České úlohy šachové/Předmluva
| České úlohy šachové | ||
| Předmluva | Nástin theorie úloh šachových | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | České úlohy šachové: Předmluva |
| Autor: | Antonín Kvíčala |
| Zdroj: | České úlohy šachové. |
| Vydáno: | Praha, 1887 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Index stran | |
 |
|
Předmluva
Úlohy šachové jsou korunou umění šachového. A právě toto odvětví šachu došlo, ač vývoj jeho jest nejmladší, v době poměrně krátké, v době nejnovější netušeného rozkvětu.
České umění úlohové nezůstalo za tímto v pravdě epochálním všeobecným vývojem, nýbrž má právě o tento obecný rozkvět umění úlohového — jak dokazuje rozvoj posledních dvaceti pěti, a zvláště posledních deseti let — zásluhy podstatné, vůbec uznané. Česká škola úlohová, její výtvory i její zásady — čerpané z nevysýchajícího zdroje krásy a souladu, a k němu vždy zpět se nesoucí — jsou dnes světoznámy, a to nejen u odborníků, nýbrž i u diletantů, jimž řešení neb studium záhad šachových se stalo a stává zábavou vždy příjemnější a ušlechtilejší; tuto známost stále šíří četné odborné i zábavné listy literatur světových, vzdávajíce vždy a všude významu a výkonům „české školy problemové“, pod jménem tímto vůbec známé, uznání skvělé a nelíčené.
Avšak i skladby ceny trvalé, jimiž škola tato tak bohata jest, postrádaly posud, jsouce po různu roztrouseny v časopisech nebo cizojazyčných spisech, sborníku, v němž by aspoň výběr, předvádějící jakýs přehled a zároveň karakteristiku plodů školy této, obsažen a v souvislost uveden byl.
Český spolek šachovní v Praze, na ten čas hlavní zástupce zájmů šachových v národě našem, měl proto za svou povinnost, aby výsledky dvacetipětiletého zdárného vývoje tohoto odvětví šachového u nás předvedl i širším kruhům spůsobem důstojným, sbírkou prací vesměs původních i cenných, jak je vytvořila zejména v letech posledních česká škola úlohová.
Ku provedení myšlénky této, zprvu v kruhu nejužším pojaté, po nejedné překážce nyní přikročeno, i předkládáme, plníce usnesení poslední valné schůze spolku našeho z ledna t. r., povolanými účastníky činnosti české školy samé vybranou a spořádanou sbírku plodů školy této, doufajíce, že dojde dílo toto nejen opětného uznání, ale též valného rozšíření uvnitř i za hranicemi vlasti naší, a přispěje nejen k obohacení obecné literatury šachové, nýbrž i k dalšímu vždy zdárnějšímu vývoji života šachového u nas i v cizině.
Sbírka tato, jak již naznačeno, uspořádána péčí předních skladatelů našich pp. Jana Dobruského, Jana Kotrče a Josefa Pospíšila, kteří ve své práci redakční horlivě podporováni byli p. Františkem Moučkou, jenž spolu s p. Janem Karlem vyřízení stránky technické i administrační na sebe vzal. Věcný úvod, vykládající obzvláště zásady české školy úlohové, přidal p. Josef Pospíšil. Za to, že sbírka tato důstojně representuje šachové naše snahy a výsledky posud pohříchu daleko více v cizině než u nás známé, přísluší ovšem hlavní dík skladatelům samým, jichž jména při jednotlivých úlohách uvedena jsou.
Dodáváme ještě, že úlohy šachové, zde sebrané, uveřejněny byly z největší časti (a to v letech 1868 až 1887) v našich listech belletristických, jež rubriky šachové obsahují, totiž zejména ve „Světozoru“, v „Humoristických Listech“, v „Palečku“, ve „Zlaté Praze“ a ve „Švandovi Dudáku“, konečně v odborném, pohříchu záhy zaniklém časopisu „Šach-Matu“.
A tak nechť slouží společná tato práce k hojnému zdaru věci a ku cti jména českého na tomto mezinárodním kolbišti duchů!
V Praze, v prosinci 1887.
Za „Český spolek šachovní v Praze“:
JUDr. Ant. Kvíčala
starosta.