivě působit, není zase tak dlouhá, aby bylo její přefilmování spojeno se zvlášť velikým nákladem. Tónování filmu také časem hraje všemi barvami a přechází z jednoho odstínu do druhého. Když viděl jsem film promítat – a bylo to již hezky pozdě, ne při premiéře – byla ještě celá jeho téměř polovina bez nápisů, jež musely býti promítány zvlášť, jako kdysi, za blahého kralování filmu německého u nás. Dnes, kdy každý zahraniční film jest u nás promítán s českými nápisy ve filmu, jest to u českého filmu jistě nepořádek. Nevím, stala-li se dodatečně náprava. „Bogra“, ač též se mnohým chybám nevyhnula, jest rozhodným krokem vpřed.

Velmi pečlivě zpracován – jak ze stránky fotografické, tak i režie a hereckého podání, byl film „Láska je utrpení", výrobek „Bioramy". Dobrá ostrost, výrazné osvětlení, správná expozice a případná tonáž učinily z něho jeden z nejlepších českých filmů vůbec. „Dva románky" téže výrobny nezklamaly očekávání. Čeho nejvíce si vážím při „Bioramě" jest pečlivost a přesnost až do posledního detailu. Na prostředky, s nimiž výrobna pracuje, jsou oba filmy skvělým úspěchem a jest opravdu radostno práci takovou sledovati.

Nejvýše stojí po stránce fotografické výrobna bratří Deglů. Upozornila na sebe již před řadou měsíců výborně proexponovanými a bezvadně ostrými snímky aktualit. Její první velký film „Stavitel chrámu" se Seifertem, Deylem, Vrchlickou atd. jest opravdu krásným úspěchem české kinematografie. A zase jest to ta pečlivost ve všem, ať již zaostření, volbě scénického rámce, expozici i v konečné úpravě pozitivu, jež imponuje a dává jako konečný rezultát dílo skutečné, vnitřní ceny.