Červená Karkulka

Údaje o textu
Titulek:	Červená Karkulka
Autor:	neuveden
Zdroj:	reklamní pohádka, 30. léta 20. století
Licence:	PD anon 70

Byla jedna hezká holčička a že maminka dávala jí vždy červenou karkulku, která jí velmi slušela, říkali ji všichni Karkulka. Jednou měla nemocná babička svátek, tak mamička dala Karkulce do košíčka dobrou buchtu, láhev vína, Karkulka udělala kytici a nesla to babičce, která bydlela v lese. A jak Karkulka běží, potká vlka, který se jí ptal, kamže ty dobré věci nese. „Mé zlaté babičce, je nemocná a má dnes svátek a bydlí zde v lese v chaloupce.“ Vlk měl chuť na dobré věci, předběhl Karkulku a u chaloupky zaklepal. Nemocná babička ležela v posteli a myslela si, že jeto Karkulka a řekla: „Zatáhni za provázek, dveře se otevrou“, vlk otevřel, na ráz babičku spolkl, pak si uvázal na hlavu babiččin čepec, lehl si do postele a čekal. Za chvili pak přišla Karkulka a klepá. „Má zlatá babičko, otevři, to jsem já, tvá Karkulka“ — a vlk odpověděl: „Zatáhni za provázek, dveře se ti otevrou“, Karkulka vešla a hned povídá: „Babičko, vy máte silný hlas“ a vlk řekl: „Abys mě lépe slyšela“ a Karkulka na to: „Babičko, vy máte velké oči“, „To abych tě lépe viděla“ a když byla Karkulka až u samé postele, povídá: „Babičko, vy máte velké zuby“ a vlk řekl: „Abych tě lépe sežral“ a Karkulku spolkl, ale že byl moc najeděn, lehl si usnul a chrápal. Šel okolo chaloupky myslivec a myslí si: „Podívám se k babičce, nějak moc chrápe, snad není zase nemocná“, a vešel. Vidí vlka v posteli. Zastřelil ho, břicho mu rozpáral, z něho vyskočila Karkulka a za ní babička, která byla celá ulekaná. Hned si všichni nakrájeli buchtu, zapíjeli vínem, aby na to zapomněli, a když večer přišla maminka s tatínkem pro Karkulku, odvedli si babičku s sebou, aby nebyla sama.