České národní hádanky
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | České národní hádanky |
| Autor: | Antonín Mojžíš |
| Zdroj: | Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | Praha: 1899 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Index stran | |
 Související na Wikidatech: hádanka |
|
Stojí, stojí chrám,
v tom chrámě sloup,
na sloupě dvanáct domů.
v každém domě třicet trámů
a dvě věci veskrz ustavičně chodí.
Stojí, stojí dub,
a na tom dubě
dvanáct větví,
na každé větvi
po čtyřech hnízdách,
a v každém hnízdě
po sedmi vajíčkách.
Jelen moře přeskočí,
ani nohy nesmočí.
Stojí, stojí strom,
má tři sta a pětašedesát lístků,
dva a padesát kvítků,
a jen tři míšenská jablka.
Metu, metu ―
nevymetu;
nesu, nesu ―
nevynesu;
až čas přijde,
samo vyjde.
Jede přes vodu a neomočí se?
Chodí v prostředku slámy i svrchu a
nečiní chřestu ani křiku?
Šlehal sedlák do valachu,
roztrh sobě pytel hrachu,
ztratil kozí syreček.
Co běhá bez noh?
Na dvou ratolestech deset větviček drží jeden peň.
Samo to do jámy vleze
a kdyby přišlo tisíc koní,
nevytahnou toho,
až to samo vyleze.
Přišel k nám bílý kůň,
zalehl nám celý dvůr.
Mlátí, mlátí, ale nikdy neobrátí.
Dennice to roztrousila,
slunce sebralo,
měsíc vrátil.
Roztrhaná plachta nad zemí letí.
Kousá, kousá ―
nemá zubů;
lítá, litá ―
nemá křídel.
Sletěl ptáček bezpérák
na náš stromek bezlisták,
přišlo na něj bezzubátko,
sežralo to bezpeřátko.
Přišel k nám bílý vůl,
vypil vody plný důl.
Přišel k nám host,
spravil nám most,
bez sekery, bez dláta,
a je přece pevný dost.
Co roste kořenem vzhůru?
Běží, běží,
až se třese,
bílý šátek
v ruce nese.
Běhá to okolo chalupy,
dělá to cupity, cupity!
Běží jehňátko po potoce,
vyskakuje a neřehce.
Panna sedí v kvítí,
celá je se svítí;
dáš-li panně polena,
vyžene ven jelena.
Za krejcar je toho plný pokoj.
Jedno praví:
kýž je den!
druhé praví:
kýž je noc!
třetí praví:
ať je den nebo noc,
já mám vždycky tíže moc.
Čtyři rohy ― žádné nohy;
chodí to ― stojí to.
Dvě stojí,
dvě leží,
jedno chodí,
když to vodí.
Rostu během.
Běží to v potoku
od toka do roku,
a vždycky do předu
a nikdy do zadu,
pověz mi, proroku,
co je to?
Nemá krev ani maso
a nese krev i maso.
Co je to?
My máme na sýpce šáteček,
když ten šáteček spadne,
žádná švadlena ho nesešije.
Sedí, sedí na střeše,
kouří tabák, nekřeše,
a přec mu hoří.
Od mladosti do stodoly
snáší, potom mlátí,
a nikdy mu neubývá.
Otec stojí, matka visí,
syn chodí po světě
a dělá blázny z lidí.
Roste dříví, nehodí se k stavení;
kvete kvítek, nehodí se k vonění;
lítá ptáče, nehodí se k snědení;
bez těch tří věcí nemůže kněz sloužiti
mši svatou.
Syn při každé mši,
a otec jakživ v kostele nebyl.
Lezu, lezu
po železu ―
na masitý kopec,
na dřevěný klopec.
Nese maso, tlačí maso,
a samo není krev ani maso.
Když jsem byl mlád,
čtyřmi jsem vlád,
hory doly jsem převracel,
po smrti jsem k tanci šel.
Jde červenej žváč,
má dva roháče,
čtyry cupitáče,
sedmej omytáč.
Nejsem zvíře,
kopyta mám.
Dvanáct červenek
jedno vejce sneslo.
Visí, visí visatec,
pod ním stojí chlupatec;
až visatec upadne,
chlupatec ho popadne.
Visí visatec,
kouká chlupatec:
kdyby visatec upaď,
že by on ho popaď.
Tázala se hryzka,
je-li chňapka doma?
Čtyři stelou,
a dva svítí,
jeden si lehne.
Běží krejčí po oulehli,
na hřbetě si nese jehly.
Stojí, stojí žebrák,
má záplatu na záplatě,
ani švu mu neznat.
Šla panna z města,
měla sukeň tři sta,
a ještě praví, že je jí zima.
Jede, jede lovec,
má červený konec:
kam ten konec strčí,
všude voda crčí.
Černá jako uhel,
bílá jako sníh,
zelená jako tráva,
hosti přivolává.
Jede sedlák do lesa,
voj má z lesa,
a když jede z lesa,
voj má do lesa.
Stojí v rose jako panna:
bílý jako sníh,
zelený jako jetel,
černý jako uhel.
Korunu na hlavě,
andělský šat,
zlodějský krok,
ďábelský křik.
Který živočich pije nejdražší nápoj?
Černá je, nečerní,
bez barvy červení;
nežere, přec skáček,
štípne až do pláče;
není žádné ptáče,
přece si vyletí;
hádejte, mé děti,
co je to?
Vysoké jako les,
husté jako les
a není toho vidět.
Ráno obírej mě,
večer očesej mě,
jen mne neuraz ―
dám ti za rok zas.
Zelená jsem, tráva nejsem;
žlutá jsem, vosk nejsem;
tvrdá jsem, kost nejsem;
sladká jsem, med nejsem.
Přišel jeden,
ten byl s medem;
přišel druhej,
ten byl tuhej;
přišel třetí,
válel děti;
přišel čtvrtej,
ten byl scvrklej;
přišel pátej,
ten byl krátkej
přišel šestej,
ten byl hezkej.
Sedí panna v komoře
a má vlasy na dvoře.
Sedí panna[red 1] na hrádkách,
o devíti kabátkách,
přec je jí zima.
Sedí panna na vratech
o devíti kabátech
a ještě praví, že je jí zima.
Sedí panna v okně,
suknička jí mokne.
Štípu ― pazourů nemám,
bolesti žádné nedělám,
a přece každý slzí,
kdo mě mrtvého béře.
Sedí, sedí Charvátek,
má červený kabátek,
a na hlavě strup,
plné břicho krup.
Stojí, stojí hůlka,
na té hůlce kulka,
a v té kulce
kuliček na tisíce.
Plná škola dětí
a nemají kudy ven.
Je chlíveček bez dvířeček,
je v něm víc než sto oveček.
Chodí v koruně ― král není,
nosí ostruhy ― rytíř není,
má šavli ― husar není,
budívá k ránu ― ponocný není.
Bílé to vyhodíš,
a když to spadne,
je to žluté.
Je soudeček bez obrouček,
je v něm dvojí víno,
a přece se nesmíchá.
Roztloukla se nám bečička,
žádný bednář jí nespraví.
Černý do koupele,
červený z koupele.
Červený žije, černý umírá.
Přišli páni
bez pozvání,
vzali z domu hospodáře
a dům vyběh oknem ven.
Čtyry rohy,
žádné nohy,
chaloupkou to pohne.
Beznohý na dřevo leze.
Přišel k nám host,
na poli vzrosť:
„Kohouta na mne nepouštějte,
psa se nebojím.“
Letí to přes hory,
pěkně to hovoří,
má krátké nožičky,
černé nohavičky.
Šidlo, bodidlo, po světe
chodilo a domů nosilo.
Sedí panna na pařízku,
drží pejska na řetízku.
Listy mám a strom nejsem.
Města má, ale bez domů,
řeky má, ale bez vody,
lesy má, ale bez stromů.
Kdo toho nevidí, zvedne to;
kdo to vidí, nechá to ležet.
Jde posel, má čtyři nohy,
nic nemluví a všecko poví.
Hoří, až se rozplývá,
a tajemství ukrývá.
Co jest společné králi
i chudobnému?
Dřevo bylo, list mělo,
nosí duši i tělo.
Kdo ji dělá,
nepotřebuje jí.
Kdo jí potřebuje,
neví o ní.
Kdo ji nese,
nechce jí.
Na každého čeká,
hříšník se ho leká;
kdo jej má, ten spí vždy lehce;
kdo jej platí, ten ho nechce,
kdo jej dělá, nemusí ho míti,
jinému jej musí urobiti.
Černá kráva
po poli chodí
a dělá bílou kaši.
Má to klobouček, jednu nožišku,
pěkně si sedí v mechu v lesíčku.
Když živo bylo,
živé živilo,
a když umřelo,
živé nosí.
Co jest v noci prázdné a ve dne plné?
Skroucený, svázaný,
přec o svatbě skáče.
V lese narozeno,
skopcem potaženo,
koněm hovoří.
Les hučí,
beran bečí,
kůň tahá.
Řež valachem berana,
budem skákat do rána.
Nekousá, neštěká,
a přec do domu nepouští.
Leze, leze po železe,
nedá pokoj, až doleze.
Železné boty,
konopné nohy.
Stojím na peci a moknu,
zhřívám se a mrznu.
Čtyři panny v posteli,
žádná v zadu,
žádná na kraji.
Zabili ho,
odřeli ho:
teď chodí a zpívá.
V chlívě se to vylíhlo,
na pastvě se to páslo,
a teď to železnou hubu má.
Je jen jako jablko
a pár koní ho
z jámy nevytáhne.
Jiné šatí a sama je nahá.
Železné ptáče,
lněný ocásek.
Malý domeček,
v něm sto okéneček.
Škopíček bezedný
plný masa nacpaný.
Mnoho děr,
a není kudy vylézt.
Chodí hajný okolo lesa
a nikdy do něho nevejde.
Když to necháš, mlčí to,
když to béřeš, křičí to.
Leze had do díry,
táhne za sebou čtyry klíny;
hák, klika, oklika,
čtyry díry, dvě oka.
Čtyři pacholíci se honí,
a žádný žádného nedohoní.
Sedm je málo,
pět je mnoho,
a jedno dost.
Chodím s chudým na robotu, nejím, nepiju a přece nouze nemám.
Co ubývá, když roste?
Když mně přidávají, menší jsem;
když mne ubírají, větší jsem.
Čtyry nožky,
dva trnožky;
v zimě běží,
v letě leží.
Má to boky dřevěné,
zuby železné,
střeva slaměná.
Běžela lvice
od Kamenice:
kam pohledla,
tráva zbledla.
Jen jedna řada zubů,
a přece tuze kousá.
Shrbený mužík
běhá po poli;
nepřijde domů,
až je oholí.
Je panna, není muž,
má hubu jako nůž,
na hlavě čepení ―
přec nevěsta není;
bez nohou, bez šatů,
zubí se na patu;
když z lesa chodívá,
do něho hledívá.
V lese chodí a nazpátek hledí?
Běhá po světnici,
líhá pod lavicí.
Přišel k nám host,
co v lese zrosť;
zatočil se po světnici,
praštil sebou pod lavici.
Máme proroka
od roka do roka,
jíst mu nedáme,
každý den mu ruky podáme.
Čtyry rohy,
čtyry nohy,
hlava žádná.
Pán s paní šepce,
dělají čepce
Ze země pošel,
krmil a napájel;
a když umřel,
ani ho nepochovali.
Čtyry rohy,
žádné nohy,
jenom břicho veliké.
V každém rožku trošku,
na prostředku nejvíc.
Ve mně tma, venku světlo;
ve mně zima, venku teplo;
ve mně teplo, venku mráz ―
uhodne-li to někdo z vás?
O jedné nožičce
po stole, židličce
hopsa! si vyskočí,
vesele se točí;
nevejská, nezpívá,
jenom si brunčívá.
Malý domeček,
plný koleček.
Není ani na zemi, ani na nebi,
a má přece jednou za rok svátek.
Celá chalupa vyhoří,
a přece se nezboří.
Jde z domu, zpívá;
jde domů, pláče.
Vaří se to,
peče se to,
smaží se to ―
nejí se to.
Co má sedm konců?
Co vypadá zpředu jako pozadu?
Co je každý den nejdřív v kostele?
Co chodí po hlavě do kostela?
Co chodí na příč do kostela?
Dvanáct šťastných,
třicet silných,
padesát moudrých,
sto nemoudrých.
Dvě kavky podle sebe sedí,
a jedna druhou nevidí.
Škatulenka tenká,
když do ní pleští,
hned se rozpleští.
Okolo prorubu
hejno bílých holubů.
Maličký sklípek,
v něm dva řady slípek
a červený kohoutek.
Psíček za kostěnou branou. Co to?
Co jest tvého a čeho lidé více užívají než ty?
Kdo dbá, nemá;
kdo nedbá, má.
Pán Bůh toho nikdy neviděl,
císař málo kdy,
a sedlák to vídá každý den.
Odťata od krku celá,
a přece krev netekla.
U kostela je to,
do kostela to nechodí ―
a spasení to dojde.
Neseje se nevěje se ―
a přece roste.
Kteří lidé bývají nejveselejší na světě?
Který domek je bez dřeva, cihel a kamení?
Co dělá Pán Bůh, když prší?
Co dělá člověk, dříve nežli vstane?
Čeho je na trhu nejvíce?
Čeho nemá Pán Bůh?
Který člověk se narodil a neumřel?
Bez čeho sedlák nezoře role?
Kde má slepice nejmíň peří.
Kde sejde se nejvíce lišek?
Kteří lidé by rádi jedním okem viděli?
Který den nestojí v kalendáři?
Který den jest nejdelší?
Co člověk nemůže říct?
Které slovo jest nejmocnější?
Co se nejí od krajíce chleba?
Co na střeše neshnije?
Když tomu přidáš,
je to menší;
když od toho vezmeš,
je to větší?
Na čem Adam nechal motyku, když přestal kopati?
Která díra nedá se ve stavení zadělati?
Které písmeno je v abecedě nejposlednější?
Který pták má na ocase abecedu?
Který pták má na ocase raka?
Čím počíná svět, čím smrt, a čím obě končí?
Čím se končí den a čím noc počíná?
Co má Lukáš napřed,
má vlk uprostřed
a Lízal vzadu i napřed.
Kolik písmen obsahuje v sobě bible?
Kdy bývá kůň nejtěžší?
Za sto roků
kolik udělá vrabec kroků?
Co dělá čáp, když stojí na jedné noze?
Kdy zajíce bolívají zuby?
Jaké neštěstí je, když zajíc přeběhne přes cestu?
Jakého psa zajíc více se bojí: bílého nebo černého?
Jak hluboko do lesa běhává zajíc?
Na kterou stranu lehne zajíc, když ho myslivec zastřelí?
Co stojí na pravé ruce, když se jde branou ven?
Na stromě sedělo kopa ptáků;
myslivec jednoho zastřelil,
kolik jich tam zůstalo?
Proč zamhouří kohout oči, když kokrhá?
Jaky ocas má ovce?
Co je nejlepší na telecí hlavě?
Mám otce i matku,
a přece nejsem jejich syn.
Jakých ryb je nejvíce v rybníce?
Které zvíře je vlku nejpodobnější?
Má to hlavu jako kočka,
má to nohy jako kočka,
má to ocas jako kočka,
mňouká to jako kočka,
a není to kočka?
Co je raku podobného?
Co je černější než havran?
Nač má mlynář bílou čepici?
Proč sedláci větší chleby pekou než měšťané?
Je dům dříve vystavěn nebo zbourán?
Když vody nemá,
vodu pije;
a když vodu má,
víno pije.
Který svatý nebyl tři dni ani mezi živými ani mezi mrtvými?
Kteří svatí měli nejvíce zubů?
Kdo se nikdy nenasytí?
Kdo bije, rukou nemaje?
Co pálí bez ohně?
V kterém království není zlodějů?
Který lékař léčí darmo?
Nepamatuji, necítím, nevím.
Někdo to měl, někdo to má a někdo by to rád měl.
Kolik podkov (aneb hřebíků do podkovy) potřebuje řádně okovaný kůň?
Jak dlouho kůň nosí podkovu?
Hádej, kdo jsem;
velkou bradu mám a mudrc nejsem.
Sedm let se v peci netopilo: to jeden chlapec tam vlezl a spálil se, Proč?
Co je nejlepší při chlebové peci?
Bez čeho hospodyně neupeče chleba?
Který člověk může jiným život prodloužiti?
Který zvyk je mezi lidmi nejvíce rozšířen?
Po čem teče voda na kolo?
Do kterých hrnků se nemůže voda líti?
Po čem padá sníh?
Kolik je na stromě listů?
Co přijde po „otčenáši“?
Kdy je nejvíce direk do nebe?
Kterak lze bílou křidou černě psáti?
Jak se napíše jednou slabikou tvaroh?
Jak se napíše slovem suchá tráva?
Jak se může „salát bez jitrnice“ jedním slovem napsati?
Proč v Olomouci kostel vystavěli?
Proč koza nežere,
když jí šafář uhlí dá?
Proč ryby strouhají aneb loupají?
Kdy jsou malé ryby nejlepší?
Nač kovář drn dává?
Čím člověk nejdál uhlí dá?
Pět ptáčků
po zlaťáčku,
po čem je - den?
Kterak napíše se tisíc bez nicek?
Kdyby byly nepřišly,
byly by tady,
když přišly,
nejsou tady.
Otec měl čtyři syny,
každý syn měl sestru ―
kolik dítek bylo dohromady?
Šel kdosi cestou a vedl po jedné straně vlka, po druhé straně kozu a nesl si také zelí. Přišel k řece, kde nebylo žádného mostu ani lávky, než jen malá lodička u břehu, tak malá, že více do ní s sebou vzíti
[43] nemohl nežli jedno. Kterak udělal, aby nezůstal ani vlk s kozou, ani koza se zelím pohromadě ― sice by jedno druhé bylo sežralo?
Páslo děvčátko husy. Šel tudy pán a řekl: „Kolik máš, panenko, těch husí? Není-li jich kopa?“ ― „Ba není,“ odpovědělo děvče; „kdybych jich měla ještě jednou tolik, polovic tolik, čtvrt tolik, tři a dvě, bylo by jich celá kopa.“ ― Kolik bylo těch husí?
Žena nesla na trh kopu vajec a chtěla za ně dostati dvě kopy haléřů. Měla vejce troje: slepičí, kačení a husí. Za slepičí dostala po haléři, za kačení po čtyřech haléřích a za husí po šesti haléřích. Kolik kterých bylo?
Bylo stádo husí; přiletěla k nim jedna husa a řekla: „Zdař Bůh, sto husí.“ Odpověděly ty husy: „Není nás sto. Kdyby nás bylo ještě jednou tolik, potom polovice tolik a pak čtvrtina tolik a ty ještě k tomu, tedy by nás bylo sto zouplna.“ Kolik jich bylo v tom stádě?
Dva pásli ovce. Ten jeden řekl: „Ty, dej mi jednu ovci, a pak jich budu mít tolik, co ty.“ ― A druhý odpověděl: „Ne tak: dej ty mi jednu, a pak jich budu mít dvakrát tolik, co ty.“ Kolik měl každý ovec?
Šel bratr se sestrou a muž se ženou. Přišli k jabloni, na ní byla čtyři jablka. Každý si utrhl po jednom a přece tam ještě jedno zůstalo. Kterak to mohlo být?
Dva otcové a dva synové šli na lov a zastřelili tři zajíce. Potom když se dělili, dostal každý jednoho. Jak to možná?
Otec zanechal třem synům 21 sudů, z nichž bylo 7 plných vína, 7 na polo plných a 7 prázdných. Jak se podělili synové, nic nepřelívajíce, aby každý měl stejně vína i sudů.
1. Svět, rok, měsíc, den a noc.
2. Rok, měsíce, neděle, dni.
3. Měsíc a noc.
4. Rok: 365 dní, 52 neděle, 3 Boží hody.
5. Světlo slunečné.
6. Slunce.
7. Slunce.
8. Hvězdy a měsíc.
9. Čas.
10. Ruce, prsty, tělo.
11. Stín.
12. Sníh.
13. Tlachač, pomlouvač.
14. Rosa.
15. Mračno.
16. Sníh.
17. Sníh a slunce.
18. Mráz.
19. Mráz.
20. Rampouch čili střechýl.
21. Pěna na vodě.
22. Déšť z okapu.
23. Vlna.
24. Oheň v kamnech.
25. Světlo od svíčky.
26. Svíčka, dvéře, hodiny.
27. Dvéře.
28. Dvéře.
29. Řeka.
30. Voda.
31. Loď.
32. Pavučina.
33. Komín.
34. Rozum.
35. Réva, hrozny, víno.
36. Vinný keř, pšeničný květ, včela.
37. Víno.
38. Osedlaný kůň.
39. Sedlo.
40. Vůl.
41. Vůl nebo kráva.
42. Švec.
43. Sýr.
44. Žalud a vepř.
45. Slanina a kocour.
46. Myš a kočka.
47. Pes když lehá.
48. Ježek.
49. Husa nebo jiný pták.
50. Husa.
51. Kačer.
52. Straka.
53. Straka letíc.
54. Strakapoud.
55. Páv.
56. Blecha, totiž krev lidskou.
57. Blecha.
58. Stromová duše.
59. Ovocný strom z jara a na podzim.
60. Mrkev.
61. Chléb: 1. zadělávání, 2. mísení, 3. dělání bochníků, 4. hotový bochník, 5. skynutý, kdyz se do peci sází, 6. upečený bochník.
62. Řepa.
63. Cibule.
64. Hlávka zelí.
65. Květina za oknem.
66. Křen.
67. Šipek.
68. ⎫
69. ⎬ Makovice.
70. ⎭
71. Kohout.
72. ⎫
73. ⎬ Vejce.
74. ⎭
75. Rak.
76. Uhel.
77. Rybáři, ryba, voda, síť.
78. Hlemýžď.
79. Slimák.
80. Mravenec.
81. Čmelák.
82. Včela.
83. Jahoda.
84. Kniha.
85. Mapa.
86. Červivý ořech.
87. Psaní.
88. Pečetní vosk.
89. Naroditi se a zemříti.
90. Dřevák. Kolíbka.
91. Rakev.
92. Hrob.
93. Pila, piliny.
94. Houba.
95. Bota.
96. Střevíc.
97. Věnec.
98. Housle.
99. Housle.
100. Smyčec a struny.
101. Zámek.
102. Klíč.
103. Závaží a šnůry u hodin.
104. Komín.
105. Loukotě v kole.
106. Dudy.
107. Měch kovářský.
108. Klubko.
109. Jehla.
110. Jehla a nit.
111. Náprstek.
112. Prsten.
113. Řešeto.
114. Bednář okolo sudu.
115. Řetěz.
116. Pluh: 4 klíny ― 2 tihle a 2 desky; hák ― potykač; 4 díry ve hřídeli; 2 oka ― kolečka.
117. Kola vozová.
118. 7 kol ke dvěma vozům, 5 kol k jednomu vozu a 1 kolo k trakaři.
119. Motyka.
120. Život lidský.
121. Jáma.
122. Saně.
123. Řezací stolice, řezanka.
124. Kosa.
125. Pila.
126. Srp.
127. Sekera.
128. Sekera na rameně nesená.
129. Pometlo.
130. Chvoště.
131. Klika u dveří.
132. Stůl.
133. Kaše z mléka a krupice u varu.
134. Hrnec.
135. ⎱ Peřina.
136. ⎰
137. Sklep.
138. Čamrda.
139. Hodinky.
140. Zvon u veliký pátek.
141. Dýmka.
142. Džbán.
143. Špejl na jaternici.
144. Jitrnice: sama dva, dva špejly po dvou a sedmý konec jitrnice jest, když se sní.
145. Jelito.
146. Hlas klíče.
147. Cvočky v obuvi.
148. Dítě ke křtu.
149. Léta člověka.
150. Oči.
151. Oko.
152. Zuby v ústech.
153. Ústa, zuby, jazyk.
154. Jazyk.
155. Jméno.
156. Nečistotu v domě.
157. Sobě rovného.
158. Hlávka zelná.
159. Trávník.
160. Tráva.
161. Hudci a zpěváci; neb i při pohřbu, když všecko pláče, hudou a zpívají.
162. Hlemýžďův.
163. Bláto.
164. Lehne si.
165. Řeči.
166. Hříchu.
167. Každý z nás.
168. Bez brázdy.
169. Na pekáči.
170. U kožešníka.
171. Slepí.
172. Den smrti naší.
173. Který má noc nejkratší.
174. Že zemřel.
175. „Ou!“ neb i vůz s nákladem zastaví.
176. Co se ještě v ruce drží.
177. ⎱ Díra.
178. ⎰
179. Na topoře.
180. Kudy mrtvé vynášejí.
181. ě.
182. Vrabec.
183. Straka.
184. Počínají hláskou „s“, končí hl. „t“.
185. Hláskou n.
186. 1.
187. Pět
188. Když někomu šlápne na nohu.
189. Ani jednoho, neboť skáče.
190. Zdvíhá druhou.
191. Když ho pes popadne.
192. To, že není na míse pečený.
193. Bílého; neb myslí, že se naň svlékl.
194. Do polovice; potom zase běží z lesa.
195. Na chlupatou.
196. Pět prstů.
197. Žádný, neb ostatní uletěli.
198. Aby slepice věděly, že to umí z paměti.
199. Skopový.
200. Maso.
201. Dcera.
202. Mokrých.
203. Vlčice.
204. Kocour.
205. Račice.
206. Jeho peří.
207. Na hlavu.
208. Protože více těsta na jeden chléb vezmou.
209. Dřív je vystavěn; protože by se nemohl zbourati, kdyby nebyl dříve vystavěn.
210. Mlynář.
211. Jonáš.
212. Sv. Josef a sv. Matěj; tento na pile, onen na sekeře.
213. Oheň.
214. Blesk, hrom.
215. Kopřiva.
216. V nebeském.
217. Datel: stromy od červů.
218. Kdy jsem se narodil, že rostu, kdy zemru.
219. Peníze; marnotratník je měl, lakomec je má, a chudý by je rád měl.
220. Řádně okovaný žádných.
221. Jen co nohu zdvihne, nebo jak dá nohu na zem, nese podkova koně.
222. Kozel.
223. Byly tam kopřivy.
224. Že chleba nejí.
225. Bez kůrky.
226. Krejčí.
227. Jísti.
228. Po troškách.
229. Do plných.
230. Po kouskách.
231. Kolik stopek.
232. Jenž jsi …
233. Po žních na strništi.
234. Napiš „černě“.
235. Napíše se „tva“ do rohu stolu.
236. Seno.
237. Salát.
238. Proto, že nemohli Olomouce v kostele stavěti.
239. Protože uhlí nežere.
240. Kdyby měly peří, škubaly by je.
241. Když velkých není.
242. Na milíř dává drn.
243. Lopatou.
244. Po noci.
245. 999+1 aneb vypíše se písmeny.
246. Vrány, lusky. ― Výklad: Sedlák sil hrách. Přišli pro něj, aby šel na robotu. Zbavil se všeho a šel. Přiletěly vrány, hrách sezobaly. Po robotě ubíral se sedlák kolem pole a pravil: „Kdyby byly nepřišly (vrány), byly by tady (lusky), když přišly (vrány), nejsou tady (lusky).“
247. Pět.
248. Nejprve převezl kozu, potom převezl vlka a kozu vzal s sebou nazpět, potom převezl zelí a posléze dojel si zase pro kozu.
249. Dvacet.
250. Slepičích bylo 44, kačeních 10, husích 6.
251. 36.
252. Jeden pět a druhý sedm.
253. Bratrova sestra zároveň byla ženou toho muže.
254. Otec, syn a vnuk.
255. 7 sudů plných a 7 na polo plných jest 21 půlsudů; každý tedy musel dostati 7 půlsudů. První a druhý dostali po třech plných, 1 poloplném a 3 prázdných; na třetího zbyl 1 plný, 5 poloplných a jeden prázdný.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Opraveno z „pana“ na „panna“.