České nápěvy

Údaje o textu
Titulek:	České nápěvy
Autor:	trad., Rudolf Wünsch (hud. úprava)
Zdroj:	WÜNSCH, RUDOLF: České nápěvy.
Vydáno:	Mor. Ostrava: 1922
Licence:	PD traditional

České nápěvy

Půl kopy národních písní pro školu dvojhlasně s průvodem houslí upravil

Rudolf Wünsch

A. Perout, nakladatel a knihkupec, Moravská Ostrava

1922

Včera neděle byla

Včera neděle byla,
já jsem doma nebyla,
žala jsm travičku
v zeleném hájíčku,
svátek jsem nesvětila.

Ančičko šafářovic

Ančičko šafářovic,
neříkej žádnému nic,
ani panímámě,
že se spolu známe;
neříkej žádnému nic,
Ančičko šafářovic!

Hořela lípa

Hořela lípa, hořela,
pod ní panenka seděla,
jiskřičky na ni padaly,
mládenci pro ni plakali.

Což pak vy pro mě pláčete?
vždyť nejsem sama na světě,
vždyť nejsem sama jediná,
děvčat je plná dědina.

Kdybys měla

Kdybys měla, má panenko, sto ovec, sto ovec,
a já jenom za kloboučkem jalovec, jalovec,
nebudeš má, není možná,
ani ti to, má panenko, pán Bůh nedá.

Kdybys měla, má panenko, celý lán, celý lán,
a já jenom zahrádečku jako dlaň, jako dlaň,
nebudeš má, není možná,
ani ti to, má panenko, pán Bůh nedá.

Kdybys měla, má panenko, sto dvorů, sto dvorů,
a já jenom otrhanou stodolu, stodolu,
nebudeš má, není možná,
ani ti to, má panenko, pán Bůh nedá.

Nechoď tam

Nechoď tam,
poď rač k nám,
já jsem holka vonačejší,
poď rač k nám,
nechoď k ní,
já jsem holka vonačí:
jestli ona bohatější,
já jsem za to upřímnější;
nechoď tam,
poď rač k nám,
já tě ráda uhlídám.

Zahrejte mi mou

Zahrejte mi mou
Lito- Lito- Lito- Lito-
Litoměřickou;
na zdraví Kačeny,
že má krávy stračeny,
sukni zelenou,
sukni zelenou.

Sviť, měsíčku

Sviť, měsíčku, polehoučku
na ten černý les,
nemysli si, má panenko,
že k vám přijdu dnes.

Sviť, bleďoučký, sviť, měsíčku,
na ten panský dvůr,
nemysli si, má panenko,
že já budu tvůj.

Na tom našem dvoře

Na tom našem dvoře
všecko to krákoře,
i ten kohout;
nemůžu na tebe,
potěšení moje,
zapomenout.

Jestli zapomenu,
však dost těžce:
přece mě pro tebe,
potěšení moje,
bolí srdce.

Poděbradská brána

Poděbradská brána
pěkně malovaná.
Kdo tu bránu maloval,
ten barvy nešanoval,
vymaloval na ni
štyry koně vrany.

Štyry koně vrany
pěkně kšírovany.
Kdo koníčky kšíroval,
ten panenky miloval,
ten už tady není,
ten je odvedený.

Mějte se tu hezky,
vy děvčátka všecky!
Až vy k tanci půjdete,
tak si na mě zpomeňte,
že jsem s vámi býval,
radosti užíval.

Vyletěla holubička

Vyletěla holubička ze skály, ze skály,
probudila modré oči ze spaní,
probudila modré oči ze spaní.

Kdyby byly modré oči nespaly, nespaly,
byly by tu holubičku dostaly,
byly by tu holubičku dostaly.

Nebyla to holubička, byl to pták, byl to pták,
když mne nechceš, má panenko, nechej tak,
když mne nechceš, má panenko, nechej tak!

Ráda, ráda

Ráda, ráda, můj zaltej Honzíčku,
ráda, ráda, ráda tě mám.
Jestli to jen pravda,
že mě máš tak ráda?
Ráda, ráda, ráda tě mám.

Hajho, husy

Hajho, husy, ze pšenice,
hajho, husy, ze žita:
lepší je ta malá holka,
nežli je ta veliká.

Ta malá se sama točí,
a ta velá nemůže:
ona čeká na chasníka,
až jí chasník pomůže.

Když jsem já ty koně pásal

Když jsem já ty koně pásal,
přišla na mě dřímota,
dřímo- dřímo- dřímotinka,
koně vešly do žita.

Přišel na mě šelma sedlák,
toho žita hospodář:
„Co ty, šelmo, co tu dělš,
že ty koně v žitě máš?“

A já nejsem žádnej šelma,
já jsem hodné matky syn;
kdyby mně to jinej řekl,
tomu bych se postavil.

Sedum let jsem u vás sloužil,
a nic jsem vám neztratil:
jen jedinkej zákolníček,
a ten jsem vám zaplatil.

Sedum let jsem u vás sloužil,
a nic jsem vám neukrad:
jen jedinkou homoličku,
a pro tu jsem s půdy spad.

Sedum let jsem u vás sloužil,
a nic jste mně nedali:
jen jedinkou košiličku,
a tu jste mně zas vzali.

Já jsem synek zachovalej,
žádnej na mě nic neví:
jenom vaše Bětulinka,
a ta na mě nepoví.

Kdyby chtěla povědíti,
povědíti nemůže:
neb mne sama vodívala
do zahrádky na růže.

Chovejte mě

Chovejte mě, má matičko,
jako míšenské jablíčko,
choveje mě, má matičko,
jako z růže květ!
jen až vy mě vychováte
pak se na mě podíváte,
jak mi bude pěkně slušet
bílej kabátek.

Já jsem z Kutny Hory

Já jsem z Kutny Hory,
z Kutny Hory,
koudelníků syn;
já mám v Praze tři domy,
až je koupím budou my.
Já jsem z Kutny Hory,
z Kutny Hory,
koudelníků syn.

Kačena divoká

Kačena divoká
letěla s vysoka,
přišel na ni střelec,
střelil ji do boka.

Urazil jí křídlo
a pravou nožičku,
smutně zaplakala,
padla na vodičku.

Ach, Bože můj milý,
už jsem dolítala,
už jsem těch svých dětí
tady zanechala.

Černé oči

Černé oči, jděte spat,
černé oči, jděte spat,
však musíte ráno vstát,
však musíte ráno vstát.

Ráno ráno, raníčko,
ráno ráno, raníčko,
dřív než vyjde sluníčko,
dřív než vyjde sluníčko.

Když se ten ovísek

Když se ten ovísek
vyme- vyme- vymetával,
ještě mne můj milej
milo- milo- milovával,
milovával, slibovával,
že on si mě vezme
za rok, za dvě, za tři léta.

Už se ten ovísek
zabě- zabě- zabělává,
už mne ten můj milej
zane- zane- zanechává,
zanechává, už mne nechce!
a proto mě bolí
bolí, bolí, bolí srdce.

Já mám mou panenku

Já mám mou panenku v Roudnici,
já mám mou panenku v Roudnici,
chodějí tam za ní,
chodějí tam za ní,
chodějí tam za ní myslivci

Já tam svou panenku nenechám,
já tam svou panenku nenechám,
a já si tam pro ni,
a já si tam pro ni,
a já si tam pro ni dojechám.

Pojechám si pro ni v neděli,
pojechám si pro ni v neděli,
aby o tom všichni,
aby o tom všichni,
aby o tom všichni věděli.

Když jsem já k vám chodívával

Když jsem já k vám chodívával,
tra la la la la la la la la la la la,
pejsek na mne štěkávával,
tra la la la la la la;
já mu házel z kapsy kůrky,
tra la la la la la la la la la la la,
pusť mě,pejsku, do komůrky,
tra la la la la la la.

Nadělali na mne klevet,
tra la la la la la la la la la la la,
že jsem já měl děvčat devět,
tra la la la la la la;
a já nemám jenom jednu,
tra la la la la la la la la la la la,
ta je hezká, tu si vemu,
tra la la la la la la.

Měla jsem chlapce

Měla jsem chlapce, nemám nic,
dala jsem šátek, nedám víc,
ouvej, moje potěšení,
včera bylo, dnes už není.

Dobře mé srdce vědělo,
povědít mně neumělo,
že ta láska není stálá,
co se před lidmi schovává.

Šel můj milý, šel do Slezska,
vzal mě klíček od srdečka,
vzal od svého i od mého,
nenechal mně od žádného.

Honzíčka mám ráda

Honzíčka mám ráda,
tadldy, tadldy, dydldá,
on se mnou zahrává,
tadldy, tadldy, dydldá.

Venclíčka mám radši,
tadldy, tadldy, dydldá,
on se mnou čtveračí,
tadldy, tadldy, dydldá.

Učte se, děvčátka,
učte se rejdovat,
budou vás mládenci,
budou vás milovat.

Náš táta

Náš táta mě pořád nutí:
Franto, žeň se!
a já nemám žádné chuti
mně se nechce.

A tátovi bylo lehce,
vzal si mámu;
a já si mám vzíti jinou,
cizí pannu.

A já vždycky

A já vždycky, co mě má hlavička pobolívá,
a já vždycky, co mě má hlava bolí?
Má hlavička pobolívá,
má panenka zapomíná;
a já vždycky, co mě má hlava bolí?

Však já přece pro tě do nemoci neupadnu,
však já přece pro tě stonat nebudu!
Do nemoci neupadnu,
když tě, holka, nedostanu;
však já přece pro tě stonat nebudu!

Já nechci žádného

Já nechci žádného,
jen Honzu samého,
já nechci žádného,
jenom Honzu.

Honza ten mě bude vozit
v krytém vozu,
v krytém vozu,
čtyřma koňma, juch!
ach můj zlatej Honza, Honza!

Kdyby moje milá

Kdyby moje milá
samy pentle byla
a všem se líbila,
a já si ji přece nevezmu:

vezmu já si upřímnou dívčici,
třeba měla jen jednu kytlici,
modré oči jako já,
ach jako já,
ach jako já!

Okolo Třeboně

Okolo Třeboně,
okolo Třeboně
pasou se tam koně,
pasou se tam koně.

Dej kobylám,
to ti povídám,
dej kobylám ovsa!

Proto jsem si kanafasku koupila

Proto jsem si kanafasku,
proto jsem si koupila,
abych se ti, můj Jeníčku,
abych se ti líbila;
na červenou, na zelenou, na bílou:
aby si mi nechodíval za jinou.

Zelený hájové

1. Zelený hájové,
bejvaly ste moje,
bejvaly ste mýho srdce potěšení!
Ičko už dávnej čas
neslyším ptactva hlas,
na vobloze se hukázal smutnej čas.

2. Domažlický páni,
napište mně psaní,
napište je mojí milý na pražskej most;
haby se vdávala
na mě nečekala,
že já si nemůžu z vojny pryč pomozt.

Žádnej neví

Žádnej neví, co je láska,
kdo ji nezkusil;
já bych za svou milou nešel,
kdybych nemusil.

Maria, Maria,
ty růžičko, ty kytičko spanilá!

„Pojď, Marjánko, do lesíčka!“
„Nepustí mě má matička!“
Maria, ach, Maria!

„Pojď, Marjánko, do háječku!“
„Ty jsi šelma, můj holečku!“
Maria, ach, Maria!